Sametový geroj
Martin Harníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17110/sametovy-geroj-17110.jpg
4
17
17
Zpověď antihrdiny začíná v okamžiku, kdy jako současný poslanec rekapituluje svoji politickou kariéru a klade sám sobě otázku, kdy a jak... Vavřinec vyrůstá v prostředí, kde pokřivená morálka a prospěchářství se zdá býti jaksi normou. V době, kdy se setkává se svým bývalým profesorem, který spolupracuje s STB a nabízí mu spolupráci za snadné studium medicíny a posléze profesní kariéru, je osamělý, bez přátel a bez dívky. Pod zástěrkou skorodisidenta stává se pilným spolupracovníkem Státní bezpečnosti a buduje svoji kariéru. V okamžiku převratu má od STB slíbeno, že se jeho záznamy nikdy na veřejnost nedostanou, naopak je budován falešný svazek, který má dokázat jeho protistátní činnost. Stává se poslancem a začíná být přesvědčen, že jeho spolupráce nikdy nevyjde najevo. Znovu je ale konfrontován svým bývalým spolupracovníkem a požádán o další spolupráci a dovídá se, že STB jeho život utvářela již od samého narození a on sám je jen malým kolečkem v soukolí zrůdné mašinerie. Autorův antihrdina není rozhodně obětí režimu, spíše smutným příkladem toho, jak doba a okolnosti dokáží deformovat člověka tak, že nenormální se pro něj stává normálním.... celý text
Přidat komentář
Martin Harníček má talent na vytváření hlavních hrdinů, kteří mi jsou odporní, ale i tak mě zajímají a dokonce jsem k nim schopný cítit soucit. Na konci knihy jsem měl obavu nakolik se mohl obdobný scénář skutečně stát, resp. kolik takových osudů s porevolučními politiky-"hrdiny/zachránci" existuje.
Harníčkův hrdina se vám bude hnusit, budete jím pohrdat, budete ho odsuzovat. A přece vás donutí položit si nikoli nevýznamnou otázku: Jak bych se zachoval já?
Postavy Sametového geroje občas působí jen jako archetypální figurky bez života, které se nijak nevyvíjejí; ona stručnost a údernost, která mě tak uchvátila u "Masa", na mě v tomto případě už tolik nefunguje. I tak jde o skvělé čtení, které nemilosrdně nastavuje zrcadlo české povaze.
Nedavno mi někdo doporučoval Maso od Harníčka. Jelikož jsem to ale po 20 vteřinách na gůglu nemohl sehnat, tak jsem si objednal Sametovýho geroje. A chyba to rozhodně nebyla. Já totiž chyby dělám zřídkakdy. I když nedavno jsem zase udělal chybu, když jsem zapil pomeranč mlíkem, ale chybami se člověk učí a tak už se to naštěstí neděje tak často jako dřív.
Sametový geroj je příběh o individuálním zmrdství za minulýho režimu. Je to příběh Vavřince Potáhlýho, kterej se snaží co nejjednodušeji protáhnout životem a zajistit si přes protekce co nejpohodlnější život. Jeho strejda byl po válce docela velký zvíře (větší než medvěd) a tak Vavřinec sází na něj. To se mu vymstí, protože strejda zemře. To už tak starý strejdové dělaj.
Vavřincovi se jako zázrakem nabídne jeho bejvalej učitel z gymplu Žilkovský, že mu pomůže dostat se na školu. Vavřinec neni uplně blbej a tak mu dojde, že to asi nebude zadarmo. Po chvíi přemítání dojde k závěru, že se kvůli tomu klidně nechá vojet do zadku. Proto když přijde Žilkovský s žádostí o donášení, je Vavřinec rád, že nadále zůstane Potáhlý a ne Protáhlý.
