Sám a sám
Richard Evelyn Byrd
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60584/sam-a-sam-60584.jpg
5
131
131
Proslulá kniha líčí osobní prožitky polárního badatele, který se úplně sám vydal prozkoumat a zmapovat dosud neznámé oblasti Antarktidy. Admirál Richard E. Byrd přežívá sám polární noc roku 1934 na Předsunuté základně v Antarktidě na 80. stupni 8. minutě jižní šířky. Otrava oxidem uhelnatým ho málem připraví o život, zbaví všech sil a způsobí, že několik zbylých měsíců pobytu bojuje o přežití.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1941 , Rudolf ŠkeříkOriginální název:
Alone, 1938
více info...
Přidat komentář
Kdysi jsem to koupil kvůli názvu, aniž bych více věděl o čem kniha je. A po přečtení musím konstatovat, že to je jeden veliký masakr. Nejbrutálnější je, že se to opravdu stalo. Admirál Byrd byl něco mezi odvážným dobrodruhem a totálním šílencem. Knihu lze číst jako memoáry, thriller nebo jako meditativní knížku o životě, a o tom, co je v krajních mezích života skutečně důležité.
To, čo Byrd svojim životom a výpravami dokázal, určuje smerovanie ľudstva dodnes. Jeho osobná výpoveď o tom, ako bol niekoľko mesiacov na pokraji života v tom najnehostinnejšom prostredí na Zemi, mrazí a uchvacuje zároveň. Chce to veľa odvahy rozpísať sa o tom, napriek tomu, aké mal postavenie vo výprave. To, že si uvedomoval svoje slabosti a aj prednosti nasvedčuje tomu, že v najjužnejšom mieste na Zemi, kam kedy ľudská noha vkročila, skutočne zažil hlbokú očistu.
Skvělá kniha. Mrazilo mne z toho. A ne jen při představě šíleně nízkých teplot :-D. Představa takové samoty v podmínkách polární noci je více než děsivá.
Sám a sám je osobní zpovědí člověka, který strávil osamotě několik měsíců na předsunuté meteorologické stanici v oblasti Antarktidy. Schodou nešťastných okolností se přiotrávil oxidem uhelnatým a nebýt jeho kolegů asi by tam zemřel.
Upřímně si sám sebe v podobných podmínkách vůbec nedovedu představit. Když autor líčil, jak se oteplilo a teplota dosáhla na 18 stupňů pod nulou, tak mi z toho běhal mráz po zádech. Prostě nic pro mne. :)
Velikou výhradu mám ke stylu, kterým je kniha napsána. Přišel mi nezáživný, krkolomný a příběh se mi nečetl moc dobře. Podle mého názoru je vidět, že autor nebyl spisovatel a možná, že svou roli sehrál i špatný překlad, což nedovedu posoudit.
Celkově hodnotím knihu třemi hvězdami, protože po čtenářské stránce mi přišla spíše průměrná. Její hodnotu spatřuji především v osobní a autentické výpovědi. Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi skutečné příběhy o souboji člověka s drsnou přírodou.
Odhodlání strávit sám a sám polární noc na předsunuté stanici na Antarktidě se autorovi stalo málem osudným. Naprosto krajní životní situace, kterými si prošel (a který by naprostou většinu lidí totálně zlomily) popisuje věcně, včetně svých emocí. Z celé knížky opravdu sálá Byrdova železná vůle a mimořádná osobnost. Stejně realisticky popisuje rutinní práce s meteorologickými přístroji i vytržení nad harmonií polární záře, ale i svou paniku, když se nemůže dostat do stanice (když přimrznul vstupní poklop). Prostě knížka popisující naprosto limitní situace, kam se člověk může dostat. Byrd píše, že se ze základny vrátil jiný a myslím, že transformační potenciál má i jeho výpověď.
Uz asi po třetí se vracím k této knize. Naprostá samota i v priznivejsich podmínkách by leckoho dokázala připravit o rozum, o to větší uznání si tento badatel zasluhuje. I když sám přiznává, že mnoho věcí podcenil a nakonec otrava zplodinami hodně zhoršila jeho úsudek, dokázal to, co by asi zvládl málokdo. Jeho přínos pro objevování a poznání Antarktidy je nezpochybnitelný. Kniha se čte jako napínavý thriller o přežití, reálie tak málo známého kontinentu jsou fantastastické. A doma v teple a pohodlí nám aspoň připomene, jak se máme skvěle v našem zatím pořád ještě mírném, přívětivém pásmu.
