Salambo
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172261/mid_salambo-gpA-172261.jpg
4
113
113
Právě skončila první punská válka (264-241 př.n.l.) a před branami poraženého a vyčerpaného Kartága stojí armáda žoldnéřů žádajících svou mzdu. Salambo, dcera legendárního velitele Hamilkara Barky, pro ně uspořádá v zahradách otcova paláce usmiřovací hostinu. Zde ji poprvé spatří Matho, pozdější vůdce vzbouřených barbarů. Tak začíná jeden z nejslavnějších historických válečných románů. Flaubertův román překypuje barvami, je plný světel, záblesků i stínů, mistrně líčí bitvy a vojenská tažení, ohromuje davovými záběry i scénami strhujícími svou krutostí. Román patří k zlatému fondu světové literatury a oblíbily si jej generace čtenářů.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1973 , PráceOriginální název:
Salammbo, 1917
více info...
Přidat komentář
Celkem sranda. Ten lovestory je tak ulítlej, až si to dokonce aj užívám. Jinak Kartágo supr ale mohli by přestat všichni hladovět, pro příště Flobere.
Čtenářský deníček. Historickou fresku Salambo od Gustave Flauberta zařadila katolická církev spolu s jeho Paní Bovaryovou na index zakázených knih. Román z roku 1862 pojednává o dobývání Kartága za punské války, kdy Kartágo žoldnéřům odmítlo zaplatit za válku proti Římu a žoldnéři se vzbouřili. V prvním plánu příběhu se však nachází story zvrácené, dekadentní lásky barbara Mathona k Salambo, dceři kartaginského vojevůdce Hamilkara; lásky, která končí umučením jednoho a smrtí druhé, té, která předtím přihlížela jeho bestiální popravě. Romantika žádná. Logičnost ani světlo v příběhu, zrozeném z Flaubertova nihilismu, nelze hledat. - Popisy mučení, brutálního zabíjení, destrukce a zla v přízračném světle hlavního náboženského kultu Kartága s nejvyšším bohem Baʿal Hammonem zůstanou v paměti. Když jsem to četl, uvědomoval jsem si, že scény vidím jakoby kamerou, která natáčela osmihodinový Griffithův film Intolerance, v němž jsou v jedné části nesmírně působivé scény ze starověkého Babylonu - vznik filmu v roce 1916 byl v čase mnohem blíž vzniku Flaubertova Salamba než jsme dnes my a snad proto mohla ta křiklavá a (před)expresivní vizualita románu být i podobná. - Salambo je jeden příšerný sen ze světa, v němž pochopitelně neexistují hodnoty, které nám přijdou samozřejmé - obětování vlastních dětí za zdar války v pekelnému chřtánu Baala je tam v běžném řádu věcí - a v němž neexistují lidé, jen jejich šílené grimasy; bytosti, které jsou napůl samy ještě démony a jejichž druhou půli démoni zcela ovládají. - Tímto prismatem hrůzné podívané, kde neexistuje šipka k morálnímu lepšímu, kde je jen jedno zlo jako klín vyráženo zlem ještě větším, je nutno část Salambo. Odtud lze pochopit jak se sugestivní kniha dostala na církevní index - ano, je to rozběsněná emanace Zla, protože Bůh Dobra se ještě nezrodil - a pro Flauberta se nezrodil nikdy. - Pro mě zůstávají Flaubertovým vrcholem Paní Bovaryová, následována nedokončenou hořkou fraškou Bouvard a Pécuchet. Román Salambo ale vůbec není špatný. Možná se k němu ještě vrátím, nesrazí-li mě hněv Baalův. :: "Pojď! Hamilkar zapaluje Autharitův tábor!" Jedním skokem byl na nohou. Salambo osaměla. :: - Čtěte.
asi jsem od Flauberta očekával více, za mě snad jen poměrně slušná znalost lokality (Tunis) díky mnoha letním dovoleným spojená s vůlí dočíst vždy rozečtené dílo nakonec zvítězila ! A nutno dodat, že jsem /co se týče historie punských válek/ byl už léty značně neznalý..
Ako u väčšiny kníh prečítaných v poslednej dobe som aj na túto narazil náhodou a meno Flaubert mi doteraz veľa nehovorilo. Keď som však zistil, že existuje kniha o Kartágu, bol som nadšený a hneď som si ju šiel požičať z knižnice.
Spočiatku som mal trochu problém sa do knihy začítať, avšak keď som sa do toho poriadne oprel, už to šlo dobre. Flaubert rád podrobne opisuje ako kto vyzeral, kde sa čo nachádzalo a pod., ale po čase si na to zvyknete a dozviete sa mnoho zaujímavých vecí. Celým príbehom sa tiahne po čase už otravné Mathonovo kvílenie po Salambo, ktoré je ale prekládané veľmi pútavými opismi vojenských stretov a inými zaujímavými udalosťami.
