Samota Christlhof

Kniha mě zhruba do dvou třetin velmi bavila, nemohl jsem se od ní odlepit. Všechny tři dějové linky jsem hltal se stejným zaujetím. Jejich střídání však zároveň bylo náročné na udržení pozornosti, a tak jsem se v poslední třetině začal ztrácet ve jménech některých vedlejších postav. Taky mě až tolik nebavila duchařská linka s Krippelovými. Juliovu válečnou anabázi jsem už protrpěl, ta mi přišla vyloženě nadbytečná. Závěr knihy tak pro mě neměl takovou sílu, jak jsem si přál po báječném začátku. I přesto si ale myslím, že Christlhof rozhodně stojí za přečtení. A chystám se na další autorčinu knihu, protože téma Šumavy v románech mě po letošních šesti dovolených v Královském hvozdu chytlo :-)

Ač jsem se na knihu tešila, tak mne neoslovila. Nejspíš jsem čekala něco jiného. Historické dějové linky mě nebavily a tak nějak jsem se trápila až do konce.

Tři odlišné dějové linky z různých dob spojené záhadným místem se zvláštní, temnou energií. Autorka se inspirovala reálnými postavami i doloženými útržky osudů a k této inspiraci dotvořila zajímavé příběhy. Styl vyprávění se mi líbil, trochu mi chybělo nějaké závěrečné ukončení.
Knihu jsem četla za nocích trávených o samotě v karavanu pod horami (doporučuji pro perfektní vcítění se do situace) a přiznám se, že díky tomu na mě především Roubalův příběh působil děsivě. Asi že byl tak... (ne)lidsky reálný.

Tajemný příběh z Šumavy napříč celými staletími! Skutečné události a postavy se zde mísí se starými legendami. Kořením celého vyprávění je pátrání po původu Panny, kterou nalezl coby hračku jeden z hlavních hrdinů. Tato pátrací linka se mi v celém příběhu líbila nejvíc.

Autorka je zdatná vypravěčka a dokáže být opravdu sugestivní. Případnou návštěvu tohoto místa si ještě dobře rozmyslím a když už, tak pouze s ochranných amuletem!

Parádní, určitě doporučuji, velmi čtivý způsob psaní, navíc se střídají časové linky. Příběh ve všech linkách má spád a je napínavý.

Moc hezký příběh.
Zajímavý, napínavý příběh, kde se dozvíte i nová fakta o Pohádce, její historii a tajemství.
Doporučuju. Skvělé čtení české autorky.

Kde bych začala. Pohádku a její příběh znám xlet z pohledu známých, kteří jsou jednou z rodin zasažených neštěstím. Proto musím říct, že mě hned start knihy zklamal nepravdou. Ale jak sama autorka píše..kniha je z poloviny pravdivá, proto nesoudím a chápu, že třeba z důvodu ochrany přeživších, nelze napsat pravdu. Kniha mě nejspíše donutí pátrat po dalších informacích. Jinak.... četlo se to pěkně. Tři linie super a duchařinky mám ráda. Takže celkově fajn čtení.

Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Pro všechny milovníky Šumavy, záhad, tajemna, pověstí - mohu jen doporučit.
Text je napsaný velmi čtivě, napínavě a zajímavě a hlavně podložený fakty. Už se těším na další knihu od V. Rubínkové.

Velmi zajímavé tři příběhy, které se prolnou v jeden. Pověsti, vraždy, prokletí a to vše v šumavském prostředí tvoří zajímavý koktejl temného příběhu se zajímavými postavami.

