Sběrači borůvek
Amanda Peters
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542722/bmid_sberaci-boruvek.png
5
60
60
Na borůvkových polích v Maine se ztratí čtyřletá holčička a její záhadné zmizení bude pronásledovat pozůstalé, rozvrátí rodinu a zůstane nevyřešeno téměř padesát let… Červenec 1962. Rodina Mikmaků z Nového Skotska přijíždí do Maine, aby zde přes léto sbírala borůvky. O několik týdnů později zmizí čtyřletá Ruthie, nejmladší dítě rodiny. Naposledy ji viděl její šestiletý bratr Joe, jak sedí na oblíbené skále na okraji borůvkového pole. Úzkost, smutek a výčitky z Ruthiina zmizení pronásledují Joea celý život. Ve státě Maine vyrůstá mladá dívka Norma jako jediné dítě zámožných rodičů. Její otec je citově chladný, matka přehnaně úzkostlivá. Normu trápí opakující se sny a vize tak živé, že připomínají spíše reálné vzpomínky než představy. Jak Norma dospívá, postupně si začíná uvědomovat, že je tu něco, co jí rodiče neříkají. Své intuice se nehodlá vzdát, a tak stráví desítky let snahou odhalit rodinné tajemství. Strhující debut o hledání pravdy, stínu traumatu a přetrvávání lásky napříč časem zaujme nejen ty, které nadchly romány Kde zpívají raci a Buď jako řeka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
The Berry Pickers, 2024
více info...
Přidat komentář
Přestože oba příběhy - jak ten z pohledu Joeho, tak z pohledu Normy byly zajímavé, osobně mě více bavila a zaujala Norma, do které jsem se dokázala velmi dobře vcítit. Bohužel Joe mi byl svých chováním hodně vzdálený a vůbec jsem mu nedokázala porozumět.
Podstatou této knihy a příběhu není odhalení co se stalo s malou dívkou, která jednoho dne beze stopy zmizela. Čtenáři je vše odhaleno na začátku. Podstatou příběhu je ukázat, jak okolnosti vytvářejí naši osobnost. Autorka do příběhu vložila otázky o kořenech, domově a hledání vlastního místa ve světě. Výborně a dle mého názoru i velmi nenásilně vystihla také kulturní rozdíly a bolestivou historii domorodých komunit.
Kdybych mohla, dám ještě víc hvězdiček. Moc krásná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, krásný styl, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Jako bych s knihou/hrdiny souzněla.
Rok 1962, americké Maine, borůvková pole, na nichž pracuje indiánská rodina z Nového Skotska... jíž se ztratí čtyřletá dcera Ruthie...
O několik desítek let později rekapituluje svůj život Joe, Ruthiin starší bratr, a promlouvá i žena jménem Norma, v níž záhy poznáte Ruthie...
Román plný rodinných radostí i dramat, lásky i bolesti, strachu, touhy po soudržnosti, touhy po dítěti, odpuštění...
Na záložce píšou, že je knížka určena pro čtenáře knih Kde zpívají raci a Buď jako řeka, a já s tím souhlasím, je to zkrátka velký rodinný román, který vás chytne za srdce... Mě maličko zklamal trochu rychlý a "snadný" konec, neboť něco, co se postupně odhalovalo celou knihu, bylo nakonec vyřešeno na pár posledních stránkách... Jinak ale velice doporučuju..
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Kdybyste mohli do konce tohoto roku přečíst pouze jednu knihu, měla by to být tahle...To jsem loni napsala do svého komentáře ke knize Buď jako řeka. Tady jsem měla potřebu to zopakovat, ten dojem je stejný, příběh má moc a velkou sílu vás zasáhnout.
Když se při sběru borůvek ztratí nejmladší z dětí, malá Ruthie, její ztráta poznamená životy všech členů rodiny. Trauma se prolíná celým příběhem stejně jako pouto a láska, kterou nelze násilím zpřetrhat.
Někde jinde vyrůstá malé děvčátko Norma v rodině, kde vřelost a smích chybí a těžké tajemství formuje její život.
Nádherný debut, který se dotkne vašeho srdce.
Ode mne vřelé doporučení!
Kniha se značným úsilím dočtena, ale mě vůbec nebavila. Hvězdičky dávám za téma.
