Saharou a pralesem

01.03.2024

„Afrika má jednoduchý jídelní lístek, ale pravděpodobně zdravější. Vaří tam kuchař ze všech nejlepší: hlad.“

Nebyla to snadná cesta, pečlivé přípravy byly podmínkou úspěchu!
A pak přišla ta radostná zpráva, je krásný den – tři dny před startem a účastníkům nastaly horké chvíle – je potřeba rozloučit se s domovem___
– Praha – Paříž – Marseille – Alžír – JEDEME!
Polykat kilometry je nezbytnou podmínkou – cestou uvidíš zemský ráj, ale taky se na skok zastavíš ve středověku – zapátráš v minulosti černého kontinentu.

Začala se dobrodružná pouť malého automobilu – plná těžkých zkoušek, radostných očekávání i milých setkání – pak další nesnáze – ale Minor stále jede!
Směr pod obratník Raka – střídají se písek a vedro, palmy a pralesy – lvi, gazely a žirafy!
Minor a jeho posádka odvedli dobrý výkon!
Skrz africkou step – napříč Saharou, okolo Guinejského zálivu ___ další a další kilometry ___

„Kam jedete v tom horku?“
„Na rovník.“
„Ukažte nám motor? Jen dva válce? Copak to je vůbec možné?“
---
„Končí další den “

A pak už hurá domů – na polici se tísní hliněné sošky, na zemi odpočívají marocké koberce, a v hlavě víří zaprášené vzpomínky na daleký, exotický svět.
Pan Elstner procestoval opravdu velký kus světa a na svých výpravách propagoval čs. automobily, které se tak s ním dostaly na Balkán, do Afriky, Severní Ameriky, nebo Mexika, vypravil se i do Ameriky jižní – všude přitom fotografoval, natáčel a pak o svých cestách poutavě psal.

Perokresby – mapky provázející text byly zajímavým zpestřením, bavily mě. Černobílé fotografie na konci pak byly příjemnou nostalgickou tečkou.
Mě tyhle retro cestovatelské deníky baví, možná víc než ty současné – je to takový závan starých časů, a připomenutí se, starých pořádků – což leckdy vyznívá tak poeticky, až se chce říct, kdy svět byl ještě v pořádku :-), no to víte, že nebyl, byrokracie tehdy bujela minimálně stejně jako dnes, možná ještě víc, vycestovat rozhodně bylo těžší, ale čas, zdá se, jako by tehdy plynul pomaleji, svět byl celý takový pomalejší – a to by se mi asi líbilo :-).
Prostě byl to příjemný zážitek!

15.08.2017

Knihu jsem si vzal - pro srovnání - hned po dočtení Lovců kilometrů (https://www.databazeknih.cz/knihy/lovci-kilometru-176791 ).
Obsahově je to totéž, cesta F.A.Elstnera, jeho manželky Anny a syna Reného z Prahy k rovníku a zpátky za 64 dnů malým vozem Aero Minor v r. 1947. Čili po obsahové stránce by byl komentář asi do značné míry stejný. Co je trochu jiné, je to, jak je kniha napsaná, resp. možná by bylo lépe napsat, jiná je forma, v jaké kniha vyšla o několik let později, pod jiným názvem.
Tahle kniha mi přišla proti Lovcům kilometrů poněkud čtivější, čitatelnější, styl napsání je takový normální, bližší i dnešnímu čtenáři než to, jak byli napsáni Lovci kilometrů, tam to bylo spíš formou trochu květnatějších deníkových zápisů s velkým množstvím krátkých kapitolek.
Toto je napsáno formou "klasického" textu, pokud se to tak dá nazvat.
Sám ne zcela rozumím tomu, proč autor vydal v jiném nakladatelství, pod jiným názvem vlastně stejnou knihu, jen poněkud upravenou, hlavně stylisticky a jazykově. Možná si to žádala "modernější" doba, jiný, čtivější text, nevím. Každopádně hodnotím o chlup lépe než předchozí Lovce kilometrů, tedy plným počtem.

02.08.2014

Dvěma slovy Úžasná kniha!!! A především obdivuhodný příběh odvahy a dobrodružství. Je až neuvěřitelné, co tito tři členové jedné rodiny a malý "kapesní automobil" o obsahu nějakých 600 ccm!! dokázali. Jsou 2 roky po II. s. válce a Afrika je stále ještě tou pravou divokou Afrikou. Žádné přesné mapy, špatné nebo žádné cesty a o městech se také zatím nedá mluvit (až na pár výjimek). Prostě to muselo být obrovské a zároveň hodně nebezpečné dobrodružství. Tím, že se "hnali" za rekordem si to asi nemohli užít cestovatelé tak, jako kdyby jim o dosažení rekordního času při cestě "tam a zpět" nešlo. Ale i tak byla každá minuta cesta zajímavá a vzrušující a stejně taková je i kniha.