Sám na plachetnici okolo sveta
Joshua Slocum
Keď kapitán Slocum roku 1898 oboplával svet, mal už skoro 55 rokov. Usadil sa na suchej zemi, ale mora sa nevzdal - každoročne sa vydával na Sprayi na dlhé osamelé plavby. Z jednej se už nevrátil a o jeho konci sa nič nevie. Merrien o tom píše: "Na jeseň roku 1909 (mal vtedy 65 rokov) ako obyčajne vyplával z Bristolu ... opäť na juh. Spray bola v dokonalom stave a Slocum sa tešil výbornému zdraviu. Odvážneho moreplavca už nikto nevidel. Vyslovovali sa všemožné dohady. Smršť? Nijakú v tom čase nehlásili. Choroba? V takom prípade by sa bola musela nájsť aspoň Spray. Ale aj tá zmizla so svojím pánom. Oheň na palube? Alebo zrážka s veľkou loďou? Zdá sa, že posledná hypotéza je najpravdepodobnejšia, lebo trasa, ktorou Slocum plával, bola už vtedy plná rýchlych parníkov a ich stráže nebývali vždy príliš bdelé. Jedno je isté: Slocum zahynul na mori, smrťou hodnou veľkého moreplavca."... celý text
Dobrodružné Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1980 , Mladé letáOriginální název:
Sailing Alone Around the World, 1951
více info...
Přidat komentář
Nasherna kniha, kdy clovek zasne nad popisem autera, jak stavi lod s minimem naradi, jako kdyby si mazal rohlik.
Kniha je plna odvahy a silne natury, co byla pouzita spravnym smerem.
Pri čítaní dielka s príjemne starosvetskou štylistikou som sa len ťažko ubránila myšlienke, o koľko bola táto samotárska plavba v jednoduchej šalupe odvážnejšia a dobrodružnejšia, než podobné plavby Michaela Palina v technicky kvalitne vybavenej lodi s doprovodnou suitou známych a s televíznym štábom.
"Spray sa vydala na more, preč od skalísk, morom bičovaných a pasát, chladný a osviežujúci, ju hnal napred. 8. mája 1898 križovala cestu, kade sa na začiatku svojho podniknutia uberala 2. októbra 1895. Bol som spokojný, že Spray oboplávala zemeguľu, a keby to bolo iba číre dobrodružstvo, nijako som si nelámal hlavu s užitočnosťou výpravy a hovoril som si: Nech sa stane čokoľvek, cesta je vykonaná."
Vydání z roku 1973 nádherně voní. To jsem tu prostě musela napsat. Také bylo mnohokrát využito na rozdrcení oříšků, prostě pecka knížka. Obsah knihy byl vtipný, občas jsem sice pozbývala pozornost a soustředění, a tak musela číst nějaký odstavec znovu. Cesta kolem světa na Sprayi mě bavila více než cesta na Liberdade.
Těžko se to hodnotí "jen" jako kniha, když šlo především o tak velkolepý počin a tak obdivuhodnou sílu osobnosti. Vlastně je zvláštní, že Slocum mimo jiných knih, které na cestě četl, se zmiňuje o Kolumbovi, když ve skutečnosti jeho cesta šla ve stopách (nebo spíš plula na vlnách) daleko úchvatnější cesty Magellanovy. Přestože Slocum byl především námořník a nikoli literát, je jeho text velice živý, o dobrodružství a jiné pozoruhodné, ale ani komické příhody tu není nouze. Určitě bych uvítal podstatně více barvitých popisů a evokací, aby si člověk mohl ten pobyt na vodní šíři i navštívené krajiny lépe představit. V tomto ohledu je autor spíš stručný vypravěč / komentátor. Také mě jako bytostného suchozemce překvapilo (možná i trochu zklamalo), že místy je kniha spíš o větru než o moři, neboli těch popisů větru (a v závislosti na něm i manévrů s lodí) je tam nakonec možná víc než popisů toho, jaké je to být tolik měsíců sám na otevřeném oceánu. Návštěvy civilizovaných ostrovů a audience u nejrůznějších místních potentátů jsou docela nuda, vždycky jsem se nemohl dočkat, až zase vyrazíme na moře. Asi nejlepší částí knihy je strastiplné potýkání se kolem Hornova mysu. Občas mi dělala potíže logika a návaznost vět, ale nevím, jestli to není překladem. Také je škoda, že se autor trochu víc nerozepsal o svém rozhodnutí, motivaci a plánu. Např. jak vlastně chtěl původně