Sarah a jej kľúč
Tatiana de Rosnay
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493596/bmid_sarah-a-jej-kluc-pjz-493596.jpg
5
428
428
Paríž, júl 1942: Desaťročnú Sarah spolu s matkou a otcom zatkli v rámci razie Vel’ d’Hiv’, najznámejšieho aktu francúzskej kolaborácie s nacistami. Kým ich nadránom neodvedie polícia, zatvorí Sarah rozospatého bračeka Michela do ich detského úkrytu, zabudovanej skrine v ich byte. Necháva si kľúč v domnienke, že sa o niekoľko hodín vráti. Paríž, máj 2002: V deň šesťdesiateho výročia zadržania Židov francúzskou políciou vo Vel’ d’Hiv’ v roku 1942 dostane americká novinárka Julia Jarmondová ponuku napísať pre americký časopis článok o tomto čiernom dni počas druhej svetovej vojny. Juliu, ktorá je vydatá za Francúza a v Paríži žije už takmer dvadsaťpäť rokov, celkom zaskočila nevedomosť o tejto udalosti, ale aj mlčanie, ktoré ju obklopuje. Pustí sa do pátrania a zistí, že parížsky byt jej svokrovcov kedysi vlastnili Židia. Netuší však, že odhalí strašné, dlho skrývané rodinné tajomstvo, ktoré ju spája so Sarah a navždy zmení jej život. Sleduje utrpenie dieťaťa, od hrozných dní, keď bola Sarah zavretá na Vel’ d’Hiv’, až po pobyt v koncentračnom tábore a na ďalších miestach. Čím hlbšie pátra po minulosti Sarah, tým silnejšie začína pochybovať o vlastnom mieste vo Francúzsku a prehodnocovať svoje manželstvo a život. Tatiana de Rosnayová píše o osude svojej krajiny s neľútostnou jasnosťou, ponúka brilantne jemný, presvedčivý obraz okupovaného Francúzska a odhaľuje tabu a odmietanie, ktoré dodnes obklopujú túto bolestnú epizódu francúzskych dejín. Tatiana de Rosnayová sa narodila 28. septembra 1961 na predmestí Paríža. Vyrastala v Paríži a potom v Bostone, kde jej otec v 70. rokoch minulého storočia učil na Massachusettskom technologickom inštitúte. Začiatkom 80. rokov sa presťahovala do Anglicka a získala bakalársky titul z anglickej literatúry na Východoanglickej univerzite v Norwichi. Po návrate do Paríža v roku 1984 pracovala ako tlačová referentka, potom sa stala novinárkou a literárnou kritičkou časopisu Psychologies. Od roku 1992 vydala Tatiana de Rosnayová dvanásť románov vo francúzštine a šesť v angličtine.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2022 , AktuellOriginální název:
Elle s'appelait Sarah, 2006
více info...
Přidat komentář
Pěkný a smutný příběh z druhé světové války. Jak jsou v ději děti, odloučení, válka, sliby a zásahy osudu, tak je o mazec postaráno. A to tu vše je. Kniha se čte lehce. Také se u ní lehce zaslzí. Doporučuji přečíst.
Komentář od čtenáře jménem Rade mi mluví z duše. Ať už jde o zcela nelogicky ponechaná francouzská slovíčka, změnu názvu knihy nebo novodobou dějovou linku. Souhlasím a podepisuju. To ovšem neznamená, že kniha nestojí za přečtení, právě naopak!
Ufffff.... tak to bylo něco. Tuhle knížku si po přečtení musí každý okomentovat sám 'v hlavě' . Sarah zůstane ještě dlouho v mysli! Strhující!!!
Tato knížka se mi moc moc moc líbila. Pro nadšence četby s tématem druhé světové války jako dělané, nicméně si myslím, že i lidi, kteří o druhé světové rádi nečtou, by si to mohli přečíst. Je to velice čtivé, nejde se odtrhnout od knížky :).
Během odpoledne přečtené. Úžasně silná knížka s dokonalým dějem.
Těžko říci jestli je to krásná kniha.Určitě strašně smutná,už když Sára zamkla brášku ve skříni s tím že se pro něho vrátí jsem tušil ohromný průšvih.Vlastně jsem přemýšlel jestli mám žaludek na to pokračovat.Dočetl jsem,ale ještě se nevzpamatoval.Všem doporučuji.