Kniha sa mi páčila hlavne z dôvodu, pre ktorý ma zaujala - o Kartágu totiž neexistuje až tak veľké množstvo kníh, ako napr. o antickom Ríme, nadšenca histórie to rozhodne nadchne a bude si chcieť zistiť o Kartágu po prečítaní knihy čo najviac ďalších informácií. Príbeh je zaujímavý aj v tom, že vlastne neviete, komu máte "fandiť". Ako obyvatelia Kartága, tak vojsko žoldnierov má svoje lepšie a horšie chvíľky a nikto vám vlastne nie je úplne sympatický.
Za mňa 4/5*.
Jak zde již psali ostatní, Salambo je román detailů, detailů v nichž je popisováno oblečení, chrámy, slavnosti a rituály, bitvy, ulice Kartága, různé národy, zvěrstva atd. Odklonem od Paní Bovaryové si dle mě Flaubert neuškodil. Pravdou je, že Salambo nevyniká dějovými zápletkami a hloubkové psychologie postav se také nedočkáme. Na druhou stranu, Flaubert starověké Kartágo přiblížil nevyhýbaje se kontroverzním až nechutným popisům zabíjení a umírání. Někdo by mohl dokonce Salambo považovat až za dekadentní dílo (jen si vzpomeňte na Baudelairea a srovnejte jeho popisy rozkládajícího se těla s popisy umírajících vojáků v Salambo). Zajímavostí může být, že právě tyto dva Flaubertovy romány byly katolickou církví zařazeny do Indexu zakázaných knih.
Pokus využiť literárny postup realizmu pri písaní historického románu sa akosi nepodaril. Flaubert sa tak veľmi snažil opísať psychiku starovekého človeka a tak veľmi ju považoval za diametrálne odlišnú, že postavy svojím správaním pripomínajú pokazené hračky, prinajlepšom náboženských a vojenských fanatikov. Samozrejme, že v staroveku ľudia naozaj zmýšľali a konali inak, ale toto bolo podľa mňa až príliš vyhrotené. Inokedy, keď svitla nádej na nejaký zaujímavý čin alebo sa hrdina začal správať aspoň trošku ľudsky, zas sa to zvrhlo na záplavu bitiek a bojov a všetci hrdinovia vyzneli nedokončene, nedokreslene, zmätene.
Dej nebol tiež výnimočný, vlastne takto vyzerala väčšina starovekých vojen (niektoré bitky mi až podozrivo pripomínali Caesarove zápisky). V presunoch vojsk som sa stratil, možno by to chcelo nejakú dobrú mapu a hneď by bol zážitok z čítania o čosi pozitívnejší.
Opisy a realizmus sa veľmi ľúbia. Ale je rozdiel, keď človek číta román plný opisov so silným dejom (pani Bovaryová), ako keď je dej naozaj len druhoradý. Ako píše Vec1980, tie poklady sa nedali ani predstaviť a s mnohými pojmami mi nedokázal pomôcť ani Google. Vo finále mi kniha prišla len ako nejaký opis vojny s nejakými postavami a s nekončiacim inventárom zbraní, oblečenia, nábytku, zlatých tanierov a všetkého možného aj nemožného. Súhlasím so zlovlk-om, Flaubert mal zostať v svojej dobe.
Ano, i ne. Číst se to dalo, ale že by to bylo něco extra se říct nedá. Zkrátka popis války v Africe se všemi plusy i mínusy.
Zamýšlel jsem se nad tím, zda by nestálo dílo nově přeložit, zejména kvůli spádu a zpřehlednění děje s tím, že by byly zachovány původní romantické popisné pasáže.
Vlastně ani nevím o čem to bylo. Nezáživné. Nějak jsem se ztrácela v těch jménech, nevěděla jsem kdo je kdo.
Rozhodně zajímavý historický román, v paměti mi zřejmě nejvíce zůstanou některé velmi krutě vylíčené scény. To jsem nečekal. Každopádně spolu s Písaři nejčtivější kniha francouzského klasika.
Četla jsem v prvním ročníku na střední,ale dodnes si pamatuji,jak na mě působily velmi naturálně popisované obrazy bitvy. Film mě zdaleka tak nenadchl
Velice zajímavý příběh z netradičního a exotického prostředí Kartága (které máme furt spojené jen s pojmem "punské války"), který nese velkou vzdělávací hodnotu a plno zajímavých a málo známých faktů o této civilizaci.
Čtivé, dramaticky psané z pohledu více postav - děj jsem přímo hltal a popis bitevních scén byl natolik plastický a realistický, že se může jít zahrabat i většina velkorozpočtových hollywoodských trháků s počítačovými efekty. Tahle 150 let stará knížka je všechny hravě strčila do kapsy.
Detailní popisná, která je prakticky bez děje. Zajímavé je, že téměř všechny postavy jsou reálné (zrovna Salamabo je smyšlená).
Nekomplikovaný, velice sytý a úhledný příběh, nemá tendence odbíhat daleko od svého středu a přitom je dosti výpravný.
