Sapiens: Od zvířete k božskému jedinci
Yuval Noah Harari
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183405/bmid_sapiens-od-zvirete-k-bozskemu-jedin-jRN-183405.png
4
1243
1243
Sapiens – Od zvířete k božskému jedinci sleduje z dlouhodobé perspektivy revoluční zvraty na cestě lidského rodu od vzniku Homo sapiens až po současnost. Dramatický je příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu. Základní životní parametry člověka jsou určeny biologicky, ale poskytují úžasný prostor. Ne biologie, ale kultura (kolektivní víra) je klíčem k pochopení dramatického rozvoje lidstva. Jen ona umožňuje spolupráci velkého počtu lidí, kteří se navzájem neznají. Po první, kognitivní revoluci před 70 000 lety následovaly další překvapivé zlomy v dějinách – objev zemědělství, peněz, společenské mytologie, imperiální společnosti, kapitalistického úvěru a víry v budoucnost, objev vědy, techniky i genetického inženýrství. Zdá se, že dějiny mají směr – vždyť obchod a kapitalismus, věda a technika, planetární komunikace i geopolitické vědomí spojily svět do globální vesnice.... celý text
Literatura naučná Filozofie Historie
Vydáno: 2013 , Leda , RozmluvyOriginální název:
Sapiens: A Brief History of Humankind, 2011
více info...
Přidat komentář
Proč se mi tato kniha líbila?
- protože autor klade otázky, které málokdo chce slyšet,
- protože, možná nevědomky, ukazuje, že lidstvo se chová jako virus,
- protože zcela jasně říká, že jednání tvora homo sapiens má a bude mít následky, před kterými rádi zavíráme oči,
- protože jasně vyplývá, že s čím dál větším pokrokem se dobrovolně necháváme zotročovat více a více.
Přestože chápu, že bez pokroku bych dávno byla po smrti, stejně mi kniha potvrdila, že smysluplný a spokojený život mi nemůže zaručit kdejaká vymoženost, ale, v mém případě, pouze to, co jsem si našla: chodím pěšky 9 km do práce , nesleduju televizi, nezajímá mě móda, kupuju, co opravdu potřebuju a obejdu se bez mnoha zbytečností. Svoboda, kterou jsem získala, je osvěžující. Dobrovolně jsem se vydala na cestu životem jiným způsobem, autor mi potvrdil, co jsem sama už dříve vnímala. Za mě skvělá knížka.
Takto si představuju popularizační literaturu. Autorovi se povedlo udržet styl knihy v přehledných a poutavých kapitolách. První polovina knihy mě bavila o něco více, ale celkově ji hodnotím hodně kladně. Rozhodně bych doporučila i lidem, které historie tolik nebaví. Takto kniha má sílu vtáhnout, a možná i čtenářům dát podnět k přečtení dalších knih a pohledů na vývoj i od jiných autorů.
Zajímavé a poutavé shrnutí lidských dějin leckdy v širší perspektivě a autorova snaha o nahlédnutí do budoucnosti. Většinu informací člověk zná ze školy, ale i tak to mělo něco do sebe. Rozhodně si v budoucnu dám pokračování.
Jak Harari v knize píše: před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens jen takové bezvýznamné zvířátko, které si v odlehlém koutě Afriky hledělo svého. Bohudík nebo bohužel, záleží na úhlu pohledu každého, dnes je homo sapiens takříkajíc pánem tvorstva a za nitky budoucnosti tahá on - MY!
Při čtení knihy se střídaly chvíle, kdy jsem se musela na čtení pekelně soustředit abych vnímala co chce Harari sdělit, s naprosto poutavým vyprávěním dějepisných událostí minulých století. Přiznávám, že dějepis nikdy nepatřil k věcem, o které bych se aktivně zajímala. Ve škole mě málo kdy něco zaujalo natolik, abych se o dané historické období zajímala nějak víc. Vždycky mě ale bavily úplné počátky lidstva. Jak to celé vzniklo? Jak vznikl život? Právě tohle, zvědavost, mě nakonec přimělo Sapiens přečíst. A nelituju!
Pro laika je Sapiens ideální kniha. Fůra informací je tu naprosto polopaticky a laicky vysvětlena. Autor nemá potřebu příliš se ohánět odbornými názvy, takže je text čtivý a krátké podkapitoly, zaměřené na určité bližší téma čtení ještě urychlují. Během čtení jsme si vypsala pár věcí, které bych si ráda dohledala. Třeba zjistila více o prapodivně rozmístěných menhirech Stonehenge a Göbekli Tepe, které fascinují ne jen vědce a historiky, ale i širokou veřejnost už spoustu let. O Aztéckém zlatě, které okouzlilo španěla Hernána Cortése. Porážce Kartága. O expedici Jamese Cooka nebo o Opiové válce mezi Británií a Čínou.
