Sarah a jej kľúč
Tatiana de Rosnay
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493596/bmid_sarah-a-jej-kluc-pjz-493596.jpg
5
428
428
Paríž, júl 1942: Desaťročnú Sarah spolu s matkou a otcom zatkli v rámci razie Vel’ d’Hiv’, najznámejšieho aktu francúzskej kolaborácie s nacistami. Kým ich nadránom neodvedie polícia, zatvorí Sarah rozospatého bračeka Michela do ich detského úkrytu, zabudovanej skrine v ich byte. Necháva si kľúč v domnienke, že sa o niekoľko hodín vráti. Paríž, máj 2002: V deň šesťdesiateho výročia zadržania Židov francúzskou políciou vo Vel’ d’Hiv’ v roku 1942 dostane americká novinárka Julia Jarmondová ponuku napísať pre americký časopis článok o tomto čiernom dni počas druhej svetovej vojny. Juliu, ktorá je vydatá za Francúza a v Paríži žije už takmer dvadsaťpäť rokov, celkom zaskočila nevedomosť o tejto udalosti, ale aj mlčanie, ktoré ju obklopuje. Pustí sa do pátrania a zistí, že parížsky byt jej svokrovcov kedysi vlastnili Židia. Netuší však, že odhalí strašné, dlho skrývané rodinné tajomstvo, ktoré ju spája so Sarah a navždy zmení jej život. Sleduje utrpenie dieťaťa, od hrozných dní, keď bola Sarah zavretá na Vel’ d’Hiv’, až po pobyt v koncentračnom tábore a na ďalších miestach. Čím hlbšie pátra po minulosti Sarah, tým silnejšie začína pochybovať o vlastnom mieste vo Francúzsku a prehodnocovať svoje manželstvo a život. Tatiana de Rosnayová píše o osude svojej krajiny s neľútostnou jasnosťou, ponúka brilantne jemný, presvedčivý obraz okupovaného Francúzska a odhaľuje tabu a odmietanie, ktoré dodnes obklopujú túto bolestnú epizódu francúzskych dejín. Tatiana de Rosnayová sa narodila 28. septembra 1961 na predmestí Paríža. Vyrastala v Paríži a potom v Bostone, kde jej otec v 70. rokoch minulého storočia učil na Massachusettskom technologickom inštitúte. Začiatkom 80. rokov sa presťahovala do Anglicka a získala bakalársky titul z anglickej literatúry na Východoanglickej univerzite v Norwichi. Po návrate do Paríža v roku 1984 pracovala ako tlačová referentka, potom sa stala novinárkou a literárnou kritičkou časopisu Psychologies. Od roku 1992 vydala Tatiana de Rosnayová dvanásť románov vo francúzštine a šesť v angličtine.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2022 , AktuellOriginální název:
Elle s'appelait Sarah, 2006
více info...
Přidat komentář
První část knihy se mi velmi líbila a připadala mi jak obsahově tak formou velmi zdařilá a mimořádně čtivá - prostřihy mezi děsivým příběhem za okupace a životem v Paříži v současnosti. Bohužel ve zbytku knihy se už rozvíjí pouze příběh současný a ten mi připadal čím dál nerealističtější, příliš melodramatický a zbytečně afektovaný, emoce jak na divadle, ale rozhodně ne v životě. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem knihu četla a něco nového se dozvěděla takto zprostředkovaně o děsech minulosti, např. pojem "šoa" jsem slyšela prvně. Film neznám.
Námět zajímavý a velmi děsivý (ukazuje, jak děsivá může být minulost starého bytu a jedné vážené rodiny). Zpracování mě už ale tolik nenadchlo - autorka po krátkých úsecích neustále skákala z minulosti do přítomnosti a zpět. Výsledkem byl poměrně velký chaos, který se poskládal do ucelené skládanky defakto téměř na konci.
O tematu holocaustu čtu většinou trochu jine knihy, raději nějake pravdive svědectvi. Ale přečist jednou fiktivni přiběh pouze založeny na skutečne udalosti, byla celkem přijemna změna. Je to dobra knižka, pěkny a dojemny přiběh, ale musim řict, že dějova linka male Sary se mi četla o něco lip než děj ze současnosti. Proto to pro mě asi od třičtvrtin knihy, kdy konči Sařin přibeh a děj se už odehrava pouze v současnosti, nebylo uplně to pravě ořechove, ale pořad přijemne čteni.
Výborná kniha! Krásně napsaná, zápletka skvěle vymyšlená a z historického hlediska bych ji doporučila všem, kdo ještě nemají jasno v tom, jakou roli francie v holocaustu opravdu měla.
Krásný a silný příběh, který místy opravdu vzal za city. Jediné co bych vytkla byla předvídatelnost některých dějových událostí ke konci knihy.
Silný, dojemný příběh, zasazený do skutečných událostí roku 1942 v Paříži,kde byli na Vélodrome d'Hiver shromažďovány rodiny Židů i s malými dětmi a odtud deportováni do vyhlazovacích táborů. O účasti francouzské vlády ve Vichy a francouzské policie (asi 4 500 policistů) na této akci se dlouhou dobu nehovořilo. Teprve 16. července 1995 se prezident Jacques Chirac veřejně omluvil
Na místě, kde se velodrom nacházel, byl v roce 1994 vybudován pomník na paměť „Rafle du Vélodrome d'Hiver“ (Razie Zimního velodromu), jak se protižidovská akce nazývá. Autory pomníku jsou architekt Mario Azagury a polský sochař Walter Spitzer, který přežil Osvětim.
zdroj wikipedia
Souhlasím, kniha velmi zajímavá, rovněž i film stojí za to, opravdu má člověk pocit, že je to skutečný příběh....smutný příěh.
Nádherný, smutný a hlavně - pravdivý příběh. Holocaust má člověk spojený jen s Němci, o to víc překvapuje, že i Francouzi provedli svým lidem něco podnbného.
Velice smutný příběh, který se zdá až neskutečný. Zvlášť ta část související přímo s klíčem v názvu.
Rozhodně to není kniha na ponuré podzimní večery, je plná bolesti. O událostech 16. července 1942 ve Vélodrome d´Hiver jsem dosud neslyšela, ale kniha na mne zapůsobila tak, že jsem si bližší informace vyhledala na internetu. Autorka sice hned v úvodu knihy uvádí, že se nejedná o historické dílo, ale pouze o "hold dětem z Vél´d´Hiv´", což se jí dle mého názoru povedlo. Klíč k minulosti je kniha, na kterou se nedá zapomenout, nedá se zapomenout na Sarah, přestože ona je fiktivní postava, do jejího životního příběhu autorka promítla obludnost holocaustu.