Sargasová planeta

27.10.2024

Sargasová planéta je prvým zo štvorice románov o rakete Slnečná kráľovná. Ďalšie tri (nepreložené) sú Plague Ship (1956), Voodoo Planet (1959) a Postmarked the Stars (1969). Je to pulpová spaceopera, ktorá ale neprináša nič nové. Len kopíruje podobné romány od rôznych autorov publikované skôr a sci-fi príbehy vysielané v tom čase prostredníctvom amerických TV kanálov.

Román si užijú hlavne tí, čo nemajú zo sci-fi veľa načítaného, s vedomím, že sa jedná o odpočinkové čítanie na jeden - dva záťahy. Hlavný hrdina nie je žiadny superman, čo vnímam ako pozitívum. Jeho progres je ako odkopírovaný od Heinleina :) Nechýba klasická raketa, tajomná planéta, čudní domorodci, vyhynutá rasa, záhadné artefakty, tradičné bludisko, chodby, tajné dvere a ako inak, aj kvalitný záporák a jeho poskokovia.

Čo dodať? Pulpové sci-fi romány na ktorých čas už vytvoril patinu si vždy rád prečítam, ak boli v svojom čase originálne alebo ak prinášali nejaký nový prístup. Ani jedno tento román nespĺňa. Zostáva mi len konštatovať, že je to len dobré odpočinkové čítanie, nič viac...

19.02.2023

(SPOILER) Béčková space opera o tom ako posádka vesmírnych kuriérov vydraží obchodné práva na planétu spálenú prastarou vojnou. Je ale niečo zhnité na planéte Limbo a nie je to zelenina čo tam pestujú miestny endemický "gulihráškovia". Ono to bez problémov funguje ako naivné dobrodružstvo, kde hrdinovia skúmajú planétu s tajomstvom ktoré visí vo vzduchu a nakoniec sa pretaví na prestrelku s pirátmi. Celej historke ubližuje jedine záver, kde miesto toho aby si hrdinovia vlastnými silami prekliesnili cestu zo šlamastiky pomedzi pirátsku zgerbu sfetovanú galaktickou super nitro extázou, tak záchrana prichádza odnikiaľ a zaisťuje situáciu zvonku. To mám potom vždy pocit že kvôli podobne pasívnemu záveru vlastne nemalo to všetko predtým moc zmysel. Nevraviac o tom že sa zároveň rezignuje aj na záležitosť s miestou faunou a tajomnými prapredkami čo sa vzájomne vyhladili. Akoby to autorku začalo zrazu nudiť a tak to rýchlo skončila, čo je škoda.

14.01.2022

André Nortonová je u nás známá především svými fantasy romány (Svět čarodějnic, Elvenbane), v Sargasové planetě si ale vystřihla vesmírnou kovbojku toho nejklasičtějšího provedení, něco jako Sedm statečných v kosmickém věku. I když těch statečných ve skutečnosti není sedm a neochraňují utlačované vesničany, atributy napínavého, přímočarého příběhu z výspy civilizace jsou naplněny do posledního puntíku. Na Limbu, kde přistane vesmírná loď Sluneční královna Obchodní aliance, se prostě nehraje na zkoumání příčin a následků, tady se napřed střílí a potom se teprve zkoumá, kdo to byl a kam šel. Byť jsou astronauti vybaveni nejmodernějšími zbraněmi a technikou, nakonec se musí spolehnout na starou dobrou Morseovku a házení kamenů. Pro psychologii a komplikovanou zápletku tu prostě není prostor, a tak se děj valí vpřed jako dobře namazané kuličkové ložisko. Je jen škoda, že se Nortonové v tom hektickém finálním chvatu ztratila linka s místními kulovitými stvořeními, která měla potenciál rozvinout se nad rámec obyčejné střílečky. Stejně koneckonců dopadli i Prapředci s jejich velkým tajemstvím. Nakonec to totiž byla opravdu jen ta hra na policajty a zloděje.