Vpravdě pohádka o Pohádce.
Bavilo mě to hodně, obzvlášť historické linky. Vždyť kde se dnes dočtete o Navkách? Potom klidně spolknete i to, když se kolem r. 1600 baví vojáci o vzdálenosti v kilometrech.
Příběh je spíš romantický, než strašidelný. Na to, aby se člověk bál, musí mít hodně nastudováno o Slovanech. V tomto mám dost mezery, takže děkuji za inspiraci. Například jsem měla doposud Navky spojené pouze s Rusalkami jako bytostmi. Slovanská mytologie mi přijde dost temná, takže věřím, že se s ní autorce dobře pracovalo. A protože pověsti a legendy mám ráda, poohlédla jsem se i po zmiňovaném Hanzi Watzlikovi, Sagen aus dem Böhmerwald se dají v němčině najít a při troše trpělivosti i stáhnout, takže už se těším, že si počtu.
A zmínka o "lavorovici" mi mile připomněla dětství a maminku, která takto nahrazovala nedostatky na trhu. Ostatně tvrdila, že v naší vesnici "lavorovicu" pálili když ne v každém domě, tak v každém druhém, a to včetně příslušníka VB, který měl dohlížet na to, aby se to nedělalo.
Za mě tedy spokojenost, romantická část mojí dušičky, občas hodně zaprášená, dostala zase jednou pořádně nažrat.

To se mi moc líbilo. Čekala jsem úplně něco jiného a byla jsem mile překvapena. Myslím, že můžu napsat "doporučuji".

Čtivé, tajemné a není to jen zdaleka o posledním nechvalně známém majiteli. Krásně vystavěný příběh, skvěle provázané dějové linie, které vás udržují v napětí, očekávání. Rozhodně stojí za přečtení.

Bylo? Nebylo? No, něco určitě bylo. A pak jsou věci mezi nebem a zemí, co a jak koho ovlivnilo...
Prostě další kniha, od které se těžko odchází. Prolínání tří dějových linií bylo velmi dobře zvoleno a napsáno. Konec každé kapitoly dané linie totiž nutí číst dál. A pokud bude další pokračování, už teď jsem na něj zvědavá.

Tajemství, napětí, cestování časem, tři linie s dějem vázaným k jednomu místu se krásně prolínají. Knihu jsem náhodně našel v knihovně, přečetl jedním dechem a teď si ji musím koupit, protože se k ní chci za nějaký rok zase vrátit

Zajímavá kniha o lidech, kteří žijí v drsném Šumavském kraji

Christlhof-Pohádka-Roubal. Kdo by neslyšel o vrahu Roubalovi, který žil na samotě, poeticky zvané Pohádka. Že prý je tato samota opředena dávnými mýty, čarodějnictvím, černou magií. Kdo tam žil - zešílel, či se oběsil, anebo se stalo jiné neštěstí. Dnes je vyhledávanou turistickou senzací.
Děj knihy nás provází třemi dějovými linkami v různých staletích, provázaných právě s Pohádkou, z nichž jednou je právě ta Roubalova. Kniha se četla sama, byla fantastická, bohužel si doteď nejsem jista některými odpověďmi, trochu jsem se v ději pletla. Paní autorka chystá pokračování jedné z dějových linek (Julius Živný) a já si ji určitě nenechám ujít.

Pěkné, děsivé, napínavé.

Zajímavé i čtivě podané, ale osudy stavení a jejích obyvatel v průběhu staletí, jejichž tři hlavní příběhy autorka románově zpracovala s neustálými přeskoky mezi nimi (v dovětku 50/50 fakta/fikce), mne nezaujaly natolik, abych dočetla. Čarodějnictví, prokletí, hlasy bez lidí, zvuky bez příčiny - nejspíš dílem výplod fantazie z doslechu a také narušená psýcha některých obyvatel.

Knížka mě chytla hned v prvních větách... Nevím která časová linie se mi líbila nejvíc, všechny byli napínavé, mysteriózní příběh Marie a Zachariáše my byl přece jenom asi nejblíž, ikdyž bylo od začátku jasně, že jejich záhuba se blíží. Juliuv příběh začíná v jeho mladí, nalezení Panny, jak ji sám nazval, když díky kamarádům prolezá starou štolu, aby jim dokázal odvahu a pokračuje pak spiritistickou seancí, při které se dozvídá něco o Pannině minulosti, sám pak po léta pátrá po pravdě, ale nemá to vůbec jednoduché.... Roubalův příběh je mi znám, ale i tak jsem si musela položit otázku, jestli skutečně vraždil kvůli tomu, že žil na Pohádce... Knížku určitě mohu jen doporučit, naprosto vás pohltí