plout, se dozvídáme až po prvním přeplutí Atlantiku na Gibraltaru, kde mění plán své cesty a znovu se vydává na Atlantik, tentokrát jihovýchodním směrem. Že neumí plavat, si náhle uvědomí (!) až tehdy, kdy se s ním převrhne člun! Teprve v závěru knihy se dovídáme, že má zchromlou ruku! Zvlášť mě udivilo, že před cestou nelíčí žádné loučení se svými nejbližšími, během cesty ani jedna vzpomínka na rodinu (až na konci knihy se zmiňuje, že mu sestra před vyplutím upekla na palubu koláč). Zkrátka, v mnoha ohledech je pan kapitán nepochopitelně nesdílný, což čtenáři znemožňuje si cestu kolem světa s ním opravdu prožít. Porozumění přirozeně komplikuje i spousta termínů a činností z lodnictví a námořnictví, které suchozemec prostě nemůže znát. Tím spíš mě vyloženě zklamalo nové vydání tohoto díla (2002). Předpokládal jsem, že tu bude třeba slovníček těchto pojmů, zasvěcený komentář nebo doslov, ale přesně naopak – toto vydání je ještě chudší než vydání starší. Chybí tu druhý text Plavba na Liberdade a krásná předmluva Arthura Ransoma. Dokonce i mapka je hůře čitelná. Ještě že tu jsou aspoň malé fotečky autora a jeho lodi na obálce. Takže abych to shrnul – pěkná knížka, ale moje srdce snílka a romantika občas trošku prahlo.
Popis cesty kolem světa na lodi Spray.
Kapitán Slocum se cestou musel vypořádat se spoustou potíží, ale zažíval také mnoho příjemných okamžiků.
Měl velkou odvahu.
Moc pěkná knížka. I když autor svou samotářskou plavbu popisuje takřka deníkovou formou, nic neztrácí ze své romantičnosti. Druhá část knihy popisuje ještě jednu "podružnou" pobřežní plavbu, kterou autor vykonal jeste před obeplutím Země. Nic podružného v ní ale není, naopak je v některých bodech zajímavější než upřednostňovaná plavba kolem světa.
Nádherná knížka! Neuveritelné, ako znamenitý námorný kapitán dostal od Prozretelnosti dar písať. Hladko, pritom plasticky, s láskavým pohladom a zároveň s hlbokým pochopením vecí, javov, súvislostí. Slocum je (bol, žial) múdry a dobrý člověk, jedinečný námořník, statočný a neohrozený muž, vynikajúci spisovatel. Nič z toho o sebe nehovorí - pravdepodobne to o sebe ani nevie.
Sám na malej plachetnici okolo sveta, bez modernej navigácie, bez elektriny, bez skoro čohokolvek...než svojho úžasného námorníckeho fortiela. Niekolko razy mu išlo o život, no nikdy nestráca humor. A láskavosť. Tá knižka je celá jaksi láskavá. Čítal som ju asi päť razy. Dúfam, že ešte päť budem.
Neuvěřitelné dobrodružství, úžasný příběh silné vůle a námořnických schopností. Navíc kolem roku 1880! Některé situace, které autor svým charakteristickým úsporným stylem popíše jednou větou, znějí úplně neuvěřitelně: "Vzal jsem sekeru, porazil dub a vytesal pro svou loď nový kýl." A pak na té lodi jen tak obepluje zeměkouli. Opravdu obdivuhodné.
Kniha má ještě druhou část, kde autor popisuje svoje dřívější působení na plnoplachetníku - včetně jeho provozu, obchodu atd., jeho zkázu a následný osobní krach v Latinské Americe. Takže vlastnima rukama postaví člun Liberdade a na něm dopluje s celou svou rodinou domů, do New Yorku.
Klobouk dolů, v tomto případě ani ne tak před literárním zpracováním, jako před nezlomností a hrdinstvím cpt. Slocuma.
Štítky knihy
mořeplavba 19. století lodě cestopisné příběhy nebezpečí cestopisy mořeplavci cesty kolem světa plachetniceAutorovy další knížky
1973 | Sám na lodi kolem světa |
2013 | Na lodi Spray kolem světa a plavba na Liberdade |
skvělé. lakonické, vtipné, dobrodružné odvážné. ale po dočtení jsem zatrnul. kam se poděla rodina zkrachovalého majitele lodi, která se vrátila 5000 mil od vraku lodi domů? no dobrá, syn Viktor do poloviny 20. století pečoval o odkaz svého otce, ale co jeho skvělá druhá žena a jejich malý syn?