Potáhlý zdatně donáší STB až do pádu režimu. Těsně před tim, ho bez dalšího vysvětlení zašijou do basy. To se ukáže jako štěstí v neštěstí, protože po 89 je Vavřinec hrdina, který za minulého režimu trpěl a je teď předurčen pro kariéru poslaneckýho mesiáše.
Pak ale přijdou poslední stránky a na návštěvu za zámožným hrdinou do jeho vily přijde soudruh Žilkovský s jeho spisem, který dokumentuje mnohem víc, než se čtenář od začátku doví. Celej Vavřincův život je orchestrovanej STB - i volba jména Vavřinec - jeho manželka, studium a tak dále pana krále. Poslanec Potáhlý se ale nezhroutí, jen si řekne, že se mu líbí čím je a jak se tam dostal, je vlastně jedno. A že bude dál dělat, co si soudruzi budou přát. A to celý vměstnal Harníček do 78 stran. 9/10
"Honíme se a lítáme za pár prašivýma korunama, abychom si koupili auťák, děvku, chlast, nebo chatu na Sázavě, a kolikrát nemáme ani ponětí, že stačí ani ne slůvko, jenom pokývnutí - a je s tím lítáním utrum! Všechny nás mají na háku a jediné, co ještě hapruje, je to, co si někteří z nás nechtějí a nechtějí do té lebky natlouct! Anebo přiznat!" (str. 48)
Slušný a krátký text o, nebál bych se říct, českém člověku - kalkulující kryse. Harníčkova kniha pokrývá velice zajímavý obecný aspekt čecháčkovské podlízavosti. Aspekt lidí, co kritizují u piva, nadávají doma o všech těch pi a ču (nadřízených), kvůli kterým dřou a potí krev a zároveň se smějí jejich vtipům a hlásí jim vše, ve snaze, že si šplhnou a do budoucna zajistí povýšení. Vidím tyhle lidi všude, kam se hnu, ve fabrikách, mezi střední vrstvou, i mezi vzdělanci. Konexe jsou vším. A "nezávislí odborníci potvrdili, že..." Všichni závidí všem. Hlavní postavu knihy nevnímám jako zákeřnou svini, spíše jako oběť okolností a režimu, nebo nevědomosti, zajetých kolejí, strachu, něčeho tímhle směrem (ale stejně tak bych se ani na vteřinu nedivil tomu, kdyby to bylo obráceně). Dnešní generace to ale definitivně ví, jsou uvědomělí o tom, co se děje, co sami dělají, vidí to v TV, slyší v rádiu... zametají pod koberec (a že je to vidět vlastně nikoho netrápí). Češi jsou národ falešných a je spousta důvodů, proč tomu tak je (Důvod #1: Historie nadvlády nad českým národem), odráží se to ve všem. A není na škodu mít krátkou knihu, co tenhle fakt připomene
Zadní strana knihy. O autorovi: "...spolu se ženou se vystěhoval do Německa, kde žije dodnes." (bez dalšího komentáře)
Harníček opět píše o tom, co ho sere a tentokrát bez alegorií. V souvislost s hlavní postavou mě napadá terminus technicus "klasický harníčkovský hrdina".
Harníček je takový moje malý tajemství. Bojím se, aby mi ho ostatní nevykoukali, chci si ho prostě užívat sama. Navíc ono jeho knihy ani moc nikomu doporučit nejde, není to literatura, kterou se lidi chtějí pobavit ve volným čase. Teď sice jsou moderní témata o socialismu a jak to měli současníci těžký a k tomu tisíc metafor a alegorií a nakonec je českej člověk krásnej a čistej. Harníček ale není Mornštajnová.
Co do tloušťky je to útlá knížečka, co do obsahu je to opět hutnost nad hutnost.
Vavřinec je takovej ztracenej blbeček, iritoval mě od začátku do konce. Paradoxem je, že tyhle typy se mezi námi pohybují neustále, žádná sebereflexe, jen zloba a honění se za vlastním profitem. To se zas vytáčím, jen to píšu.
Takže opět autorovi děkuji!