Sága o cestě na Island
Jan Burian
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222495/saga-o-ceste-na-island-BSY-222495.jpg
5
35
35
Ze starých (zmizelých) rukopisů, cestovních zápisníků, knih, pohlednic, časopisů, agenturních zpráv, básní a turistických prospektů opsal a vlastním intimním deníkem opatřil Jan Burian.
Přidat komentář
Burian je muj oblibeny pisnickar a znam ho i jako autora televizniho poradu, kde vedl rozhovory se zajimavymi osobnostmi. Zde je autorem cestopisu a podobne jako v Chilskem deniku se mu podarilo do nej dostat nejenom ten cestovatelsky rozmer.
Výborný, s lehkostí a vtipem napsaný cestopis, kterému by prospělo především větší množství fotografií. Rozšířenou a aktualizovanou podobou knihy je Burianových "Dvacet let s Islandem". Ani "původní" podoba knihy ale jistě není k zahození ;o) Celkový dojem: 80%
Četla jsem v únoru 2007. Dle mých poznámek:
Hezké, krásné, moje gusto.
O přírodě, o lidech, i o islandských spisovatelých (což mne také velice zajímá). V úvodu je úryvek z knihy Kameny mluví.
Nejvíce oceňuji úryvky z cestopisů a jiných článků z dob nejen nedávno minulých, ale převážně dávno minulých (17.st.).
Autorovy další knížky
| 1992 |  Cokoli o Dánsku |
| 2004 |  Den bude dlouhý |
| 2015 | Dvacet let s Islandem |
| 2002 | Ostrovy, majáky a mosty aneb Podivuhodná dobrodružství suchozemce v Baltském moři |
| 1995 | Sága o cestě na Island |
Netuším, jestli se někdy podívám na Island. Určitě by se mi to tam líbilo, ale není to nějaký mý vysněný cestovatelský místo a stejně rád bych viděl třeba Namibii, Mongolsko nebo Srí Lanku. Ale proč si o Islandu nepřečíst v poutavém cestovním deníku s přesahem od Jana Buriana.
Sága o cestě na Island je zase typická Burianova koláž poskládaná z cestovního deníku, faktů o Islandu, kulturních i historických souvislostí nebo zmínek o něm z knih jiných cestovatelů nebo novinářů.
Ten posbíraný a poctivě prostudovaný soubor podkladů je pak s velkým citem a v původní podobě se všemi chybami a nepřestnostmi poskládán tak, aby to bylo co nejužitečnější, zajímavé, výstižné a nezřídka i vtipné, když jsou třeba novináři přistiženi z opakovaného opisování od sebe sama nebo když některý z místních názvů píšou pokaždé jinak.
Vedle toho tu je ale Burianův dar všímat si toho fakt zajímavého, přátelit se s kolemjdoucími a povídat si s nimi o běžných věcech, které tu pak může sdílet z islandského pohledu.
A tím vším najednou nenásilně dostává čtenáře do situace, že vlastně ten Island asi bude zajímavější než Namibie a hlavně, že tady je pro líného člověka, který se nechce dlouhé měsíce na cestu připravovat, stručný a jasný návod na to, jak se dá smysluplně prožít několik islandských týdnů.
Četl jsem tu knihu a zas jsem se zastavoval. Dohledával jsem obrazy zmiňovaných malířů, fotky přírody i měst, poslouchal islandskou hudbu a hledal informace o islandských knihách. Takhle moc mne to k sobě vtáhlo.