Sám

Když jsem četl tuto knihu, tak jsem si říkal, že Gérard d´Aboville je sice trochu blázen, ale zdaleka jsem si neuvědomoval, jaké ohromné množství energie ze sebe musel vydat, aby přeplul Tichý oceán. Avšak jedny z posledních vět této knihy mluví samy za sebe a lépe to vyjádřit nedovedu. Posuďte dami:

"Pořád se udržuji ve střehu, ale cítím velkou opotřebovanost. Neuvědomuji si sice, jak jsem se zcvkl, zváskovatěl a propadl se do sebe, takže vypadám jako stařec, ale vím moc dobře, že je načase, aby mé utrpení skončilo."