Sběratel
John Fowles
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2057/bmid_sberatel-1Q7-2057.jpg
4
919
919
Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechce jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2004 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Collector, 1963
více info...
Přidat komentář
Sběratel. Knižku som hltala ani nedýchajúc a meravá od hrôzy. Prišla som na koniec (– no to snáď nie!), donútila sa ako-tak upokojiť, vrátila som sa na začiatok a okamžite si ju prečítala znovu. Ani nedýchajúc a meravá od hrôzy. Vzalo ma to. ... Sila.
Príbeh o dvoch protipóloch, o svetle (Miranda) uväznenom v temnotách (Frederick).
Miranda je plná života, príťažlivá celou svojou osobnosťou, imponujúco nezlomná a odhodlaná napriek podmienkam, v ktorých sa ocitla a strachu, aký prežívala. Sledujeme jej dozrievanie – podvedome využila nedobrovoľnú izoláciu (telo je lapené, duša nie) a uvedomila si kadečo, čo je obvykle prekryté vplyvmi prostredia, povinností či spoločnosti iných ľudí.
Frederick je jej pravý opak – bezcitný, absolútne mu chýba empatia, pohŕda životom a ani si to neuvedomuje. Drží v zajatí a umŕtvuje.
Je to jeden príbeh písaný z uhlov pohľadu dvoch hlavných postáv (ostatných ľudí, ktorí patrili do ich životov predtým, než sa Frederickov a Mirandin osud spojili v starom dome, poznáme len prostredníctvom ich rozprávania). Nedalo sa vyhnúť porovnávaniu týchto zápisov a nevnímať tragické a priepastné rozdiely medzi nimi (čo pripisujem Fowlesovmu citu pre ľudské povahy a spisovateľskej brilantnosti). Rozdiely medzi prázdnotou („Není to člověk. Je to prázdný prostor v lidské podobě.“) a jej pravým opakom. Miranda najprv ani nedokáže pochopiť, že niekto taký vôbec môže existovať. Aké to len je, hľadať niečo, čokoľvek – a nenájsť vôbec nič, iba slepo tápať a zistiť, že vás má v moci prázdnota, do ktorej sa obyčajne bojíte čo i len šliapnuť?
Obdivujem myšlienku a vyzdvihujem jej spracovanie, tiež autorov ´plný´ štýl (ani slovo navyše) a prirodzené plynutie deja, ktorý svojou naliehavosťou rezonuje v mysli a duši ešte veľmi dlho. Miranda Greyová je jedinečná knižná postava, prirástla mi k srdcu a nikdy na ňu nezabudnem.
Hovorí sa, že lúč svetla prežiari akúkoľvek temnotu. Žiaľ nemusí to tak byť.
„Myslím, že nic nepotlačuje. Není co potlačovat.“
Docela mě překvapilo, jak některé komentáře tak trochu fandí Frederickovi. Miranda je namyšlená, Fredericka trápí, ponižuje…
Ano, Miranda je levicová intelektuálka bojující proti vodíkovým pumám (je počátek šedesátých let!), zaměřená tak trochu na sebe a na svoje jedině správné názory (upřímně, kdo v jejím věku takový tak trochu nebyl?). Ve vztahu s Frederickem má ale navrch opravdu jen zdánlivě; je vězenkyně se vším všudy s malou nadějí na změnu, zato s obrovskou nejistotou, co bude. Její intelektuální povýšenost nad Frederickem je jen chabou zbraní a vzpomínky na zvláštní vztah s GP (tam je naopak Miranda ta intelektuálně nejistá) jsou jen únikem z hodně drsné reality.
Frederick Clegg je zato psychopat se vším všudy a speciálně jím vyprávěné části jsou neuvěřitelnou sondou do hodně ujeté mysli, která je logická, milující a empatická jen zdánlivě. Což se naplno ukáže v závěru.
Moc pěkně napsaná kniha, teď když čtu Misery od Kinga, tak mi přijde, že obě knihy mají stejné nosné téma.
Mlčení jehnátek,thrillery či jiné detektivní pátrání nechte spát,čeká vás čtenářský zážitek sociálně existenční psychologický Sběratel od Johna Fowlese. Budete je nenávidět,bude vám jich líto,bude se vám chtít oběma opovrhovat,bude to jako na houpačce,samé protiklady tak jako oni dva. Víra bude otřesena,nenávist a zlost přemužou přesvědčení. Najdete něco ze sebe z obouch postav,něco co vás semkne v pochybách a možná nenechá spát dokud se nedostanete do skličujícího syrového závěru. Existenční komorní psychologické,psané tak podmanivě,vyvolávající přitom pocity krásného pestrého motýla do sítky lapeného a přitom tak pomíjivě ve zlomku okamžiku navždy ztraceného. Beznaděj situace,emoční vypětí bezvýchodnosti z dvojího pohledu tak rozdílných lidí nad propastí pruměrnosti a na druhé straně touhou žít. I když jak vlastně žít ??
Spisovateluv potencionál je tu takřka na třista stránkách využit zpusobem před kterým smekám libovolnou pokrývkou hlavy včetně rádiovky.
Hneď na začiatok podotýkam,že je som " čítal " audioknihu ...čítal som si komentáre a chválu na jej spracovanie. Skutočne je to skvost...navodená atmosféra, hudba a neustály pocit,že niečo nie je v poriadku..čo mimoriadne musím vyzdvihnúť je precítený a správne " postihnutý " hlasový prejav Jaroslava Plesla.
