Saturnin
Zdeněk Jirotka
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537887/bmid_saturnin-6637719835884.jpg
5
7791
7791
Tento humoristický román napsal Zdeněk Jirotka už v roce 1942 a dodnes je aktuální. Dočkal se více než patnácti knižních vydání, filmového i divadelního zpracování. Ve filmu zazářil v roli svérázného sluhy Saturnina Oldřich Vízner, který se také ujal hlavní role v audioknize. I díky jeho dokonalému podání se z obyčejných věcí stávají neobyčejné a dobrodružství číhá doslova za každým rohem.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem Teda poslouchala jako audio a nemohla jsem to vypnout. Celou dobu jsem hltalakazde slovo. Bylo to vtipné, byla tam láska, zápletka i trochu drama. Určitě jsem ji nečetla naposledy.
Tak tohle jsem si vychutnávala při cestování vlakem. A smála jsem se u toho tak, že jsem si musela dávat pozor, abych nevypadala jako blázen. Ale zase - kdo ze spolucestujících viděl obálku knihy a přistihl mě při zadušeném výbuchu smíchu, nikdy se netvářil pohoršeně.
Možná, že to taky četli... :-D :-)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, kterou můžu číst znovu a znovu a neomrzí :) Měla jsem co dělat, abych se při čtení na veřejných místech nahlas nezasmála :D
Je mi to moc líto, ale nikdy jsem té knize nepropadla. Nebavil mě její jazyk a vlastně ani ten příběh s těmi příšerně divnými a otracvnými postavami.
Klasika, ke které se čas od času vracím. Oblíbila jsem si postavy z této knihy, i když některé jsou na zabití... Líbí se mi i poklidná atmosféra, pokud do ní nehodí vidle svérázný Saturnin.
Ze začátku jsem byla překvapená, jak se filmová podoba knihy skoro vůbec neliší. Časem jsem zjistila, že ve filmu mi spoustu věcí unikalo, spoustu vtipů, které jsem si v knize hezky vychutnala.
Jinak knížka vtipná je, není to humor u kterého se třeba řehtáte, ale pohladí na duši. A v kombinaci s filmem, je to skvělé dílo a obě verze se skvěle doplňují.
Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.
Tak tenhle odstavec mě asi jako jediný z knihy opravdu dostal. Celkově mi kniha nepřišla moc humorná, bohužel jsem se nezasmála ani jednou, a to jsem si ji vybrala pro doporučení na veselé čtení. Asi jsem barbar, ale mně to prostě nebavilo. Ale čeština krásná!
Ke knížce mě přivedl Radkin Honzák v rozhovoru na frekvenci 1 o tom, jak zvládat situaci s koronavirem. Citoval tehdy postavu dědečka: "My bychom tak rychle nezestárli, kdybychom si nepřestali hrát." Myšlenku tohoto citátu jsem pochopil až na samém konci knihy.
Saturnin se mi líbil, škoda že kniha není více o něm a představuje postavy až rovnoměrně. Historky s tetou mě totiž dokázali nevýslovně otrávit, až jsem měl nutkání knihu rychle zavřít. Přijde mi také, že se v celé knize moc kouří, což kazí atmosféru (i když ve filmovém ztvárnění si to člověk určitě více uvědomí).Nejvíce mě pobavila komická historka s Miloušem, tetou, dekou a Saturninem, kdy se dědeček vrací z deště do chalupy.
Jako odborníka ve zdravotnictví mě také zaujala myšlenka doktora Vlacha o tom, že když člověku řekneme že je tělesně nemocný - má třeba vysoký tlak a že by měl dělat to a ono a co by neměl dělat - tak to vezme a řídí se tím, ale když se člověku sdělí, že je duševně chorý a měl by se léčit, tak to hned bere jako urážku. Tudíž, že si ve společnosti duševní a tělesné nemoci nejsou rovny.