V podobném duchu bych mohla pokračovat, ale nemyslím si, že je to třeba. Kdo se chce dozvědět víc a udělat si stručný přehled o tom, jak jsme se od sběru plodů v koutu Afriky dostali až k atomovým bombám, internetu a umělé inteligenci, doporučuju přečíst. Kdo má přehled a je v historii znalý, nejspíš se nedozví nic moc nového.
Zajímavá kniha. Pro mě pěkně shrnula historii lidstva, některá fakta jsem neznala. Autorovy mnohdy až utopické úvahy je potřeba brát dost s nadsázkou :) druhá polovina knihy nedosáhla kvality té první. Ale celkově příjemné čtení, do některých kapitol jsem se musela nutit více, jiné se četly samy.
Pokud jste se nechali v minulosti zmrazit v ledu, byli jste desetiletí Schumachrovsky v kómatu, či jste měli jinak možnost "prospat" tok posledních několik dekád pokroku, určitě by tato kniha posloužila jako skvělý, i když možná trochu šokující, úvod do světa, ve kterém žijeme. Harari jako jeden z mála drží krok s aktuálním děním a trefně o tom dál referuje široké veřejnosti. Trochu ho podezírám, že meditace nemůže být jediná forma jeho skvělého uvažování a sběru dat, protože pokrýt sapiense, nebo lidstvo od kolébky po robohrob je úkol pro pár vyvolených. Určitě mám teď pár nových argumentů, další knihu si asi koupím a tu fotku myšky s uchem na zádech si nechám za pár let z paměti odstranit - až to tedy půjde.
Neaspiruji na nejlepší ani nejpřínosnější komentář (což je asi zaměnitelné), ale knihu jsem přečetl a líbil se mi kritický náboj, což ve mně vyvolalo touhu přečíst si další autorovy knihy. Ovšem zřejmě to bude to samé co tolik jiných komentátorů absurdního světa 21. století (Čína, Rusko, Sýrie, Turecko a jiné ,,rogue states´´, demokratické státy nevyjímaje) - Fareed Zakaria et al. Proč si lidé raději nepřečtou Terence Kemp McKennu, ten měl co říct!
Nebo ještě lépe, proč nevyslechnou mluvící Houbu?
Ze začátku to vypadalo zajímavě, ale pak se časté opakování a vršení "důkazů" podporujících někdy dost ulítlé autorovy teorie způsobilo, že mi kniha čím dál častěji připomínala seriál Cunk on Earth.
Zajímavé to místy bylo, ale moc vážně se to brát nedá. Pokud jde o rozvleklost, zcela se ztotožňuji s hodnocením MasterKimi. ;)
Tak tohle bylo utrpení. Teda alespoň v originále se kniha opravdu nečetla dobře. První polovina dejme tomu, ale pak Harari ustřelil k neuvěřitelně zkratkovitým pohledům na věc. Což je teda dost divný vzhledem k tomu, jak kapitoly dokázal roztahat a mnohdy se točit třicet stran kolem něčeho, co se dalo obsáhnout na jedné. Trochu mi jeho styl připomínal psaní mé diplomky. Zároveň autor vypadá, že trpí neduhy stáří tak jako jsou popsány v Cimrmanovi. Neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit. Naprosto to vystihl kolega Harrym níže. Povrchní plácání od jednoho k druhému.
Harari je pro mě velice nadějný.
Nicméně v této knize nebylo mnoho pro mě nových informací, autora ale určitě neopustím.
Já myslím, že autor knihy si na počátku vytvořil osnovu, a začal tím, co je faktické a nemá na to ucelený pohled. Jakmile se dostáváme do nitra lidského příběhu, začíná nám autor předkládat ve větší míře vlastní teorie a myšlenky o tom, co formovalo lidstvo do podoby, v jaké jej známe dnes. Některé jeho poznámky či teorie jsou skutečně zajímavé a podnětné k jakékoli diskuzi. Jiné pokulhávají na jeho přílišné zaujatosti nějakým konkrétním tématem. Dostáváme se postupně do komplexnějšího obrazu autora o lidstvu a jeho původu. Kniha nám nabízí pohled na uměle vytvořené iluze, kterých se lidstvo uměle drží, nabízí nám pohled na naše zákony i naší potřebu "věřit". Kniha je místy poněkud nepřehledná, některé vzorce jeho teorií se opakují ale svědčí to spíše o autorově zaujatosti. Každopádně, za realizací podobného počinu stojí jistě neuvěřitelná práce, nejen na knize samotné ale také na ukotvenosti vlastních názorů. Doporučuji minimálně jako zdroj velmi podmětných myšlenek a úvah. Jako jinou alternativu podstaty této knihy doporučuji také film "Pozemšťan".
