Sběrači borůvek
Amanda Peters
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542722/bmid_sberaci-boruvek.png
4
146
146
Na borůvkových polích v Maine se ztratí čtyřletá holčička a její záhadné zmizení bude pronásledovat pozůstalé, rozvrátí rodinu a zůstane nevyřešeno téměř padesát let… Červenec 1962. Rodina Mikmaků z Nového Skotska přijíždí do Maine, aby zde přes léto sbírala borůvky. O několik týdnů později zmizí čtyřletá Ruthie, nejmladší dítě rodiny. Naposledy ji viděl její šestiletý bratr Joe, jak sedí na oblíbené skále na okraji borůvkového pole. Úzkost, smutek a výčitky z Ruthiina zmizení pronásledují Joea celý život. Ve státě Maine vyrůstá mladá dívka Norma jako jediné dítě zámožných rodičů. Její otec je citově chladný, matka přehnaně úzkostlivá. Normu trápí opakující se sny a vize tak živé, že připomínají spíše reálné vzpomínky než představy. Jak Norma dospívá, postupně si začíná uvědomovat, že je tu něco, co jí rodiče neříkají. Své intuice se nehodlá vzdát, a tak stráví desítky let snahou odhalit rodinné tajemství. Strhující debut o hledání pravdy, stínu traumatu a přetrvávání lásky napříč časem zaujme nejen ty, které nadchly romány Kde zpívají raci a Buď jako řeka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
The Berry Pickers, 2024
více info...
Přidat komentář
Sběrači borůvek je velmi krásná a dojemná kniha. Zajímavý je i popis prostředí, zvláště pak přírody. Za mě to má velké kouzlo, skloubení příběhu a přírodních scenérií.
Překvapila mě její čtivost. Na to, že se příběh výhradně točí v emocích, předsudcích, bolesti, usmíření a velkém shledání, tak se knížka četla sama.
A těším se na další autorčiny knihy.
Knížku mohu jenom doporučit :-)
Čtivě napsaný životní příběh o ztrátě, pokoře, bolesti, lásce, rodině, o událostech, které řetězově na sebe navazují a ovlivňují další osudové rozhodnutí. U knihy jsem si připomněla, jak je život krátký a pomíjivý a jak je důležité nepromarnit z něj ani minutu.
Lidský příběh naplněný škálou emocí - bolestí, strachem, nenávistí, vztekem, ale i nadějí, odpuštěním. Vlastně hodně smutný příběh, který vás pohltí a musíte pokračovat, dokud nedojdete ke konci, kde čeká Smíření. Smíření jako hodnota, která rozpouští všechny ty předchozí strasti, takže knihu nakonec odložíte s pocitem, že to dopadlo nejlépe, "jak mohlo". Určitě stojí za přečtní.
Milé čtení. I když ve skutečnosti je příběh velká životní tragédie všech zúčastněných, jsou osudy hlavních hrdinů popsány s pokorou, laskavostí a moudrostí lidí přijímajících svůj osud tak, jak ho život přináší.
Tohle byla hodně zajímavá kniha, kterou jsem si vybral na základě komentářů svých oblíbených tady :). Asi to není úplně čtení pro chlapy, ale mně se ve finále kniha líbila a měl jsem ji přečtenou docela rychle. Akorát hodně dlouho trvalo, než se zase propojil život Normy s její původní rodinou. No ale to se klidně může stát i ve skutečnosti, takže tohle kritizovat nebudu :). A tak na závěr udílím pět stars a velké doporučení! :)))
"Nikdy nevíte, jaká budou poslední slova, která někomu řeknete, a je těžké se s tím smířit, když je dokonáno a ten člověk je pryč".
Příběh se odehrává v roce 1962 v Maine, kde každý rok indiáni chodí pracovat na borůvková pole a tam náhle zmizí čtyřletá holčička. Příběh je vyprávěn z pohledu členů indiánské rodiny a z pohledu ztracené holčičky, která vyrůstá u jiných - i když hodných lidí.
Silný příběh o sourozenecké a mateřské lásce, o ztrátě, smutku, ale i o naději a odpuštění je plný emocí, že se mi ani nechce věřit, že jde o prvotinu.
Krásná obálka, krásný dojemný příběh. Určitě vřele doporučuji.
Na tuto knihu jsem se těšila již delší dobu a konečně se dočkala.Lákala mi pěkná obálka,ale i celý děj tajemství dvou rodin.Kniha je psána z pohledu dvou hlavních osob Joea a Normy,každý jejich životní příběh je velice zajímavý.Ostatní o knize je již psáno v předešlých komentářích ostatních čtenářů.
Od této knihy jsem se nemohla odtrhnout , dojemný příběh ztracené holčičky a co se toho vyklube mě vzal za srdce-krasný dojemný příběh.
Knihu jsem půjčila na základě doporučení a v knihovně jsem si na ni musela "vystát " slušnou řadu. Četlo se moc hezky, jednu hvězdičku strhávám za to,že hned na začátku bylo jasné,kdo je Norma a Ruthie, ale líbil se mi styl vyprávění dvěma lidmi a přeskakovaní mezi přítomnosti a minulostí v rámci jedno kapitoly.