Román Sběrači borůvek je zajisté nejlepší kniha, kterou jsem letos zatím četla. Je to kniha, která se dotkla mého srdce, je to příběh přesně podle mého gusta ! Silný, dojemný, plný pocitů a emocí, příběh, který jsem četla jedním dechem a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Krásný ! Tleskám paní autorce za tento výjimečný srdceryvný literární debut ! Příběh vypráví dva vypravěči, Norma a Joe. Joe je bratr ztracené indiánské dívenky Ruthie a Norma je dívka žijící u přísných rodičů, která jen stěží hledá pochopení a radost. Láska její mámy je svazující, majetnická a Norma se trápí. Neprozradím víc, ten příběh o ztracené holčičce je tak úžasný, že si jej musíte přečíst. Mě nadchnul a rozplakal, na konci příběhu jsem musela pro kapesník. A to se postarším čtenářkám často nestává. Krásná obálka skrývá jedinečný příběh, ze srdce doporučuji !!!
Tohle je opravdu moc krásný příběh. Má celkem snadno rozluštitelnou zápletku, ale myslím, že autorka záměrně takto brzy odkryla své karty. Čtenář správně tuší, co se stalo a kdo je kdo, ale až postupně rozkrývá, proč se to stalo. Je to celkem emocionální, tíživé čtení a já ke konci knihy přes slzy neviděla, jak mě to dojalo.
Možná se tento příběh mohl stát kdekoliv, ale mě se líbilo, že ho autorka zasadila do oblasti Nového Skotska, do komunity indiánského etnika Mikmaků.
Přes pár nesrovnalostí mě kniha moc bavila, líbil se mi citlivý styl, jakým je napsána a skoro se mi nechce věřit, že jde o prvotinu. Dostalo mě to.
Kniha, která možná nepřekvapí, ale rozhodně chytne za srdce.
Celá recenze v záložce "Recenze".
(SPOILER) Příbĕh je vyprávĕn z pohledu dvou sourozenců násilnĕ odloučených. v dĕtství.Kniha mĕ začala více bavit až v poslední třetinĕ.Docela mĕ naštval pan soudce na jednu stranu chápající psychický stav své manželky,na druhou stranu kryjící zločin své ženy.
Příběh plny radosti, smutku, toho, jak každého jedna událost utváří jinak. Je hezky vykreslena rodinná a sourozenecká sounáležitost, přijmutí smrti. Za mě ale autorka nedomyslela pár věcí. Třeba že čtyřleté dítě nezbavíte během chvíle vzpomínek a nepřenastavíte jej na novou rodinu. A neumím si představit, že v určitém věku se nechám odbýt jedinou větou a jasné signály o tom, že je něco špatně, budu ignorovat. To vysvětlení vypravěče je za mě nedostačující.
„Nikdy nevíš, kdy ty sám budeš potřebovat, aby se k tobě lidi chovali laskavě."
Od této knihy jsem vlastně neměla žádné velké očekávání, o to víc mě příběh tak zvaně dostal. Je to příběh o lásce, ale hlavně té rodičovské a sourozenecké, o ztrátě, bolesti, smutku, ale i radosti a naději....
Začátek knihy se mi zdál lehce táhlý, ale jakmile jsem se do příběhu ponořila, bavilo mě to víc a víc. Příběh nám vypráví na jedné straně Joe, člen rodiny Indiánů, z kmene Mikmaků, který jako malý jezdil s celou svou rodinou na farmu sbírat borůvky. Jednoho dne se ovšem ztratí jeho čtyřletá mladší sestra Ruthie a najednou se i celý jeho rodinný život začíná odvíjet úplně jinak, dá se taková trhlina zacelit? Dá se s tou ztrátou a sebeobviňováním dál žít ?
Na druhé straně nám vypráví příběh Norma. Od začátku je všem jasné, kdo to je, otázka ovšem zůstává proč ? A jak ? Je celý Normin život jedna velká lež? Jak se se svým tajemstvím popere? Je touha po dítěti dostatečnou omluvou?
Opravdu jsem nečekala, že dostanu takovýto nádherný a dojemný příběh. Joe ač vážně nemocný, nikdy nepřestal pátrat po své sestře, nikdy nepřestal věřit, že je naživu :-)
„Umírající dodržují kodex: nechat mluvit živé. Mají víc času na to, aby odčinili, co řeknou."
Kniha je plná vážných témat, od alkoholismu, přes různé nemoci, až po téma nejvážnější a to smrt. A napříč tomu všemu je to příběh ze života a o životě, o osudech členů jedné velké rodiny, a o tom, co může způsobit ztráta a pocit viny.
Nádherná kniha, nádherný příběh a já ji můžu s klidným srdcem a svědomím doporučit úplně všem, kdo mají rádi příběhy, které mají hloubku :-)
„Přišlo mi zvláštní, že neexistuje slovo pro rodiče, kteří ztratí dítě. Když děti ztratí rodiče, jsou sirotci. Když manžel ztratí manželku, je vdovec, ale pro rodiče který ztratí dítě, žádné slovo neexistuje. Ten pocit nikdy nemůže žádné slovo vystihnout, a tak ho necháváme nevyřčený."
