Sběrači borůvek
Amanda Peters
Na borůvkových polích v Maine se ztratí čtyřletá holčička a její záhadné zmizení bude pronásledovat pozůstalé, rozvrátí rodinu a zůstane nevyřešeno téměř padesát let… Červenec 1962. Rodina Mikmaků z Nového Skotska přijíždí do Maine, aby zde přes léto sbírala borůvky. O několik týdnů později zmizí čtyřletá Ruthie, nejmladší dítě rodiny. Naposledy ji viděl její šestiletý bratr Joe, jak sedí na oblíbené skále na okraji borůvkového pole. Úzkost, smutek a výčitky z Ruthiina zmizení pronásledují Joea celý život. Ve státě Maine vyrůstá mladá dívka Norma jako jediné dítě zámožných rodičů. Její otec je citově chladný, matka přehnaně úzkostlivá. Normu trápí opakující se sny a vize tak živé, že připomínají spíše reálné vzpomínky než představy. Jak Norma dospívá, postupně si začíná uvědomovat, že je tu něco, co jí rodiče neříkají. Své intuice se nehodlá vzdát, a tak stráví desítky let snahou odhalit rodinné tajemství. Strhující debut o hledání pravdy, stínu traumatu a přetrvávání lásky napříč časem zaujme nejen ty, které nadchly romány Kde zpívají raci a Buď jako řeka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
The Berry Pickers, 2024
více info...
Přidat komentář
Začátek mě vůbec nenadchnul, pomalé tempo vyprávění mě odrazovalo od čtení. Nakonec jsem ráda, že jsem knihu neodložila. Konec mi vše vynahradil.
Amanda Petersová nás v románu „Sbírači borůvek“ zavádí do červencového léta roku 1962 v Maine, kde je idylická atmosféra borůvkových polí náhle přerušena tragickým zmizením čtyřleté Ruthie. Tato událost se stává trvalou jizvou pro její rodinu, především pro jejího bratra Joeho. Autorka neobyčejně citlivě vykresluje, jak se následky této tragédie táhnou napříč generacemi. Zmizení malé Ruthie není jen záhadou, ale také symbolem ztráty nevinnosti, identity a kořenů. Prostřednictvím příběhů Joeho a Normy, dívky s tajemnou minulostí, autorka zkoumá, jak se tato ztráta promítá do jejich životů a jak se snaží vyrovnat s následky.
Román „Sbírači borůvek“ je víc než jen příběhem o ztrátě. Jeho stránky jsou prosyceny nostalgií, otázkami identity a trvalé lásky, která se neztratí ani ve stínu traumatu. Některé rány se nikdy nezahojí. Ale čím jsme od těch ran dál, tím snáze se dokážeme usmát. Autorka s mistrovstvím vykresluje paletu emocí – od hluboké bolesti a zmatku až po jemné odstíny radosti. Čtenář se stává součástí příběhu, prožívá s postavami jejich životní zlomové okamžiky a jen těžko se od knihy odpoutá.
Petersová dokáže přenést bolest, zmatek i radost svých postav na čtenáře tak přesvědčivě, že knihu jen těžko odloží. Závěr románu přináší nejen odhalení tajemství, ale i poselství naděje a uzdravení. „Sbírači borůvek“ jsou dojemným portrétem jedné rodiny a silnou výpovědí o univerzálních lidských zkušenostech.
Tento rodinný příběh - na rozdíl od severských chmur mne potěšil ....
.... v polovině července, to léto, co jsme ztratili Ruthie, překypovala pole hojností plodů .....
Náhled na otázku mateřství - u dvou rozdílných žen a v různých životních obdobích - ale je to cit silný a pochopitelný ....
.... Pro rodiče, který ztratí dítě, žádné slovo neexistuje ....
.... Ten pocit nemůže nikdy žádné slovo vystihnout - a tak ho necháváme nevyřčený ....
A tak sledujeme osudy dívenky, kde se promítají vzpomínky - a také život celé rodiny - a jejího bratra, který se srovnává s pocitem viny ....
Jak se příběh vyvíjí - vidíme semknutost rodiny i nevyrovnanost ženy, která je pronásledována svědomím ....
.... Některé rány se nikdy nezacelí.... Ale čím dále jsme od těch ran, tím snáze se dokážeme usmát ....
A já byla ráda za to propojení. Odhalení i závěrečné smíření ....
I poznatky ze života komunity autorky ....
Pěkné předvánoční čtení .... doporučím.
Zajímavý příběh, který mě na jednu stranu potěšil – představy, co všechno se ztracené malé holčičce mohlo stát, mě děsily. Tohle byla svým způsobem ta nejlepší možnost, ale nechtěla bych ji prožít.
Skvělá byla teta Alice (naštěstí byla mimo hru, to se mi ulevilo), naopak hrůzostrašný mi připadal Joe a jeho nezvladatelné návaly vzteku. Dobře napsaná čtivá knížka, určitě bych doporučila.
