Šalomounova pečeť
Isak Samokovlija
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329491/mid_salomounova-pecet-7YY-329491.jpg
3
5
5
Soubor povídek jugoslávského dramatika a prozaika. Za poslední „balkánské války“ v první polovině 90. let minulého století se někteří čeští publicisté ve snaze pochopit příčiny velkosrbského obléhání a ostřelování Sarajeva občas dovolávali Andrićovy charakteristiky Bosny jako „země nenávisti a strachu“, třebaže spisovatel tuto nemilosrdnou charakteristiku vložil do pera literárního hrdiny povídky Dopis z roku 1920, jenž před tou údajnou nenávistí uprchl posléze do (asi méně nenávistné?!) západní Evropy (ovládané v té době Hitlerem, Mussolinim a Frankem a těmi, kteří těm třem ustupovali) a který zahynul ve Španělsku jako lékař při leteckém útoku na nemocnici i se svými pacienty. Bylo mi vždy líto, že těmto našim znalcům Bosny zároveň jako protipól nevytanulo na mysli také docela jiné pojetí země v průsečíku čtyř náboženství, národností a kultur: pojetí sarajevského lékaře a prozaika Isaka Samokovliji, který hned v první své povídce Rafův dvorek uvádí na scénu takříkajíc sousedskou Bosnu, kde kolem jednoho dvorku žijí v míru a bázni boží lidé různých vyznání a kde se katolická holčička jaksi samozřejmě modlí k Matce Boží za umírajícího židovského žebráka.... celý text
Přidat komentář
Úplně náhodou pořízená, aby rozšířila řadu svejch barevnejch kamarádek, zatuchlá, jako kdyby se válela v mokrým sklepě, tlustá jako obálka s pětitisícovkama, kterou jsem nikdy nedostal a plná tajemství.
Tak nejdřív jsem se lekl, protože to tam byl samej žid, minaret, pejz a fez. To mě trošku mátlo, ale Bosna s přilehlejma vesnicema asi jiná nebyla, a to nikdá. Taky jsem myslel, že je to jeden příběh, ale zase je to paklik povídek, plnej divnejch židovskejch slov, názvů, zvyklostí a z vysvětlivek se mi točila hlava. Taky mě zajímalo co je to za kořena, ten Šalamoun, že má i svojí pečeť. Slyšel jsem akorát, jak někdo říká ty jsi snad sežral Šalamounovo hovno. To je docela zvrácenost, ale třeba to je s pepřem, octem a cibulí stejný jako tlačenka. Nebo to měl mít Šalamoun k svačině a někdo mu to sežral.
Tak se radši uklidnim a vrátim zpět k tématu. Prokousávání se k Šalamounově pečeti bylo docela pracný. Nelíbil se mi styl psaní, ani to, co se v těch židovskejch dírách odehrávalo za příběhy. Ale někdy to bylo dobrý, všechno bych do kamen nesypal. Třeba nosič Rafael, nebo možná Samuel? A Rafael že by bylo dítě? Taky tam možná bylo Rafaelů víc a jeden Rafo určitě taky. No zkrátka ten nosič docela odsejpal a dokonce měl pokračování i v tý Šalsmounově pečeti. Tam se dozvíš, že tu pečeť dali Samuelově starý na čudlik. Je to taková permice na mlíko pro cizí dítě. Což je strašný, když je to dítě místního miliardáře, kterej zaměstnává ve svým Agrofertu i Samuela. Pak si předplatí ty čudliky oba a nezajímá ho, jestli Samuelovo dítě kvůli tomu půjde pouštět prdíky do hlíny. Jestli Samuel dá ban na čudlik pro bohatýho zmetka, dostane od šéfa ban na vejplatu, práci a jídlo. Čili, ban na život. Jak tohle kámo dopadne? Já z toho mám nervy na pochodu. Teda kecám, já už to vím, ale nikomu to neřeknu.
Myslím, že ten Šalamoun je takovej průměr, možná horší. Samuel, nebo Rafael to tolik nahoru nevytáhnul.