Ztráta dítěte, únos dítěte - to je téma, které se v literatuře objevuje celkem často. Tady je to pojmuto trochu jinak. Je to hlavně o tom, jak vše ovlivnilo zúčastněné, jejich budoucnost. Vyrovnávání se s traumaty. Bylo to zajímavé, vyvolalo to hromadu otázek, ale souhlasím se Sidonkou, knihu Kde zpívají raci, ke které je to přirovnáváno v anotaci, bych hodnotila přece jenom výše.
"Některé rány se nikdy nezacelí, nikdy se nezajizví. Ale čím jsme od těch ran dál, tím snáze se dokážeme usmát."
Přesně ten typ příběhu, které ráda čtu. Kniha z dvou pohledů hlavních postav. Oba jsou velmi zajímavé a poutavě napsané. Líbí se mi, že čtenář má šanci nahlédnout do duše a mysli více postav. Joeho život není procházkou růžovým sadem. Ztratil sestru a pak i bratra. Cítí vinu a to má dopad i na jeho život. Norma má podivné sny, nechápe je. Celé dětství a dospívání si všímá nesrovnalostí s rodinou, že některé otázky jí nebyly zodpovězeny a zůstávají v ní roky.
Ze začátku jsem měla malinko problém se začíst, ale pak to nabralo spád. Hltala jsem slovo od slova. Příběh je sice malinko předvídatelný, ale nebere mu to na jeho kvalitě, ani na jeho hloubce. A konec? Prostě mě dojal a rozbrečel jako malou holku. Vím, že touto knihou udělám velkou radost mé mamince, ona ty dojemné příběhy, co vezmou nás citlivé duše za srdce, má ráda, stejně jako já.
Jestli by někdo měl získat cenu za nejkrásnější obálky, určitě bych volila právě nakladatelství Jota. To prostě své čtenáře přitáhne na první pohled a pak dostanou i svým příběhem.
I kdyz jsem byla na zacatku trochu skepticka, jak je pribeh sladce predvidatelny a ze me nebude bavit, protoze co si budem. Hned na zacatku je jasne, jak je to s Normou, ale! Nakonec jsem se prijemne zacetla, ze stranky mizely rychlosti blesku. Bylo to krasny, i kdyz nektere situace byly smutne. Kniha mi zprijemnila vecer, urcite doporucuji.
Čtivý příběh pohledem dvou hlavních hrdinů, ale srovnávat tuto knihu s knihou Kde zpívají raci mi přijde hodně odvážné
Už je to dlouho, co by mě příběh tak vtáhl do děje... Prožívala jsem osudy Joa a Ruthii jako by se mě osobně týkaly a prožívala je s nimi... Opravdu příběh, který mě chytil za srdce
Příběh s názvem Sběrači borůvek je vyprávěn z pohledu dvou lidí. Joea a Normy. Dva lidé, kteří mají víc jak polovinu života za sebou, se ve svých vzpomínkách vrací do dětství a do okamžiků, které negativně ovlivnily jejich životy. Joe pracoval už od dětství společně se svou rodinou na polích, kde se pěstovali borůvky. Nebyli bohatí, ba naopak, ale měli se všichni v rodině moc rádi a stáli vždy při sobě. Život se s ním ovšem nemazlil a připravil mu spousty překážek, které musel překonat. Norma žila jako jedináček a rodiče by pro ni udělali první poslední. Maminka se o ni však vždy až nezdravě bála a Normu to od dětství rozčilovalo. Snažila se s tím nějak vyrovnat a pochopit, proč je maminka až tak úzkostná. Navíc měla vždy pocit, že je v jejím životě něco špatně. Něco, na co chtěla přijít, ale netušila kde začít.
Tohle byl velice příjemný román. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo přehledné a velice poutavé. Joe i Norma prožili těžké životy, které je rozhodně velice ovlivnily, ale autorka dokázala vše napsat s obrovským citem a hloubkou. Při čtení budete mít pocit, že jste se ocitli přímo v dění.
Ač jsem tušila jak se bude příběh vyvíjet, absolutně mi to nevadilo. Příběh doporučuji těm čtenářům, kteří si chtějí přečíst poutavý příběh o lidech, kteří hledají své kořeny a snaží se napravit chyby, které udělali.
Sběrači borůvek
Zajímavá kniha s krásným dějem, název mne moc nezaujal, ale kniha se mi moc líbila.