Co napsat...utírám si slzy a vím, že na tento příběh budu ještě dlouho myslet. Dojemný, nádherně napsaný příběh, kdy si při každé větě představujete všechny osoby, přírodu i děj.
Řadím ke své top 3: Hana, Raci a Borůvky
Kdybych mohla dát 10 hvězdiček, tak je dám:-)
(SPOILER)
Musím přiznat, že původně jsem knihu nechtěla ohodnotit plným počtem. Ale ve finále mne příběh Ruthie, která se ve svých čtyřech letech ztratí, přece jen uchvátil, ještě dlouho po dočtení ve mně dozníval a nedokázala jsem na něj zapomenout. Autorka tím, že je zde ještě druhá dějová linka, kdy ve státě Maine vyrůstá po boku rodičů jako jedináček děvčátko Norma, prozradila v podstatě hlavní zápletku celé knihy. Ovšem i navzdory tomu mne zajímalo, jak se osud všech vyvine. Protože zde není pouze Ruthie či Norma, ale také rodiče a sourozenci malého děvčátka, hlavně ale její o dva roky starší bratr Joe, který ji viděl jako poslední. Ke konečnému vysvětlení a rozuzlení dojde až po dlouhé řadě let, kdy už rodiče Normy nežijí...
Doufám tedy, že autorka brzy napíše něco dalšího, protože pokud ano, já u toho rozhodně chybět nebudu ;-).
Zpočátku, než jsem se naladila na tu správnou vlnu strastiplného příběhu plného emocí, který vypráví o odloučení indiánské dívenky Ruthie od vlastní rodiny, jsem si uvědomila, že román zabírá období i mého života. Spisovatelka dojímavě vyobrazila výjimečné prostředí, odlišný život i bolestnou cestu dvou protagonistů způsobem, který mi občas naplnil oči slzami. Izolace od ostatních dětí, děsivé nevysvětlitelné sny, toxická péče a strach poznamenaly Normu v jejím životě, ale hlavně ovlivnily její důležitá osobní rozhodnutí. Půl století nese Joe břemeno ztráty nejen malé sestry, ale i bratra Charlieho. Osud, který ochromil jeho srdce, mysl i jednání.
"Lépe než nenávidět a mstít se, je zapomenout a milovat znovu."
Asi bych to úplně nesrovnávala s knihou Kde zpívají raci nebo Buď jako řeka - v takovém případě by z toho nevyšla úplně nejlépe. Když ji ale vezmu jako úplně samostatný titul, tak se mi to líbilo, bylo to čtivé a někdo tu píše, že se děj vleče, což mi nepřišlo, naopak jsem se na čtení celkem i těsila.
Asi jsem od knihy, která má tak vysoké hodnocení na DK, čekala trochu víc než prvoplánový příběh. Tak jasně, ztráta dítěte je průšvih, ale vše bylo nastíněno v prvních kapitolách, takže dál už se čtenář jen plácá v nepřekvapivě přeslazené borůvkové marmeládě.
Když beze stopy zmizí čtyřletá indiánská dcera Ruthie , poznamená to celou její rodinu . Jejich život už nikdy nebude jako dřív. Její, tehdy šestiletý bratr Joe si zmizení sestry klade za vinu , protože jí viděl poslední.
V Maine vyrůstá holčička Norma , která je sice vychovávaná s láskou, ale trápí jí zvláštní sny a celé dětství má pocit , že sem , do této rodiny nepatří.
Nádherný, i když smutný příběh o hledání pravdy , o lítosti a v neposlední řadě o poutu, které nelze rozervat ...
Krásný příběh ztráty a hledání.
Příběh rodiny, jejíž všichni členové jsou poznamenáni zmizením nejmladší Ruthie. Líbilo se mi pomalejší tempo vypravování, popis krajiny, prožitky a myšlenky hrdinů i zajímavý námět spojený s indiánským etnikem.
Přestože se jedná o hodně smutný příběh, je kniha napsána velmi laskavým tónem.
Kniha mě moc nenadchla, od začátku vlastně bylo jasné o co tam půjde. Ale na to, že to je autorčina prvotina je to moc zajímavý nápad.
Zajímavý rodinný příběh, ale na mě moc emotivní a smutný.
Celá kniha je o tom, jak jsou všichni zúčastnění ovlivněni ztrátou a vinou.
Sledovat osudy rodiny, které se ztratí nejmladší dítě a dívky, která je vychovávána v úzkostlivé péči rodičů, bylo plné emocí.
Po dlouhé době kniha, která mě dostala. Dojemné vyprávění dvou sourozenců, jejichž životy byly jedním zoufalým, ale sobeckým činem odděleny. Krásný styl psaní, ani slovo navíc a přitom bych si přála, abych tuhle knížku mohla číst dál.
Sběrači borůvek
Krásné, ale současně i hodně smutné čtení, od kterého jsem se nedokázala odpoutat. Bylo mi líto nejen Ruthie a její rodiny, ale svým způsobem také rodičů Normy. Prostě všichni byli tou událostí, kdy se Ruthie ztratí, zasaženi. Jen si nejsem jistá, zda to někomu přineslo vůbec něco dobrého?