"Manželství je zvláštní věc. Na světě je tolik lidí a vy se rozhodněte, že zbytek života, zbytek své emocionální energie, věnujete jen jednomu. Předpokládáte, že to tajemné pouto, které vás k sobě váže, pouto, jemuž se nedá věřit, to pouto, jež se pravděpodobně projevuje v tomtéž mystickém prostoru, odkud pochází příběhy. Manželství předpokládá, že se budete ohýbat, kroutit a přizpůsobovat jeden druhému. Předpokládá, že navléknutím zlatého kroužku na prst se vaše touhy navždy propojí. Pro mnoho lidí to platí. Závidím těm, kteří umí dohlédnout dostatečně hluboko a najít tam to, proč na počátku uvěřili, že dokážou celý život spát v jedné posteli, sedět den co den naproti sobě u stolu, založit rodinu, vytvářet vzpomínky, dobré i špatné."
Zajímavá kniha s krásným dějem, název mne moc nezaujal, ale kniha se mi moc líbila.
Přestože oba příběhy - jak ten z pohledu Joeho, tak z pohledu Normy byly zajímavé, osobně mě více bavila a zaujala Norma, do které jsem se dokázala velmi dobře vcítit. Bohužel Joe mi byl svých chováním hodně vzdálený a vůbec jsem mu nedokázala porozumět.
Podstatou této knihy a příběhu není odhalení co se stalo s malou dívkou, která jednoho dne beze stopy zmizela. Čtenáři je vše odhaleno na začátku. Podstatou příběhu je ukázat, jak okolnosti vytvářejí naši osobnost. Autorka do příběhu vložila otázky o kořenech, domově a hledání vlastního místa ve světě. Výborně a dle mého názoru i velmi nenásilně vystihla také kulturní rozdíly a bolestivou historii domorodých komunit.
Kdybych mohla, dám ještě víc hvězdiček. Moc krásná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, krásný styl, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Jako bych s knihou/hrdiny souzněla.
Rok 1962, americké Maine, borůvková pole, na nichž pracuje indiánská rodina z Nového Skotska... jíž se ztratí čtyřletá dcera Ruthie...
O několik desítek let později rekapituluje svůj život Joe, Ruthiin starší bratr, a promlouvá i žena jménem Norma, v níž záhy poznáte Ruthie...
Román plný rodinných radostí i dramat, lásky i bolesti, strachu, touhy po soudržnosti, touhy po dítěti, odpuštění...
Na záložce píšou, že je knížka určena pro čtenáře knih Kde zpívají raci a Buď jako řeka, a já s tím souhlasím, je to zkrátka velký rodinný román, který vás chytne za srdce... Mě maličko zklamal trochu rychlý a "snadný" konec, neboť něco, co se postupně odhalovalo celou knihu, bylo nakonec vyřešeno na pár posledních stránkách... Jinak ale velice doporučuju..
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Kdybyste mohli do konce tohoto roku přečíst pouze jednu knihu, měla by to být tahle...To jsem loni napsala do svého komentáře ke knize Buď jako řeka. Tady jsem měla potřebu to zopakovat, ten dojem je stejný, příběh má moc a velkou sílu vás zasáhnout.
Když se při sběru borůvek ztratí nejmladší z dětí, malá Ruthie, její ztráta poznamená životy všech členů rodiny. Trauma se prolíná celým příběhem stejně jako pouto a láska, kterou nelze násilím zpřetrhat.
Někde jinde vyrůstá malé děvčátko Norma v rodině, kde vřelost a smích chybí a těžké tajemství formuje její život.
Nádherný debut, který se dotkne vašeho srdce.
Ode mne vřelé doporučení!
Kniha se značným úsilím dočtena, ale mě vůbec nebavila. Hvězdičky dávám za téma.
Román Sběrači borůvek je zajisté nejlepší kniha, kterou jsem letos zatím četla. Je to kniha, která se dotkla mého srdce, je to příběh přesně podle mého gusta ! Silný, dojemný, plný pocitů a emocí, příběh, který jsem četla jedním dechem a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Krásný ! Tleskám paní autorce za tento výjimečný srdceryvný literární debut ! Příběh vypráví dva vypravěči, Norma a Joe. Joe je bratr ztracené indiánské dívenky Ruthie a Norma je dívka žijící u přísných rodičů, která jen stěží hledá pochopení a radost. Láska její mámy je svazující, majetnická a Norma se trápí. Neprozradím víc, ten příběh o ztracené holčičce je tak úžasný, že si jej musíte přečíst. Mě nadchnul a rozplakal, na konci příběhu jsem musela pro kapesník. A to se postarším čtenářkám často nestává. Krásná obálka skrývá jedinečný příběh, ze srdce doporučuji !!!