Velice zajímavé a poučné čtení. Nejvíce se mi líbila první část, která pojednávala o nejranějším období člověka. Není to žádná jednohubka, ale kniha k zamyšlení. Za sebe doporučuji.
Svět jako imaginární řád, jenž v chodu udržuje důvěra v zákony, lidská práva nebo třeba peníze. Obrovský mýtus, ve kterém společnost v současnosti žije, ale jen koresponduje s tím, jak lidé vykreslují vlastní minulost.
Zatímco hrdý člověk - vrchol potravního řetězce a nejinteligentnější tvor na planetě - mluví o zemědělské revoluci jako o průlomovému přechodu od lovců a sběračů ke kultivovanější formě živobytí. Harari to vidí jinak. Zemědělskou revoluci vykresluje jako největší podvod v dějinách lidstva, kdy člověk sice dokázal uživit daleko více jedinců vlastního druhu, zato v mnohem horších podmínkách. Pšenice si domestikovala nás, ne my ji.
Podle autora knihy měli pravěcí lovci a sběrači například mnohem víc volného času a svobody - zatímco zemědělci dřeli do úmoru, aby většina výsledné úrody stejně skončila v rukou vládnoucí šlechty.
Lidé postupně ztratili instinkty - už neumí vystopovat šelmu ani vytáhnout jed z uštknutí hadem. Zatímco pravěcí lovci a sběrači byli těmi nejobratnějšími a nejerudovanějšími lidmi v dějinách, zemědělskou revolucí vznikly “rezervace pro blbce”. Přežil skoro každý - a k dřívější formě bytí kvůli obrovskému demografickému boomu - již nebylo možné se navrátit.
Kromě toho, že se člověk stal obětí vlastních tužeb po blahobytu, představuje homo sapiens i největšího vraha v historii planety Země. Nejenže způsobil první velkou etnickou čistku v dějinách, když z obavy před konkurencí (podobenstvím i odlišností) doslova smetl z povrchu země neandrtálce, ale navíc rozeběhl dramatické vymírání dalších zvířecích druhů. Dvoumetrákový klokan, nelétavý pták dvakrát větší než dnešní pštros, ještěrky jako draci nebo dvouapůltunový vombat byli přitom původními obyvateli Austrálie, kam člověk vkročil před 45 tisíci lety z Afriky nejdříve. Na potravním žebříčku byl homo sapiens někde uprostřed. Jakmile ale vykonal svou první “zámořskou cestu”, stal se člověk nejnebezpečnějším savcem, na Zemi. “Putující tlupy sapiens byly nejdůležitější ale i nejničivější silou, která se kdy v živočišné říši objevila. První rozmach lidského druhu vedl k největší a nejrychlejší ekologické katastrofě, jaká kdy živočišnou říši postihla.” zdůrazňuje v knize Harari. Za pár tisíc let tak v Austrálii celá magefauna vymizela. Z dvaceti čtyř druhů australských zvířat vážících nad 50 kilogramů přežil pouze jeden. Stejná osud postihl i fauny v Americe, na Novém Zélandu - nebo třeba mamuty.
"Kdyby se homo sapiens k protinožcům nevydal, jistě by dnes v Austrálii žili lvi, vačnatci, diprotodoni i velcí klokani.”
Většinu z toho člověk stihl ještě v době, než ovládal písmo, vynalezl kolo nebo kovové nástroje.
V důsledku smrti jiných druhů se člověk dostal k tolik opěvovanému materiálnímu bohatství, které nás chrání před hladem a nemocemi. Kromě nenávratného vyhubení celých rodových skupin ale člověk konal i na úkor laboratorních zvířat, dobytka a drůbeže. “Miliardy zvířat prošly továrnami na maso, jejichž krutost nemá v dějinách obdoby. Uznáme-li jen zlomek z protestů obhájců práv zvířat, dojedeme k závěru, že průmyslové zemědělství je největší zločin v dějinách.”
Je neoddiskutovatelné, stejně jako popisuje například Elizabeth Kolbert v knize Šesté vymírání, že homo sapiens je nadmíru plevelnatý a zničující druh. Navzdory jeho vyvražďování a znečišťování planety (nebo spíše díky tomu), se však daří jiným, dnes opovrhovaným druhům - krysám a švábům - jež se postupně vyvíjejí a stávají se stále inteligentnějšími.
“Za 65 milionů let možná zhodnotí inteligentní krysy devastaci způsobenou člověkem a pocítí podobnou vděčnost jako my, když si připomeneme dávný meteorit, jenž ukončil nadvládu dinosaurů a vytvořil podmínky, z nichž jsme vzešli.”
