Santa Lucia
Vilém Mrštík
Santa Lucia je román o deziluzi. Mrštík ji dává prožít moravskému studentovi, pro něhož se Praha pro svou krásu a tradice stala přeludnou vidinou; v průběhu marného zápasu o uplatnění a přežití se ale mění v post a změť chaotických vjemů osamělého vyvržence. Silného emocionálního vyznění dosahuje Mrštík subjektivní perspektivou i tím, že vyprávění rámcuje hrdinovým umíráním.... celý text
Přidat komentář
Santa Lucia je kontrastem Pohádky máje a musím říct, že se mi také líbila o dost víc. Je to kniha o deziluzi, její konec je naznačen již na samém počátku, takže se více můžeme soustředit na duševní pochody hrdiny, kterého jsem ve svých poznámkách pojmenovala jako incela. Depresivní dílo o zidealizované podobě Prahy, která Vás nakonec zabije. Holt máme věci brát jaké jsou, ne jaké bychom si je přáli.
Na tuto knihu jsem se velmi těšil a musím říci, že mě Mrštík opravdu nezklamal. Kniha je plná překrásných líčení a ano, je velmi smutná, ale to je na knize právě to krásné - sám E. A. Poe říkal, že nejdůležitější vlastností krásna je smutek.
(SPOILER) Před mnoha lety jsem knihu objevila u rodičů v knihovně. Je to už opravdu spoustu let. Ale ta deprese, deziluze, smutek ve mně zůstaly dodnes. Lítost nad tím, jak musel prodat peřinu a v noci se třásl zimou. A pak nakonec umřel. V knize není nic optimistického, pořád se ptám, co se Mrštíkovi stalo tak strašného, že napsal tak depresívní knihu. Ačkoli byla kniha vytištěná na křídovém papíru a vázaná v ozdobné obálce, při první příležitosti šla. Do knihobudky. Snad si své čtenáře našla.
Příběh venkovského studenta, který strádá v Praze.. Autor použil při psaní metodu retrospekce.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Chudoba je divná matka. Hned miluje a hned rdousí svoje děti s vášní matky krkavčí. Mstí se za ně i za sebe a světu na odiv předhazuje svoje ruce, jak jsou nevinné a čisté...
Těšila jsem se na pěkné popisy Prahy před více jak 100 lety, ale bohužel nejsem schopna se prokousat přes autorův styl psaní. Kniha na mě působí hodně depresivně, věty se mi čtou špatně, přečetla jsem asi prvních deset stran, pak jsem přeskakovala, chtěla jsem tomu dát šanci... Ale bohužel to nejde. Dvě hvězdičky jsem dala jen z úcty k autorovi, který je velmi známý.
Začátek knížky je možná takový falešný tahák, jelikož skáče dost do děje, zatimco zbytek knihy se nese ve znamení popisů. Vlastně to skoro vypadá, jakoby můj jmenovec měl v šuplících nepoužité ódičky na Prahu a chtěl je někde prezentovat, tak okolo nich postavil skoro až neumně působící příběh študentíka Jordána. Nevim, jak to vypadalo tehdá, ale dneska se při představě rodilého Moraváka slintajícího nad krásou osudové Prahy, nemohoucího oka zahmouřit dokud nebude spát v jedné z jejích postelí, smíchy lámu v kříži. Jordánův láskyplný vztah k matičce měst je mi přirozeně blízký, ale minimálně z dnešního pohledu je myslitelný tak možná pro rodilého Pražáka. K sakru, kdybych se já narodil na Moravě, tak si nejspíš jedu Brno a na to jsem hrd. Tyhle statické pasáže však mají (i s přihlédnutím k závěru) pravděpodobně působit jako hyperbola, nad čím ale kroutím hlavou doteď jsou občasné monology, které působí v rámci díla naprosto nepřirozeně. Naopak se mi líbila Jordánova dostaveníčka s Klárou, která dýchají životem a navozují ve čtenáři ten správný pocit jemně okázalého, hravého a mladistvě naivního flirtu, jehož hranice s opravdovou hlubokou láskou je tenčí než pavučinka. Román z toho nakonec vyjde jako poměrně střízlivý příběh plný deziluzí, tragický svým vyzněním, umělecky však sahá do sfér, o kterých si nejsem až tak jist, že na ně má. Jako stravitelná obdoba naturalismu nicméně výborné.
Perfektní román ztracených iluzí. Hlavní postava se jmenuje Jordán - hned mi vyskočila známé "Jordán řeka všech nadějí". Jak ironické. Kniha je pojmenovaná podle písně Santa Lucia, ve které se zve na překrásný výlet lodí. Ten Jordán, bohužel, ale nezažije. Zpěv písně se také v románu objevuje. Popisy krásné Prahy, motiv krve a prsou...stojí za přečtení!
Román Santa Lucia byl po překonání prvních stránek (po Jordánově odjezdu do Prahy) vcelku čtivý. V mnoha pasážích jsem se se studentem Jordánem ztotožňovala. Velice se mi líbilo jeho nadšení. Také to, že měl svůj sen, který si chtěl splnit a byl ochoten pro to udělat vše. Následné rozčarování a ztráta iluzí pro mne byla stejně skličující jako pro Jordána, ale člověk si musí říct, že takový je život. Nic není jen růžové.
Štítky knihy
Praha 19. století studenti nešťastná láska české romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Maryša |
| 1996 | Pohádka máje |
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1952 | Santa Lucia |
| 1947 | Rok na vsi |
Kniha mě zaujala barvitými popisy Prahy, jejíž podoba se mění a odráží jak děj, tak rozpoložení hlavního hrdiny. Toto téma ke mně promlouvalo docela silně a propojení děje, pocitů hlavního hrdiny a prostředí vytvářelo krásnou harmonii. Cekový nápad zmařených nadějí a rozptýlených iluzí je zajímavý a oceňuji exekuci pomocí retrospektivy zasazené do rámce Jordánovy nemoci. Tragický konec mě přeci jen docela zaskočil.
Jordán nebyl postavou, se kterou bych nějak zvlášť soucítila, a mnohdy mě docela silně iritoval, myslím ale, že pro příběh o ztrátě iluzí seděl dobře. Jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala, neboť mi ukázalo další přístup k próze.