Sacramentum caritatis - (Svátost lásky)

05.05.2020

„Objevíme-li krásu eucharistické formy křesťanské existence, dojdeme také k přemýšlení o mravních energiích, které jsou touto formou aktivovány v podpoře autentické svobody, která je Božím dětem vlastní. (...) Tuto připomínku mravního významu duchovní bohoslužby nelze vykládat v moralistickém smyslu. Je to především šťastný objev dynamiky lásky v srdci toho, který přijímá dar Pána, zcela se mu odevzdává a nachází pravou svobodu. Mravní proměna, která je implikována bohoslužbou, kterou Kristus ustanovil, je vnitřní úsilí a srdečná touha odpovědět na lásku Pána celým svým bytím, i s vědomím vlastní křehkosti. Dobře se to ukazuje v evangelním vyprávění o Zacheovi. Když pohostil Ježíše ve svém domě, byl celník zcela proměněn: rozhodl se polovinu svého majetku dát chudým a těm, od kterých příliš mnoho požadoval, vrátil čtyřnásobně. Mravní úsilí, které vyvěrá z přijetí Ježíše do našeho života, pochází z vděčnosti, že jsme zakusili nezaslouženou blízkost Pána.“

Exhortace Sacramentum caritatis se hodně liší od encyklik Spe Salvi a Deus caritas est, které mohou nabídnout mnoho zajímavého k přemýšlení i nevěřícím čtenářům – pokud se zajímají o lásku, spásu, naději a vztahy mezi lidmi. Tato exhortace je jiná: obrací se dovnitř, k lidem, kteří jsou již v církevním domě zabydlení.
Eucharistie, která je titulním tématem exhortace, je v podaní papeže Benedikta výchozím místem, který osvětluje ostatní aspekty života praktikujícího katolíka. Večeře Páně je referenčním bodem a na vše ostatní se nahlíží jakoby „skrze eucharistii“, optikou této centrální svátosti. Dává to smysl, odpovídá to významu, který oltářní svátost má.
Často jsem si v textu ověřil, že jsem v souladu s názorem emeritního Svatého otce, to jsem byl rád, bral jsem to jako povzbuzení, které posiluje moji ochotu dále prohlubovat své žité křesťanství. Často jsem také s uzarděním musel konstatovat, že mě papež Benedikt přistihl při vlažném nebo nedůsledném praktikování církevního života – to jsem se zase dušoval, že se polepším :-). A výjimečně jsem se i rozhodl – s velkou úctou k autoritě římského biskupa, samozřejmě – , že se budu nadále řídit svým svědomím. Protože poslušnost je v církvi důležitá, ale ne nejdůležitější ;-)

„Opravdová radost totiž spočívá v poznání, že Pán zůstává s námi jako náš věrný průvodce. Eucharistie nám dává objevit, že se zemřelý a zmrtvýchvstalý Kristus se v tajemství církve projevuje jako náš současník. Stali jsme se svědky tohoto tajemství lásky. Přejme si navzájem, abychom šli na setkání s eucharistií plni radosti a úžasu, abychom zakoušeli a hlásali jiným pravdu těch slov, jimiž se Ježíš rozloučil se svými učedníky: Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“.