Přiznám se, že jsem si docela dlouho lámal hlavu, jak knihu vlastně zhodnotit. Harari je výborný vypravěč, kterému se (obzvlášť v první třetině knihy) daří velmi poutavě popisovat evoluci lidstva a to za využití chytrých i vtipných přirovnání, která člověka normálně nenapadnou. Čím víc se však blíží k současnosti, tím víc je patrné, že tu něco úplně nesedí a zhruba kolem poloviny knížky se z prostého sesumírování definitivně stává možná až příliš okaté "co si o vývoji lidstva myslí Harari".
Příměry najednou už nejsou tak trefné, objevuje spousta fabulací a člověk najednou zjišťuje, že musí při čtení dávat extrémní pozor a prakticky všechno podrobovat kritickému myšlení. Tato nutnost vlastního myšlení je na jednu stranu extrémně příjemnou perličkou, avšak na té druhé si troufám tvrdit, že to nebylo úplně autorovým záměrem.
Sečteno, podtrženo velmi zajímavá kniha, kterou je ale třeba zpochybňovat na každé stránce a nebrat ji jako čistě faktografickou publikaci. Což upřímně doufám, že dělají v případě Harariho rad i všichni ti vysocí státníci, jež s ním údajně rádi konzultují různá témata :)
Harari si na jednu knihu zobral príliš veľké sústo. História ľudstva totižto nieje niečo, čo by sa dalo zhustiť do jednej knihy. Výsledok je obrovský mišmaš. Chvíľu sa hrá na historika, chvíľu na prognostika, chvíľami fantazíruje, ba miestami sa so svojimi teóriami blíži k úrovni pána Danikena. Nedá sa uprieť, že v knihe sú zaujímavé postrehy, ktoré ľudstvo opomína, či lepšie, zatvára pred nimi oči, no ako celok je to veľmi zaujatá zbierka poloprávd, špekulácií a faktov vytrhnutých zo širšieho kontextu. Lepšie spravíte, ak si k jednotlivými témam prečítate samostatné knihy, ako napríklad aj tu spomínané Bohatstvo národov, či O pôvode druhov. Alebo si prečítajte toho Danikena.
Jsem asi v půlce a jsem krapet rozladěn. Je to takové povrchní plácání od jedno k druhému.
Pragmatickosť s akou autor prechádza dejinami a snaží sa načrtnúť budúcnosť je až desivá (hlavne pokiaľ uvažuje o budúcnosti v kontexte minulosti). Odpočúvané ako audiokniha. Následne putovala do knižnice aj v papierovej podobe.
Kniha, ktorá putuje cez celú minulosť až k budúcnosti. Teším sa na pokračovanie, Homo Deus. Prajem pekný zvyšok dňa :-).
Ale upachtěné 4* hlavně díky závěru.
Tím, že jsem nejdřív četl Homo Deus, tak jsem víceméně věděl, do čeho jdu. Bohužel, alespoň z mého pohledu, jde Hararimu futurologie a kladení provokativních a znepokojivých otázek mnohem lépe než historie. V Sapiensovi se musí držet toho, co už bylo. A přesto, že historii podává z trochu jiného pohledu než je běžné, je to stále v podstatě mainstream. Což nemusí být nutně na škodu, pokud si odpustí faktické chyby a subjektivní ideologické soudy (Coca Cola ani Peugeot nejsou společnosti s ručením omezeným - byť tady může mít máslo na hlavě překladatel, protože v problematice obchodních společností se v různých právních systémech může objevovat různá termonologie; Koperníkův "objev" heliocentrismu nebyl nijak převratný, protože o něm mluvili už pythagorejci a vážně ho brali i někteří církevní představitelé, např. Mikuláš Oresme či Mikuláš Kusánský už před Koperníkem; celá problematika náboženství je podávána značně tendenčně; Kolumbův příběh a jeho "objevení" Ameriky je taky podáno "kanonicky" atd.). Takhle to před člověka neodbytně staví otázku, jak je to doopravdy v těch oblastech, ve kterých nemá sám dostatek vědomostí.
Co oceňuji, je Harariho schopnost psát čtivě i o složitých tématech a pokládat otázky, které si většinou nepřejeme ani slyšet, natož se nad nimi zamyslet. Právě proto je, alespoň pro mě, Homo Deus mnohem lepší.
Štítky knihy
evoluce náboženství antropologie humanismus evoluční biologie civilizace Bůh a člověk dějiny lidstva člověk a společnost
Dobře napsané, čte se lehce jako beletrie. Plné zajímavých myšlenek, dobře vyargumentovaných.