Santiago, má lásko
Michal Rožek , Adéla Elbel
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508525/bmid_santiago-ma-lasko-63b4613f2c06f.jpg
3
48
48
Oblíbená komička na cestě k novému začátku. Když se potkají dva, kteří se k sobě hodí, vznikne z toho láska. Ale co když se potkají až po čtyřicítce, těžkých vztazích a navíc v ne úplně vhodnou chvíli? Adéla Elbel se vydává se svým partnerem Michalem Rožkem na pouť do Santiaga. Oba věří, že se cestou ukáže, jestli jejich láska nenese na zádech břemena minulosti a má dost pevné kořeny. Co řeší na pouti muž a co žena? Jak rozdílní jsme? A kde čeká naděje, že můžeme vždycky začít znovu?... celý text
Přidat komentář
No já vám nevím, muselo toto dílo být sepsáno? Jde v podstatě o vztahové blátíčko propírané na pozadí cesty do Santiaga. Nedozvíte se moc o cestě nebo procházených místech, ale dozvíte se, kdo se na koho zlobí a co má ve sluchátkách. Až nepříjemně intimní čtení...
Kniha se mi líbila nejen jako vtipný cestopis do Santiaga, ale také jako návod jak konstruktivně řešit partnerské vztahy. Nejen při náročném putování je důležité si otevřeně sdělit, co mě na tom druhém vadí a naopak pochválit, když je důvod. Vtipné, zábavné čtení, které mě zpříjemnilo dovolenou.
Zatímco Michal se snaží o literaturu a místy se mu to i daří, Adéla se drží svého stylu jako v Době temna - psaní à la příspěvek na FB. Ale dohromady to tak nějak funguje a vlastně baví. Proč ne.
Cesta do Santiaga pohledem dvou odlišných lidí. Adéla, která jde cestu už potřetí a Michal poprvé. Od začátku mě jejich cestování bavilo, občas nějaký ten vtípek a naprosto odlišný úhel pohledu na jednu stejnou situaci. Možná sem jen čekala víc toho soukromí, přišlo mi to chvilkama moc letmé a některé situace moc zobecněné. Jinak je to čtivá a oddychová knížka.
Nenechala jsem se odradit nízkým hodnocením a knížku si koupila. Moc jsem se na ni těšila. Těšila jsem se na postřehy z cesty i vyprávění z pohledu ženy a muže. Bohužel čtení mě vůbec nebavilo, takže jsem se do něho musela hodně nutit. Kniha mi vůbec nic nedala, což mě fakt mrzí. Rozhodně víc mě bavilo vyprávění Adély.
Pouť do Santiaga a vztah dvou lidí odhalený až na dřeň. Obdivuju je, že dokázali jít s kůží na trh a nedělali se lepšími než jsou. Michal je mnohem lepší spisovatel než Adéla, ale na pouť bych s ním narozdíl od ní nikdy nešla. Jinak je to takové neurazí, nenadchne, knihu posílám dál.
Tak nevím jsem z knihy trochu zklamaná. Místy mi připadalo,že se autoři snaží byt vtipní za každou cenu. Nevím, jestli bych chtěla svůj život spojit s mužem, který se v krajních situacích choval tak jako Michal k Adéle, nicméně jim přeju hodně štěstí na společné cestě životem.
Na knížku jsem se moc těšila, běžela jsem pro ni do knihkupectví hned první den, kdy vyšla. Bavila mě a místy i dojala. Moc se mi líbil popis stejného dne a stejného úseku cesty z pohledu nejprve Adély a pak Michala. Bylo vtipné, jak často stejnou situaci vnímali úplně odlišně.
Oslovilo mě to asi i tím, že prožívám podobnou situaci ohledně vztahů. Po ztrátě manžela jsem na začátku nové životní etapy a s novým partnerem se také snažíme zjistit, jak a jestli vůbec vykročit na společnou cestu. To jak Adéla i Michal otevřeně mluví o svých bolestech z minulosti, o strachu z budoucnosti a odvaze a touze to spolu risknout, mě inspirovalo. Držím jim palce a knížku rozhodně doporučuji.
Dostala jsem jako dárek od kamarádky, protože jsem cestu také šla a ráda si o ní přečtu. Nebylo to špatné, ale už jsem četla lepší no. Spíš mě překvapilo, že po tom, jak si cestou lezli na nervy, to skončilo zásnubním prstýnkem.