Sama sebou
Vlastina Svátková
„Vzdala jsem se všeho, co jsem měla. Všech jistot, co přichází se zítřejším ránem. Bála jsem se, že budu mít strach. A měla jsem strach. U sebe doma. Nechala jsem ho, ať zůstane, když tak strašně chce. Procházela jsem jím cestou do ložnice, stál přede mnou, hned jak jsem ráno otevřela oči. Chvíli se mnou bydlel, předsouval mi láhve vína, prášky, cigarety, facebook a milion „přátel“, kteří podle jednoho statusu okamžitě poznají: tak ta je v prdeli!!! Najednou jsem zjistila, že mi tolik nevadí být sama doma. Že nikomu nevolám. Že mi nevadí jít sama do kina. Že se tam dokážu nahlas smát i plakat a nemusíš si u toho opírat hlavu o cizí rameno.“ Druhá knížka Vlastiny Svátkové Sama sebou je psaná stylem krátkých autentických příběhů a osobních výpovědi. Rozvod, peče o dva male syny, hledání smyslu života a humoru, i když zrovna klečíme na kolenou a učíme se znovu vstát. Velmi citlivá, upřímná a ženská knížka v netradičním formátu je doplněna o fotografie Zuzany Šulajové a odkazy na skladby, které autorku při psaní inspirovaly. Český jazyk.... celý text
Přidat komentář
Když jsem si knížku půjčovala v knihovně, tak jsem si říkala, že to bude zase nějaká povrchní slátanina napsaná hérečkou, ale je malého formátu a šikovná na čtení do MHD. Není to tak, je to moc pěkné čtení, které stejně prožívá mnoho žen, je tam cit, dojme skoro až k slzám, je laskavá, ale zároveň má i vtip, rozumné úvahy a optimismus. Určitě se kouknu i po jejích dalších knížkách.
Tohle mi fakt sedlo. Ani nevím proč - přecejen asi nejsem cílová skupina :D
Líbilo se mi, jak to bylo krátké, ale přesto úderné. Navíc rychle přečtené.
Vlastino, chtěla bych mít odvahu jako vy, být zase sama sebou. Kniha mi otevřela oči. Děkuji za ní. Už mi na nočním stolku leží "Prostor pro duši". Těším se.
Krásná kniha. Po jejím dočtení jsem cítila takovou lehkost, úlevu, svobodu... takovou závorku v čase ... krásu na světě ... takové vždy v nikdy
,,A dnes vím, že dávat lásku je smyslem MÉHO života na této zemi. Nechci být závislá. Nechci se ničeho a nikoho držet zuby nehty. Chci umět pouštět a nechat jít. Nechci se na nikoho zlobit, ani na sebe. Vždyť žádné rozhodnutí není špatné. Je to jen pohyb. Na té samé cestě..."
P.S: Děkuji, paní Vlastino Svátková, děkuji na stotisíckrát...
Autorovy další knížky
2018 | Prostor pro duši |
2020 | Najdeš mě ve tmě |
2014 | Sama sebou |
2019 | Čtení na léto aneb Fejetony k vodě |
2010 | Moara - O čom všetkom je láska... |
Čemu všemu jsme ochotni říkat literatura? Fráze, klišé, floskule, sbírka rádoby motivačních citátů...