Sám nejsi nic

Sám nejsi nic
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54904/bmid_sam-nejsi-nic-ntS-54904.jpg 4 14 14

Sebrané básně a povídky Stanislava Kostky Neumanna. V roce 1962 vyšel ve stejné úpravě dotisk v nákladu 21000 výtisků.

Přidat komentář

draka
24.02.2022 4 z 5

Výběr z básníkovy tvorby obsahuje velmi krásné lyrické verše oslavující radost ze života, slunce, přírodu. Jen jsem se musel oprostit a nehodnotit básníkovy zmínky o komunismu a hledání vzoru v Sovětského svazu, což nebylo zdaleka lehké.

SydBarrett
11.03.2021 1 z 5

Stanislav Kostka Neumann má ten problém, že je jeho tvorba neuvěřitelně monotematická. Může psát o čemkoliv, ale třídní boj tam nacpe vždy. Některé básničky mě i celkem zaujaly, hlavně na začátku knihy, ale prokousat se tím celým dá člověku značnou námahu a pocit nesmyslnosti vlastního života, takže tak.


SSTknihy
10.09.2018 4 z 5

Písně, balady, milostná lyrika i proletářské básně – to vše obsahuje tahle obsáhlá sbírka, ke které bych se asi nedostala, nebýt to povinná školní četba. A to by bylo škoda, protože bych se ochudila o krásné verše, kterými ty pana Neumanna rozhodně jsou.

Bibiana
03.04.2018 5 z 5

SÁM NEJSI NIC
A NEBÝT SÁM JE TĚŽKÉ
PTÁKŮ JE NA STA
KVĚTŮ NA TISÍCE
A VŠECHNY JSOU HEZKÉ
CO VŠAK JSI MEZI NIMI
S RTY NESDÍLNÝMI?

Tuto báseň jsem v dětství uměla nazpaměť, ale protože leta uběhla a mně v hlavě zůstal jen tenhle kousíček, /ani již nevím, jestli je to přesně takto, nosím v sobě hlavně tu podstatu myšlenky/ pro mě ale nejdůležitější a nejvýstižnější část básně, lámala jsem si pár let nazpět hlavu, až jsem si na jméno autora vzpomněla. A musím tomuto básníkovi vzdát hold /bohužel již jen zde, pod dílem/ a poděkovat mu za něco, co mě po leta každodenně provází, až je to již úsměvné. Proč? Protože si tato slova nenechávám jen pro sebe a připomínám jejich hloubku synovi, dceři atd., tím, že je tu a tam vyslovím nahlas. Děti mám dospělé, takže to berou spíš úsměvně, ale tento verš si prostě již také zapamatovaly. Nebo sedím za volantem, a když řídím v době špičky a je zácpa, míjím pohledem další auta, spoustu lidí, všichni někam pospíchají, rozčilují se...nemají na sebe čas a pak...mi z úst automaticky vypadne tento verš. A nahlas, protože mě nikdo neslyší, říkám: "Vidíte lidičky, a přitom je to tak jednoduché! Udělat si čas. Na sebe, na ostatní a vidět všechnu tu krásu přírody a lidí kolem sebe. Zkrátka, tento verš je pro mě natolik vzácný, že ho nosím v hlavě již leta a stále se mi připomíná v situacích, které jdou kolem. Samozřejmě mám oblíbených více básníků, /klasiků/ ale tento si díky shora zmíněnému, zaslouží z mé strany, víc!
A tak Vám chci moc poděkovat, Stanislave Kostko Neumanne, napsal jste to poselství, opravdu nádherně!