Příběh byl vynikající - dobře propracovaný a plný rozporuplných pocitů - velmi silný a bohatý na city. Při čtení se mi střídaly dost emoce - zlost, vztek, smutek, lítost, bezmocnost - jak na kolotoči.
Velmi oceňuji prolínání minulosti - období II. světové války a současnosti rok 2002. Velódrome d´Hiver je nejznámějším aktem francouzské kolaborace s nacisty. Z knihy je cítit skutečnosti situace.
Kniha je velmi emotivní a hodně rychle se mi četla a to díky krátkým kapitolám a zároveň nutnosti pokračovat dál.
Julia mi byla velmi sympatická a byla silná osobnosti a velmi jsem si ji oblíbila. Za to Bertrand - ten si zaslouží přiškrtit a zatřepat - aby se mi rozsvítilo.
Nesmírně emotivní příběh, navíc záměrně hodně emotivně podaný… Knihu chápu jako snahu o hodně působivé připomenutí něčeho, na co by se nemělo nikdy zapomenout. A jako fakt beru i tu v knize popsanou skutečnost, že Francouzi si pronásledování židů ve Francii, a dokonce za velmi aktivní pomoci vlastní policie, po válce neradi připomínali, asi i proto byla kniha napsána.
U nás si nedovedu představit, že by lidem neříkalo nic slovo Terezín nebo taky Lidice, na druhou stranu jsem nedávno shlédla reportáž o tom, jak někteří středoškoláci u nás nevědí, co se stalo v roce 1918, 1938, 1948… To mě dost zarazilo, pak jsou takové trochu výchovné a smutnými emocemi nabité knihy na místě. Když si nebudeme takové věci připomínat, není pak nebezpečí, že se něco obdobného může vrátit? Vždyť Hitlera v Německu podporovala většina národa, a to nelze jen tak odmávnout, že to bylo po válce, že byla chudoba a že byli zblblí…
Přiznám se, že linka ze současnosti mi už prostě nesedla. Střídání dob v prvé části knihy mi nevadilo, naopak přispělo ještě k silnějšímu napětí a prožívání; v druhé části knihy, kdy už se pohybujeme jen v současnosti, mi už to tlačení na pilu vadilo, podrobné líčení Juliiných osobních trampot se mi zdálo nadbytečné a katarze na konci knihy už mě tolik nedojala.
A mám výhrady i k překladu, i co se týče názvu knihy, nebyl by přeci jen lepší ten originální? Proč se tak často mění názvy knih, vždyť i názvem chce autor jistě něco říct… Z hlediska původního názvu knihy mělo důležitý význam, že se jméno dívenky objevilo až téměř v polovině knihy, při změně českého názvu knihy na tom pak vlastně vůbec nezáleželo.
Ponechání spousty francouzských slov v textu asi vycházelo z anglického originálu (métro, concierge, arrondissement), pak ale nechápu doslovný překlad známého pařížského nádraží Gare d´Austerlitz jako Slavkovské nádraží…
Pro mě tři plus. Bez ohledu na to, že takovéto knihy jsou hodně potřeba.
Moc hezká knížka,je psaná s citem,který Vás dokáže vtáhnout do děje doby.Úplně se mi svíralo srdce,jak autorka mistrně zachycovala mysl dívky v těžkých podmínkách války.Knihu všem doporučuji,mimo jiné i dnešní generaci,aby si uvědomila hrůznou minulost,která zasáhla ohromné množství lidí.
Uzasna knizka.Ma silny a velice dojemny pribeh, ktery me zasahl a urcite me jen tak neopusti. Velice pekne napsane. Vsem vrele doporucuji.Na film kouknu take.
Tato kniha snad ani komentář nepotřebuje ... já dávám 100% a každý ať si udělá vlastní názor.
Knihu jsem dočetla a i když jsem ze začátku,tak jako v poslední době často kroutila hlavou,proč zase dvě různé časové linie? To si autorka hledá alibi nebo širší čtenářskou základnu , že když má někdo rád knihy z 2. světové války,tak to je pro něho a kdo má rád současnost,tak to je přesně pro něho , tak v tomto případě to mělo hluboký smysl a v duchu se omlouvám.