(SPOILER)
Docela drsnej antarktickej survival kterej ale spíš obstojí jako psychologická studie. Byrd byl člověk, ke kterýmu se skvěle hodí přívlastky jako 'inspirující' nebo 'motivující', ale přišlo mi, že v jeho případě to hraničí až s obsesí, nebo rovnou s něčim podobným flagelantským sklonům. Celej jeho mindset je pro většinu dnešní - a asi i tehdejší - společnosti nepochopitelnej. Ta naprostá neochota připustit si, že na něco nestačí, zarytý přesvědčení, že ukázat jakoukoliv slabost je pro chlapa nepřijatelný, častý přecenění svých schopností a vlastně celková nepřipravenost na celej ten jeho vysněnej podnik, tohle všechno se mu v těch extrémních podmínkách nasčítalo a nakonec ho stálo hodně draho a nejsem si jistej, že jde o vlastnosti dobrýho velitele.
Na druhou stranu, není pochyb o jeho až nelidský houževnatosti, cílevědomosti a loajalitě ke svým podřízeným, který vždycky stavěl na první místo a nežádal po nich víc, než sám od sebe.
Moc se mi líbilo, jak nakonec došlo k jeho záchraně. Jak ho jeho mužstvo mělo přečtenýho a uvědomovalo si, že by tam ten tvrdohlavec radši chcípnul, než aby požádal o pomoc a tím je vystavil nebezpečí, tak v podstatě zosnovali záminku, jak se vydat na cestu z jiných důvodů - což o nich i o Byrdovi vypovídá taky dost. Zajímavý čtení, nečtěte to ale jako dobrodružnou záležitost, spíš takovou hodně osobní zpověď s prvkama survivalu.
Nejvíc se mě dotýkaly okamžiky, kdy Byrd reflektuje sebe, zvažuje, kolik říct... Samotná fyzická skutečnost, událost, která je popisována, stačí člověka ke knize připoutat. Ale ta druhá rovina, jeho vlastní přemýšlení o této zkušenosti, o sobě ve světle této zkušenosti, ta pro mě nese ještě zásadnější a skrytější dobrodružství. Je v tom něco velmi lidského a spojujícího.
Byrd z vlastného rozhodnutia obýva malú, nie najlepšie postavenú chatku v Antarktíde, aby získal nové poznatky pre meteorológov. Vytešuje sa, ako si to tam všetko užije, kontroluje prístroje, zaznamenáva teploty bežne aj pod -50 °C, bráni sa pred útokom kukuričnej kaše a sleduje polárnu žiaru. Až na tú neznesiteľnú zimu celkom pohodička. Proste si užíva vlastné ja, veď na začiatku sa už nevie dočkať, kedy ho zvyšok partie opustí.
Ale… Najprv sa mu zaseknú dvere a mňa obleje studený pot, že keď sa poňho o pár mesiacov vrátia, nájdu dnu len múmiu. Potom ide na prechádzku, zablúdi a ja dostanem zimomriavky, že je znovu po ňom. Nakoniec sa priotrávi oxidom uhoľnatým a to si už aj on myslí, že tam skape. Spočiatku príjemná samota sa razom mení na nekončiaci horor.
Sám a sám je životopisný dobrodružný príbeh o odvahe a nezdolnosti ľudského charakteru, ktorý sa nesie v duchu najzvučnejších mien tohto žánra.
Keď som s tou knihou skončila, mala som na sebe dva páry ponožiek a obrovský sveter.
Byrdova strhující „one man show“ Sám a sám je literaturou faktu psanou jako dobrodružný román. Richard Evelyn Byrd je mužem, který jako první člověk přeletěl oba zeměpisné póly, účastnil se řady polárních expedic a některé dokonce sám organizoval, financoval a vedl. V knize Sám a sám popisuje svůj několikaměsíční pobyt ve vnitrozemí Antarktidy na Předsunuté stanici. Kromě meteorologických pozorování a sledování polární záře v průběhu antarktické zimní noci, zde zkoumal i psychologické aspekty naprostého odloučení od civilizace v těch nejtvrdších podmínkách, jaké na Zemi panují. Na jedné straně badatel, jenž má vrcholný respekt k přírodě a jejím silám, na straně druhé dobrodruh, který kvůli prestiži a osobnímu zadostiučinění neodpíská akci, ani když mu nepřejí podmínky už hned na samém začátku. My čtenáři si ovšem díky této jeho „nezodpovědnosti“ můžeme užít parádní dobrodružný příběh podle skutečných událostí z prostředí, které nikomu nic nedaruje a kam cestovní kanceláře své turisty asi hned tak nevezmou.