Těžko popsat knihu tohoto obsahu. Nejjednodušší bude asi charakteristika "Příběh 5 postav" - Hamilkar, Narr Havas, Salambo na jedné straně a Matho, Spendius na straně druhé.
Historicky si netroufám posuzovat, takže pouze jako zaujatý čtenář. Flaubert se možná pustil do krajin jemu lehce vzdálených, ale celkový obraz zápasu Kartága a žoldnéřů zprvu domáhajících se svého žoldu dovedl k dokonalosti. Mnohdy jsem se musel vracet a číst některé z pasáží ještě jednou a pomaleji. Popis pokladů, národů, vojáků, zbraní, božstev a obřadů je neskutečně detailní a mnohdy je problém si dané alespoň z malé části přenést do obrazu byť jen ve fantazii.
S označením Romantický příběh jako nosného tématu osobně nesouhlasím. Každý si najde svou linii, pro mne osobně to byl děj bojů, příprav, obětí a intrik s téměř zanedbatelnou milostnou platonickou záletkou.
Mimochodem při srovnání filmu Trója a možnosti jak by mohl být natočen tento román Salambo by Trója zůstala hodně pozadu. Naštěstí pro nás všechny je poslední pokus z roku 1960 (http://www.csfd.cz/film/93219-salambo/) a snad další nebude a zůstane pouze fantazie ...
Citát:
Žoldnéři chtěli vědět, zda neřekl ještě něco jiného, a Libyjec připojil: "Protože jsem zůstal před ním stát, ptal se mě, na co čekám. Odpověděl jsem: Že budu zabit! Tu odvětil: Ne odejdi! Až zítra s ostatními!.
Tato velkomyslnost barbary udivila, některé však poděsila a Matho litoval, že vyslanec nebyl zabit.
Čelní strana této knihy je dveřmi do světa barev, tvarů, vůní a chutí. Pokud jste milovníci popisů (nedělám si iluze, že takových lidí bude mezi současným čtenářstvem mnoho), asi budete kvíkat blahem od první strany až po poslední. Všechna ta exotická místa jsou rozebrána skutečně do nejmenšího detailu. A působí velice opravdovým způsobem, navozují atmosféru zašlého bohatství a rozmanitosti velkých jižních a orientálních civilizací. To je asi nejsilnější stránka knihy.
Trochu slabší to, přinejmenším pro mě, bylo s dějem a postavami. Spíše než jako lidské bytosti mi opravdu připadaly jako hliněné loutky, do jejichž myšlení dost dobře nemůžeme nahlédnout. Možná to byl záměr (přece jen - propast času je hlubší než Mariánský příkop a své prapředky nemáme naději pochopit). Ale i tak to na mě působilo chladně a odtažitě, zejména ve srovnání třeba s Paní Bovaryovou, která naopak dokázala budit emoce velmi dovedně. Tady mi bylo vlastně jedno, jak to celé dopadne. Možná se najde někdo, koho tahle kniha strhne, ale většina bude nanejvýš obdivovat techniku psaní.
Konečný verdikt tedy zní, že Salambo je sice nesmírně propracovaná a v některých ohledech k dokonalosti dovedená kniha, přesto si však myslím, že Flaubert měl zůstávat tam, kde byl doma. Tam, kde byl silný. Ve Francii.
"Vojenský román" - tak by se dal asi nejvýstižněji popsat tento historický román. De facto je to z převážné části jen soubor popisu válečných postupů vojska, které si autor sám vymýšlí a "hýbe" si figurkami, jak chce. Právě tímto se od realistického popisu plně distancuje. Nemám ráda zdlouhavé popisování zbraní a všemožného vojenského vybavení, a proto bych si ho znovu nepřečetla.
Štítky knihy
francouzská literatura Kartágo historické romány
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Knížku jsem si zvolila do Čtenářské výzvy. Proč číst pouze o druhé světové válce a že toho je opravdu hodně i já něco přečetla. A proto jsem zkusila punské války. Historii mám ráda a tak se poučím o něčem pro mě novém. A bylo toho dost. Znovu jsem si nastudovala staré Kartágo, počínaje tím, kde všude se rozkládalo a ve kterých stoletích bylo v rozkvětu. Popis žití v dané době pan Flaubert popsal taky náležitě. Něco málo jsem si načetla i o něm a dozvěděla se, že podklady k historickému období studoval podrobně.
Doba to byla hodně drsná. Při vší úctě, můj oblíbený středověk v zábavnější románové literatuře, ale i ve vědeckých knihách plných faktů, válečných vřav a bitev i epidemií se oproti tomu jeví jako milý ženský románek červené knihovny. V době punských válek byla brutalita neskonale větší jak v počtu desítek tisíců mrtvých, tak i ze zacházením s lidmi a to nejen otroky. Pozastavila jsem se i nad obrovským bohatství některých vládců, které jak vidno spláchla vlna času a nezbylo z něho vůbec nic, to je také k zamyšlení, snad i k poučení.
Kniha má příběh a ten se mi líbil, i ten konec. Hodnotím plným počtem hvězd