Sice si umím představit román zachycující tu strašnou dobu roku 1942 , jako samostatnou knihu ,ale přechod až do roku 2002 byl také zdařilý .
Prostě knihu doporučuju, ať už milovníkům příběhů světové války, tak i těm druhým.
Knihu jsem dnes musela vrátit jejímu majiteli a dost vážně přemýšlím, že zmáčknu tlačítku BAZAR, přesto, že jsme si to doma vzájemně zakázali , protože od té doby , co jsme objevili tuhle DK tak se nám doma objevilo spoustu knih, bez kterých prostě fakt nelze žít. Tohle však byla veliká emocionální smršť, bohužel asi pravdivá a já nejednu noc probrečela nad jejím obsahem. Uvědomujeme si vůbec, jakou máme kliku, že žijeme v téhle době? Nadáváme na politiky, na zdravotnictví,na naše slavné zákonodárce, kteří občas staví zákony , že to normální člověk nepobere, ale tohle všechno děláme v bezpečí našich domovů, kdy v klidu u vínka s kamarády nadáváme na komunální politiku a pak jsem do voňavých peřin odpočívat. Čím dál víc my nedá spát ta myšlenka, jak to ti lidé byli schopni ustát, ač nepřežili, vydrželi nepopsatelnou hrůzu, kdy nevěděli, co se děje s dětmi, s partnery , s rodiči. Je víra člověka opravdu až tak obrovská, že dokáže překonat i takovéhle strasti? Nevím. Mě dokáže totiž totálně rozhodit i to, když mi děti nevezmou v domluvený čas telefon, hned mám strach, že se něco stalo, nebo pokud přijede přítel o pár minut později, než jsme domluvení, hned žhavím telefon, jestli je v pořádku, rodiče mám na drátě denně a pokud mi neberou telefon, jsem schopná jet 50 km a přesvědčit se, jestli jsou OK. Dobře, připouštím, že jsem asi úzkostlivá, ale to přeci není nic neobvyklého, to ti lidé před 80 lety byli taky. Tak jak to proboha zvládli, že fungovali, starali se o to, aby v těch strašných podmínkách byli pořád lidmi se zájmy o život? Nechápu, jedním slovem nechápu, jak může být člověk tak moc silný. Rozhodně se k této knize ještě určitě vrátím, protože tohle čtení mám hluboko pod kůží.
Je to kniha, na kterou se nedá zapomenout. Propojení dvou časových rovin je zajímavé, líbilo se mi, jak se nakonec plynně propojily a příběh pokračoval dál. Také jsem netušila , co se v Paříži pod dohledem pařížské policie za války stalo, bylo to nelidské, těžko si to člověk může jen představit, ale ti lidé to prožili. Pro Pařížany to jistě není téma k vzpomínání, zapomínat by se však nemělo. Konec knihy byl zajímavě dotažený, i když s nádechem " amerického happyendu".
Kniha pěkná, i když dosti smutná. Chvilkama mi nicméně příběh přišel až neskutečnej a Julie mi lezla chvilkama na nervy, především na konci. Nic to ale nemění na tom, že ve mě kniha přece jen něco zanechala.
Úžasná knížka, od které se dá jen těžko odtrhnout. Silný, dojemný příběh, navíc pro mne s novou informací o protižidovské akci v Paříži. I film podle knížky byl dobrý.
Úžasná knížka, četla jsem jedním dechem mohu jen a jen doporučit škoda že nejde dác víc než 5 hvězd :-).
Uau!!! Vynikající!!! Dlouho se mi nestalo, že jsem knihu přečetl jedním dechem za jeden den!
Vynikající kniha, při které každé její stránce s mi tajil dech... Silný příběh o nehezké době. Rozhodně doporučuji si knížku přečíst.
„Jmenuje se Sarah“ - Na tuhle větu jsem čekal, a doufal, že se objeví, až do konce. Po dočtení tohoto románu jsem příjemně dojat a nadšen, což jsem zprvu vskutku nečekal...
Skvělá kniha, strhující čtení, opravdu silný a smutný příběh, zpočátku ve dvou časových liniích. Konec byl velmi dojemný. Ještě kouknu na film.