Velmi zajímavé a hlavně mrazivé. Já osobně bych se na jendočlennou výpravu kamkoliv kde je zima nepřihlásil... Letos je to již druhá kniha, do které jsem se začetl a odehrává se v stále zamrzlé krajině (první byl Terror od Simmonse). Bylo zajímavé sledovat hlavního hrdinu Byrda a jeho myšlenkové pochody postupem času. Už ten pocit samoty musel být velmi skličující, když si člověk uvědomí, že se jedná o knihu podle skutečné události, kterou vypráví sám autor, který ve "své kůži" v tom mrazu přebýval. Nebavily mě pouze pasáže popisující specielní přistroje na sledování různých aspektů počasí, ale příběh jako takový určitě stojí za povšimnutí :-)
Skvělá kniha. Naprosto mě vtáhla do děje. Občas sem mu tu samotu pod hvězdama záviděl.
Velká frajeřina, dokonale popsané pocity mezi sebou samým a prázdnou samotou.
Právě jsem ukončoval marodku po 9 měsících. Vím, že to není totéž, jako být sám tak daleko od ostatních a v tak těžkých podmínkách, ale pomohlo mi to.
Ještě než začnu, kterej Einstein má na svědomí ten překlad "Alone" jako "Sám a sám"? To je v podstatě negace toho názvu. Alone, Sám - jeden. Sám (jeden) a sám (druhej), tady už není sám ani jeden, mají sami sebe, už nejsou sami. Ok, teď už vážně: "Pochopil jsem, že můj svět se rozpadá na kusy." Yea, no shit, Byrd. Na jednu stranu mě cosi na samotě, na tom asketickém, odtrženém, osamoceném, způsobu, jak žít život, neskutečně bere. Je to cosi spirituálního, co vás změní, přiměje opravdu přemýšlet, nad sebou, hodnotama, životem. Ostatně, co jinýho dělat? Viděl jsem tucty filmů o tom, jak někdo překonává nějakou planinu, nebo něco na ten způsob. Byrd za sebe sice nechrlil žádný ultimátní moudra, koneckonců to byl badatel a ne Slavoj Žižek - takže ze mě, nejlepší na knize byly všechny ty faktografický interakce těla na extrémně nízkou teplotu, jak se co chová při -56, všechny ty detaily. Na stranu druhou jsem si říkal, že badatelé jsou svého druhu masochisti, hraničící s až sebevražednou mánií, psychopati. Byrd se navíc v jeden moment dokonce nazval mučedníkem vědy. Takže tedy, Richard Evelyn "Jesus" Byrd, málem natáhl brka, protože se rozhodl zchladit si hlavu. Jo, magor. Ale taky měl koule.
Přečteno za čtyři večery i při dětech a předvánočním shonu. Nešlo jinak, příběh mě tak vtáhl, že jsem se stala součástí expedice se všemi jejími nepříjemnostmi.
Knihu jsem objevil čistě náhodně v rodinné knihovně a jako milovník polárních výprav jsem si ji musel okamžitě přečíst. Vyprávění o ztracené kuchařské knize prostě pobaví.
Štítky knihy
Antarktida boj o přežití dobrodružství podle skutečných událostí polární badatelé polární expediceAutorovy další knížky
| 1966 |  Sám a sám |
| 1931 | S Byrdem na Jižní točnu |
Osobnost admirála R.E.Byrda mě fascinuje už dlouho a je velká škoda, že u nás jeho knih vyšlo jako šafránu a to ještě v době socialistické. Protože tento skvělý člověk patřil nejen k hrdinům letcům WWII, ale především k moderním průkopníkům odkrývání tajemství daleké Antarktidy, a to v dobách, kdy technické vymoženosti byly v plenkách. Jeho kniha Sám a sám vypráví o jeho několikaměsíční samotářské anabázi na Velké ledovcové bariéře v roce 1933, desítky km od poslední americké základny, kdy si chtěl dokázat, zda je člověk v odloučení a neskonale drsných podmínkách antarktické polární noci vůbec přežít a ještě plnit vědecký program. On nejenže přežil, i když ho to málem stálo život, ale dokázal neskonalou odvahu a sílu lidského ducha, který je schopen doslova překonat nemožné, když má člověk silnou vůli. A on ji měl. Takoví lidé se už dneska ani nerodí, nehledě na to, že by v tehdejších drsných podmínkách s minimálním moderním vybavením nikdo nepřežil!! A to nemluvím o tom, že několikrát přeletěl VAB a objevil světy za ní!!