Tohle je opravdu moc krásný příběh. Má celkem snadno rozluštitelnou zápletku, ale myslím, že autorka záměrně takto brzy odkryla své karty. Čtenář správně tuší, co se stalo a kdo je kdo, ale až postupně rozkrývá, proč se to stalo. Je to celkem emocionální, tíživé čtení a já ke konci knihy přes slzy neviděla, jak mě to dojalo.
Možná se tento příběh mohl stát kdekoliv, ale mě se líbilo, že ho autorka zasadila do oblasti Nového Skotska, do komunity indiánského etnika Mikmaků.
Přes pár nesrovnalostí mě kniha moc bavila, líbil se mi citlivý styl, jakým je napsána a skoro se mi nechce věřit, že jde o prvotinu. Dostalo mě to.
Kniha, která možná nepřekvapí, ale rozhodně chytne za srdce.
Celá recenze v záložce "Recenze".
(SPOILER) Příbĕh je vyprávĕn z pohledu dvou sourozenců násilnĕ odloučených. v dĕtství.Kniha mĕ začala více bavit až v poslední třetinĕ.Docela mĕ naštval pan soudce na jednu stranu chápající psychický stav své manželky,na druhou stranu kryjící zločin své ženy.
Příběh plny radosti, smutku, toho, jak každého jedna událost utváří jinak. Je hezky vykreslena rodinná a sourozenecká sounáležitost, přijmutí smrti. Za mě ale autorka nedomyslela pár věcí. Třeba že čtyřleté dítě nezbavíte během chvíle vzpomínek a nepřenastavíte jej na novou rodinu. A neumím si představit, že v určitém věku se nechám odbýt jedinou větou a jasné signály o tom, že je něco špatně, budu ignorovat. To vysvětlení vypravěče je za mě nedostačující.
„Nikdy nevíš, kdy ty sám budeš potřebovat, aby se k tobě lidi chovali laskavě."
Od této knihy jsem vlastně neměla žádné velké očekávání, o to víc mě příběh tak zvaně dostal. Je to příběh o lásce, ale hlavně té rodičovské a sourozenecké, o ztrátě, bolesti, smutku, ale i radosti a naději....
Začátek knihy se mi zdál lehce táhlý, ale jakmile jsem se do příběhu ponořila, bavilo mě to víc a víc. Příběh nám vypráví na jedné straně Joe, člen rodiny Indiánů, z kmene Mikmaků, který jako malý jezdil s celou svou rodinou na farmu sbírat borůvky. Jednoho dne se ovšem ztratí jeho čtyřletá mladší sestra Ruthie a najednou se i celý jeho rodinný život začíná odvíjet úplně jinak, dá se taková trhlina zacelit? Dá se s tou ztrátou a sebeobviňováním dál žít ?
Na druhé straně nám vypráví příběh Norma. Od začátku je všem jasné, kdo to je, otázka ovšem zůstává proč ? A jak ? Je celý Normin život jedna velká lež? Jak se se svým tajemstvím popere? Je touha po dítěti dostatečnou omluvou?
Opravdu jsem nečekala, že dostanu takovýto nádherný a dojemný příběh. Joe ač vážně nemocný, nikdy nepřestal pátrat po své sestře, nikdy nepřestal věřit, že je naživu :-)
„Umírající dodržují kodex: nechat mluvit živé. Mají víc času na to, aby odčinili, co řeknou."
Kniha je plná vážných témat, od alkoholismu, přes různé nemoci, až po téma nejvážnější a to smrt. A napříč tomu všemu je to příběh ze života a o životě, o osudech členů jedné velké rodiny, a o tom, co může způsobit ztráta a pocit viny.
Nádherná kniha, nádherný příběh a já ji můžu s klidným srdcem a svědomím doporučit úplně všem, kdo mají rádi příběhy, které mají hloubku :-)
„Přišlo mi zvláštní, že neexistuje slovo pro rodiče, kteří ztratí dítě. Když děti ztratí rodiče, jsou sirotci. Když manžel ztratí manželku, je vdovec, ale pro rodiče který ztratí dítě, žádné slovo neexistuje. Ten pocit nikdy nemůže žádné slovo vystihnout, a tak ho necháváme nevyřčený."
Ztráta dítěte, únos dítěte - to je téma, které se v literatuře objevuje celkem často. Tady je to pojmuto trochu jinak. Je to hlavně o tom, jak vše ovlivnilo zúčastněné, jejich budoucnost. Vyrovnávání se s traumaty. Bylo to zajímavé, vyvolalo to hromadu otázek, ale souhlasím se Sidonkou, knihu Kde zpívají raci, ke které je to přirovnáváno v anotaci, bych hodnotila přece jenom výše.
Sběrači borůvek
Po dlouhé době kniha, která mě dostala. Dojemné vyprávění dvou sourozenců, jejichž životy byly jedním zoufalým, ale sobeckým činem odděleny. Krásný styl psaní, ani slovo navíc a přitom bych si přála, abych tuhle knížku mohla číst dál.