Samotář

19.02.2021

Velmi zvláštní kniha, která naprosto přesně zachycuje můj názor na přírodu a na člověka. Na jedné straně divukrásná příroda v horských lesích, patrně na Slovensku v časech první republiky, na druhé straně lidé, většinou bohužel šmejdi první kategorie s jedinou vyjímkou, hlavní postavou samotáře. Krásný popis života zvířat v přírodě a lesa samotného, pozorovaného samotářem, jak se později z příběhu dozvíme, lesníkem Hůlou. Tento člověk lesu rozumí, je s přírodou spjat a bere si od ní jen tolik, kolik opravdu potřebuje. To jsou zhruba 3/4 knihy. Ve zbývající části se bohužel objevují v ději další lidé, povětšinou banda zmetků. Buď bouchači, kteří by nejraději vystříleli všechnu zvěř v lesích anebo patrně negramotní slovenští dělníci - dřevaři, kteří v honbě za lepším, nemilosrdně drancují nejenom stromy v lese, ale i ryby v řece a zvěř v okolí. Při tomto si počínají velice krutě a nemilosrdně. (Dynamit do řeky, apod.) I Hůla s nimi má častý problém neb je určen ze lesníka v horách. Na můj vkus s nimi jedná sice spravedlivě leč měkce, na to, co ti šmejdi provádí lesu a přírodě, bych je vystřílel do jednoho...jak se říká, čím kdo zachází, tím taky schází. Nakonec přece jenom i zbytek těchto zmetků odchází a příroda má zase chvíli klid. Je to holt naprostá pravda, že největším škůdcem země, přírody i života je člověk. Howgh.