Sám mezi ženami - Kohoutí zápas
Aleš Vogel
Jaké je to žít mezi samými ženami? Další osudy učitele Alexandra volně navazující na příběhy z knihy Sám mezi ženami - Kohout. Kniha je plná absurdního humoru, který je autorovi tolik blízký. Nechte se vtáhnout do života muže balancujícího na hraně zoufalství a baznaděje a prožijte s ním další kohoutí rok - na dovolené u moře, ve třídě i sborovně, na horách, na třídním srazu po mnoha letech...... celý text
Přidat komentář
KOHOUT MĚ BAVÍ :-)
Znovu jsem se smála nad historkami o dcerách, manželce, tchýni, kolegynich.
O snaze přátelit se s dalším mužem.
Alexandrův nový kolega to byl tedy případ...
Vánoční svetry od září :-).
Stanování dcery s přítelem :-).
A konec :-) jako dobře ty :-).
A důležité poznatky :-).
Tato kolegyně mě léta přesvědčuje o tom, že její nadprůměrné rozměry má na svědomí jakési kouzlo. Rozhodně ne to, že se nehýbe a krmí se jak medvěd před hibernací. Všem kolem říká takovou tu známou větu, že jí stačí se jen podívat na jablko a má hned dvě kila nahoře :-).
Rozumějte, jedná se o paní, která si myslí, že když těstoviny vychladnou, je z nich vlastně těstovinový salát a ten má přece méně kalorií :-).
Autor má skvělý humor :-).
Já jsem se opět skvěle bavila, člověk se musí občas umět zasmát nějaké té blbině :) První díl se mi zdál o malinko lepší, ale vzhledem k tomu, že v dnešní literatuře na humor jen tak nenarazíte, chci hodnotit pěti hvězdičkami. A pokud se Aleš rozhodne napsat nějaké další veselé příhody, třeba tentokrát z prostředí mužů visících z jedoucího náklaďáku :), budu znovu nadšenou čtenářkou!
I v tomto druhém pokračování se učitel Alexandr zapotil a vyznamenal. Jeho cesta k moři s celou rodinou nemá chybu. A i u ostatních příběhů ze života jsem se pobavila.
Šmrncovno.
Zdařilé pokračování.
Mistrně vylíčené trable, jak se ve slušnosti těžko odolává osudově množstevní převaze žen.
Dopady profesního - kantorského znechucení jsou pro budoucnost národa zneklidňující, neboť změnou na posty zodpovědnějši jsou na řadě chyby, jejiž náprava je nákladná,(jak nám skutečnost předvádí), a tak je jistější zkusit vysněnou profesi z dětství.
Není nad pohled z jiného úhlu na současnou společnost.
I druhá humorná kniha s hlavním hrdinou Alexandrem je podařená. Je plná zábavných situací a nadsázky. Je tu spousta vtipných přirovnání a úsměvných slovních spojení.
Alexandrovo rozhodnutí v závěru knihy může sice působit trochu neuváženě, ale zároveň také maximálně svěže. Případné pokračování, které bych jen uvítala, by ani tak nebyl problém. Každý člověk může změnit názor a udělat nové rozhodnutí, například se vydat jinou cestou či se naopak vrátit ;-).
Tentokrát jsem smíchy nevybuchovala jako u předchozí knihy, ta byla pro mě lepší, ale pořád je to veselé a pohodové počtení, které si zaslouží 5* a doporučení.
Když se ze sobotní čtenářůprosté knihovny ozývá hlasitý smích, znamená to jediné... Knihovnici se dostal pod ruku pěkný Vogel... :-)
Pro mě lepší než první díl, protože se více týká školy. Vtipné postřehy, je vidět, že se autor v prostředí pohybuje.
Tohle jsou ty knihy, o kterých bez problému můžete říct, že je napsal život sám. Naštěstí nejde o tragédii, třebaže se říká, že cizí neštěstí nejvíc potěší (možná proto v žebřících vedou buď drasťáky, nebo příběhy z koncentráků); každopádně jak už sám název napovídá, tahle novelka je spíš dílem komedie. A že Aleš Vogel umí. Ačkoli tady je třeba říct, že se na mém hodnocení dost odráží skutečnost, že mám mnoho důvodů se s autorem v jeho polemice shodovat. A to ani nejsem učitel a ani nežiju sám mezi ženami. Tohle je ovšem ten druh nenásilného humoru a nostalgického vzpomínání na to, co bylo dřív a jak je to teď, že prostě nelze, než souhlasně kývat hlavou. Obzvláště když dojde na skutečné hrdiny dětských let - popeláře. Youtubeři, pukněte závistí! Navíc je celé vyprávění natolik krátké, že než může dojít na nějaké zaběhnuté motivy, průhledné zápletky a nudné pasáže, konec je rázem tu. A že jde o pořádný cliffhanger. Teď jsem jen zvědav, jak si autor poradí s případným pokračováním.
Aleš Vogel umí. Jeho humor je nenásilný, rozesměje a duši potěší. Vidím, že Aleš napsal ještě jednu knihu, ráda si ji přečtu.