Samota Christlhof přehled
Veronika Rubínková
Stavení Christlhof, nebo také Pohádka na Šumavě, nechvalně proslulo působením sériového vraha Ivana Roubala. Vražedné běsnění se v něm prý probudilo právě tady. Temné legendy, které tento statek obestírají, hovoří o čarodějnici, která stavení proklela. Kletba dožene každého, kdo dům vlastní. Po stopách čarodějnice se vydává Julius von Živný, syn první poštmistrové v Čachrově a levoboček rakouského rytíře. Ale každá legenda začíná tam, kde končí pravda…... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Samota Christlhof. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (37)
Ač jsem se na knihu tešila, tak mne neoslovila. Nejspíš jsem čekala něco jiného. Historické dějové linky mě nebavily a tak nějak jsem se trápila až do konce.
Tři odlišné dějové linky z různých dob spojené záhadným místem se zvláštní, temnou energií. Autorka se inspirovala reálnými postavami i doloženými útržky osudů a k této inspiraci dotvořila zajímavé příběhy. Styl vyprávění se mi líbil, trochu mi chybělo nějaké závěrečné ukončení.
Knihu jsem četla za nocích trávených o samotě v karavanu pod horami (doporučuji pro perfektní vcítění se do situace) a přiznám se, že díky tomu na mě především Roubalův příběh působil děsivě. Asi že byl tak... (ne)lidsky reálný.
Související novinky (1)
Knižní novinky (10. týden)
07.03.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Samota Christlhof v seznamech
v Přečtených | 161x |
ve Čtenářské výzvě | 35x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 118x |
v Chystám se číst | 101x |
v Chci si koupit | 15x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Šumava čarodějnice pověsti záhady česká literatura thrillery sérioví vrazi prokletí regionální literaturaAutorovy další knížky
2021 | Samota Christlhof |
2011 | Prokletá místa Čech a Moravy |
2009 | Šumava tajemná |
2010 | Šumava ještě tajemnější - Přízraky znovu ožívají |
2018 | Prokletá a tajemná místa Čech a Moravy |
Kniha mě zhruba do dvou třetin velmi bavila, nemohl jsem se od ní odlepit. Všechny tři dějové linky jsem hltal se stejným zaujetím. Jejich střídání však zároveň bylo náročné na udržení pozornosti, a tak jsem se v poslední třetině začal ztrácet ve jménech některých vedlejších postav. Taky mě až tolik nebavila duchařská linka s Krippelovými. Juliovu válečnou anabázi jsem už protrpěl, ta mi přišla vyloženě nadbytečná. Závěr knihy tak pro mě neměl takovou sílu, jak jsem si přál po báječném začátku. I přesto si ale myslím, že Christlhof rozhodně stojí za přečtení. A chystám se na další autorčinu knihu, protože téma Šumavy v románech mě po letošních šesti dovolených v Královském hvozdu chytlo :-)