PS: Pražská kavárna, ve které je na začátku knihy zamyšlení o házení koblih, je nyní podnikem Imperial Café pana Pohlreicha. Bohužel ani jako dekorace zde tác s koblihami poeticky nezbyl. Velká škoda! No ale dávám si za úkol se vynasnažit, a alespoň ty umělé sehnat, a zkusit je podniku nabídnout.
je mi 19 let a už teď mohu říci, že se k této knize určitě ještě několikrát za život s chutí vrátím. je to jedno z nejlepších děl povinné četby.
Perfektní starosvětské čtení, uměřeně dávkované, přesně tak, jak to mám rád. A taky je tam ta láska a není tam tak šroubovaná věta, kde se používají slova jako mám a tam a tak.
Takové moje vzpomínkové čtení. Četla jsem ji před lety k maturitě a teď ji po té dlouhé době vytáhla a přečetla znovu. V téhle době takové pohlazení po duši, přesně to jsem potřebovala. Přijde mi to celé jak ze života, každý má v okruhu svou tetu Kateřinu. Skvělé zábavné čtení. Nemám nic, za co bych zde chtěla strhávat hvězdičky.
Saturnina jsem si zamilovala hned po pár stránkách. U knihy jsem si odpočinula a zasmála.
Saturnina jsem si do uší pustil při mém pěším putování Španělskem. Řekl bych, že lepší titul jsem si snad vybrat nemohl. Díky typicky českému humoru, skvělému vypravování a perfektně napsaným postavám, se mi na celý den rozlil po tváři úsměv.
Boží,
Doktor Vlach, kavárna, koblihy, tenis, hausbót, povodeň, sluha, úsloví a bonmoty... Několik výstižných slov, tak dokonale charakterizujících tento, pro někoho možná lehce těžkopádný, zato však naprosto geniální text.
Série komických situací z pohledu mladého Jiřího, jemuž sluha Saturnin doslova "převrátí život vzhůru nohama". Zprvu není nadšený jeho "vymoženostmi" a nápady, ale nakonec vždy jeho takt a vynaložené úsilí ocení.
Jirotkovi se povedlo vedle sebe sesadit skupinku komických postav, jejichž výskyt patřičně okořenil decentně suchým anglickým humorem. Hysterická teta Kateřina, která ze sebe neustále sype sbírku kdejakých přísloví, její lehce slabomyslný a rozmazlený syn Milouš, překrásná Barbara s duší moderní dívky, silně ironický dědeček... Nadčasová oddechovka, jejíž text baví dodnes, a mnozí čtenáři se k ní rádi vracejí. Poněkud archaický jazyk není překážkou. Autor navíc mistrně odkrývá pokrytectví "vyšší společnosti", dovedně paroduje principy "padlé" brakové literatury a též strohého úřednického stylu. Sluhu Saturnina si zamiluje snad každý.
"A tvrzení slečny Barbary se ukázalo být správným."
"Dědeček se objevil v obleku, který se nosíval v době, kdy Klub českých turistů měl asi 110 členů."
"Nuda se pomalu rozlézá do všech koutů kavárny..."
Naprosto skvělé, jsem zamilovaná, jak je možné, že jsem si to nepřečetla dřív?! Miluji ten pocit, kdy jedu tramvají a při čtení se najednou prostě nahlas rozesměju a až pak si všimnu, že se ohlížejí lidi... To neumí jen tak každá kniha... Děkuji!
Štítky knihy
přátelství, kamarádství prvotina humor zfilmováno česká literatura léto humoristické romány stereotypy komorníci klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Saturnin |
| 1999 |  Muž se psem |
| 1969 | Sedmilháři |
| 2000 | Pravidla se změnila |
| 1994 | Velká kniha sedmilhářů |
(SPOILER) Kniha byla super. Saturnin vymyslel, jak se zbavit tety Kateřiny humorným způsobem. Potom, jak škodil Miloušovi, bylo také vtipné. Knihu doporučuji!