Saturnin
Zdeněk Jirotka
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400886/bmid_saturnin-qri-400886.png
5
7714
7714
Slavný humoristický román Zdeňka Jirotky navazuje na tradici českého humoru a autory, jakými byli J. Hašek, K. Čapek nebo K. Poláček, zároveň je zde také patrná inspirace anglosaskou humoristickou prózou J. K. Jeroma a P. G. Wodehouse. Humor, a především satira a parodie, jsou podstatnou součástí české literatury, Jirotka subverzivně využívá různé literární formy i žánry: od romantického čtení pro ženy a dobrodružné kovbojky pro chlapce až po zcela zlidovělé formy umění. Saturnin je příběhem zamilovaného mladého muže a jeho věrného sluhy Saturnina, sluhy, který mění zaběhnuté pořádky a obrací svému pánovi život naruby, připravuje mu výstřední životní situace a svérázně se dokáže vyrovnat s jakoukoli situací. Saturnin svým působením odhaluje slabosti druhých, a tak odkrývá jejich „pravou“ tvář – je sluhou, ale svým konáním si dokáže podmanit své okolí, které na jeho hru chtě nechtě přistupuje… Román Saturnin vyšel poprvé v roce 1942 za nacistické okupace a od té doby se dočkal více než dvaceti vydání v českém jazyce a byl přeložen do mnoha světových jazyků. Román se dočkal filmového i televizního zpracování a od svého vzniku se stále znovu objevuje také jako divadelní představení.... celý text
Přidat komentář
Zpočátku mě tento příběh moc nechytil, ale potom se to rozjelo a moc jsem se u knihy pobavila :-)
Na knihu mám názor jedině pozitivní, velice dobře se četla. Pobavila mě, šlo o nenucený humor, který se mi velice líbil. Byla to taková příjemná oddychová četba.
Ano, jistě že vtipné, s hláškami, pořekadli a vykreslením postav, ale ... Na film to nemá.
Přesně jak tady píšou někteří čtenáři - dlouho (několik let !!) mi trvalo, než jsem tuto knihu vzala do ruky. Byla to nádherná četba v křesílku na zahradě, umocněná myšlenkami na kdysi shlédnutý film v televizi.
Saturnin v podání Oldřicha Víznera se mi moc líbil, ani mi nevadilo, že v knize byl Saturnin popsán jako blonďák. Šílená teta Kateřina ( s příšerně namalovanými rty :o) s přísně zvednutým prstem a chrlícím přísloví jedno za druhým a hlavně Milouš, absolvent zvláštní školy pro prý (?) extrémně nadané hochy :o))). V knize jsou parádní fráze, které stojí za to si zapsat nebo aspoň podtrhnout tužkou protože ... no prostě protože...... Když už nic, tak vám to na chvíli vykouzlí úsměv na tváři.
Vítejte ve starých časech a račte vstoupit do příběhu.
Čeká tam na vás nejen mísa koblih,ale hlavně mazaný 'boj' sluhy Saturnina s tetou Kateřinou. Disputace dědečka a doktora Vlacha. Platonické dobývání srdce slečny Barbory. Klackovitost synovce Milouše.
A to vše v podání chytrého a promyšleného humoru pana Jirotky,vkusně doplněné ilustracemi pana Borna...
Ze začátku jsem se obávala, že příběh mi nebude příliš blízký a že mě to nebude bavit. První dojem se ale ukázal jako lichý. Musím říct, že pokud člověk nemá zrovna rozjásanou náladu, tak tahle kniha je asi ten nejlepší lék na různé chmury.
Kniha plná humoru, optimismu, občas i sarkasmu, mohu jen doporučit, rozhodně pro lidi kteří mají zrovna splín. Oddechovka jak má být.
Rozhodně jsem čekala víc a sotva jsem zvládla dočíst i když jsou některé části poměrně vtipné.
Tuhle knihu mi dala do ruky moje máma, když mi bylo asi dvanáct a od té doby jsem ji neodložil. Kdyby ji Jirotka napsal anglicky, P.G. Wodehouse by poslal Jeevse do penze.
Připomínka pro ty, kdo nečetli původní verzi:
Saturnin byla kniha za totáče jenom trpěná. Vzhledem k její popularitě ji asi soudruzi nechtěli dát vyloženě na index, i když třeba dlouhá pauza mezi vydáními v letech 1970 a 1985 o lecčems vypovídá. Já mám doma vydání z roku 1946, ale někdy během těch starých zlých časů se přihodila nemilá věc: v páté kapitole, poté, co teta Kateřina s Miloušem kvapně opouštějí pánovu obytnou loď, kam se předtím bezohledně nakvartýrovali, Saturnin, který svému zaměstnavateli slíbil, že do čtvrt na deset bude kajuta na přídi volná, konstatuje: "Je devět hodin, patnáct minut. Bůh buď pochválen". Jenže jakýsi zhovadilec, domnívající se, že bojuje proti náboženskému tmářství, v pozdějších letech tu poslední větičku nahradil nejapným pošklebkem: "Tak to bychom měli". Každý kdo ten příběh a jeho hlavního protagonistu zná, musí vědět, že je to nesmysl. Saturnin se neustále snaží sebe i svoje okolí stavět do románových póz a situací - tím se baví a je v tom dokonale důsledný. Než zamířil do kajuty aby nevítané hosty vypudil, vmyslel se do role hrdiny, vrhajícího se do nebezpečí, dokonce zanechá "instrukce" pro případ že by se nevrátil. Je nemyslitelné, že by v okamžiku vyvrcholení takové taškařice vypadl z role, což ovšem nějaký cenzorský patlal těžko mohl pochopit. Bohužel, tahle zmršenina přežívá ve všech pozdějších vydáních, včetně polistopadových, a bohužel se dostala i do filmu.
Jakmile něco musíte, tak to z principu prostě neděláte. Tak to bohužel je i z četbou. Lituji, že jsem se této skvělé knize tak dlouho vyhýbala.
Ani nevím proč, ale dlouho mě tato kniha k mé škodě míjela.
Ale jak se říká: "Kdo si počká, ten se dočká"
A já se dočkal neopakovatelného čtenářského zážitku. Musím konstatovat, že už dlouho jsem se u čtení tak nepobavil, a zároveň nelitoval toho, že kniha tak brzy končí.
S humoristických knih asi špička, ale z pohledu širší, světové beletrie musím hodnotit jako průměrný čtenářský zážitek. Alespoň pro mě.
Tohle je rozhodně jedna z knih mého života. Miluji ji a plánuji ji přečíst ještě mnohokrát.
Dlouho jsme ji odkládala a pak jsem se od ní nemohla odtrhnout. Lék na špatnou náladu:-)
Štítky knihy
přátelství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
Asi tak před měsícem jsem poslouchal Saturnina na YouTube v podobě rozhlasové hry. Opět jsem se ponořil do atmosféry líných, letních dnů popisovaných Jirotkou.
Zahrada (bohužel cizí), nohy na stole (moje vlastní), bílé víno (cizí), Saturnin (stále skvělý). Doporučuji vyzkoušet!