Samotné dielo..nie je moc čo dodávať..je to únos, násilné odvlečenie niekoho koho mať nemôžete...stret dvoch jedincov o ktorých je veľmi ťažko presne definovať kto je viacej šialený a kto vlastne čo chce...koniec je prekvapivo výstižný a bol by som sklamaný ak by kniha dopadla ináč...prečo len 4 hviezdičky ? poznať na knihe,že bola napísaná v roku 1963 a je na môj vkus aj príliš depresívna...čítať ju nebudem chcieť a audioknihu tiež nechcem už počuť...toto dielo ostáva v hlave na môj vkus príliš na dlho.
Clegg je prosťáček a asociál se silnou touhou zařadit se do vyšších společenských a intelektuálních vrstev kam prostě patřit nemúže, ale múže vlastnit někoho kdo tam patří, tudíž když vyhraje značný obnos peněz, tak si začne snít o své budoucnosti. Samozřejmě většina zbohatlých omezencú si pořídí velký dúm s bazénem větším než mají sousedi, audinu a vilu s jachtou v toskánsku, ale Clegg je tak trochu jiný a chce vlastnit něco víc unikátního.
Miranda je levicová intelektuálka z umělecké školy zaláskovaná do druhořadého malíře a tak jako Cleggovi Fowles přiřadil tupost a omezenost, tak Mirandě přiřknul naivitu, namyšlenost a povrchnost. Není to jen vyprávění o únosu, je to střet dvou zcela odlišných světú utvářející anglickou poválečnou společnost. Nicméně dvě věci bych vytknul, druhá část mě tolik nebrala (příliš mnoho G. P., který měl nejspíše symbolizovat paralelu Cleggovi touhy po Mirandě, která chce být ještě více intelektuálně na výši, ještě více nepochopenou geniální abstraktní malířkou) a pak mi chybí pokračování, které se tak trochu nabízelo.
„„Víte, že já jsem buddhistka? Jsem proti každé formě zabíjení. Třeba i hmyzu.“
Zrovna jste snědla kuře, připomněl jsem jí. Tentokrát jsem ji chytil.
„Však také sebou pohrdám. Kdybych byla lepší člověk, stala bych se vegetariánkou“"
Velice mrazivé čtení, vzbuzující opravdu hutné emoce. Při čtení Sběratele jsem se potácela od jedné emoce k druhé, Mirandě jsem chvílemi rozuměla a tak moc jí držela palce, a vzápětí bych ji i propleskla, jak mě iritovala. Pro změnu Fredericka jsem chvílemi i měla tendenci litovat, litovat proto, že je tak omezený a ukotvený, zabedněný sám v sobě a nemá šanci nikam dospět, litovat i proto, že sebou nechal chvílemi tak moc vláčet tou potvorou. Vím, že ona na to měla právo a on byl ten "špatný", ale stejně... Lítost pak zase střídal i vztek a při Frederickově konání mě doslova a do písmene mrazilo. Fowles umí míchat pocity a nenechá čtenáře v klidu dýchat ani po dočtení.
Hned po přečtení jsem si zopakovala v audioverzi a musím říct, že ta je tak úžasně zpracovaná, že knize dodala ještě mnohem větší grády. Znovu jsem tajila dech a mrazilo mě až na malíčku u nohou, bylo mi až fyzicky úzko. Na svíravý projev naprosto vynikajícího Jaroslava Plesla nezapomenu hodně dlouho. Jedna z nejlepších audioknih, co jsem slyšela. A z toho hudebního podkresu se mi ježí chlupy ještě teď.
Děsivá sonda do vnitřního světa duševně nemocného muže. Jen si nemůžu pomoct, ale i přesto, že Miranda byla obětí a tou, co byla morálně jaksi v právu, mi byla zoufale nesympatická. O to více jsem fandila Cleggovi. Dokonce mi jej bylo líto.
Kniha je úžasná, je rozdělená na dvě části, první větší část z jeho pohledu, ta mě bavila
a druhá z jejího. Ona jen vzpomíná na G.P. jaký je to proutník je pro ni moc starý
ale jak ho asi miluje atd. to mě nudilo. Závěr pro mě překvapením nebyl, jelikož jsem si přečetla životopis autora a v něm je jak to skončí:(
Takže od teď už nikdy nečtu nic o knize, než si jí přečtu.
Není sběratel jako sběratel, protože ne vše můžeme sbírat a vlastnit.
Neuvěřitelný příběh únosce a jeho vzdorného sběratelského kousku - Mirandy. Psychologický a mrazivý thriller s neuvěřitelným zakončením.
Audiokniha dostává tento příběh na zcela novou úroveň.
Skvělá kniha. Autorovi se povedlo výborně vystihnout charakter obou hlavních postav. čemuž přizpůsobil i vypravěčský styl jednotlivých částí knihy. První část je vyprávěná z pohledu psychopatického Clegga, který strohým jazykem popisuje své pocity a touhy od těch pozitivních až po ty, z kterých normálnímu člověku běhá mráz po zádech. Druhou část pak líčí unesená Miranda, jejíž myšlenky se upínají pouze k jedinému - utéct, přičemž pomocí deníkových záznamů nechává čtenáře nahlédnout do svého pestrého života před únosem.
Nicméně jestli se na tomto příběhu autorovi skutečně něco více než povedlo, tak je to závěr, díky kterému celá kniha vyznívá podstatně děsivěji.
Neuvěřitelná kniha. Pocit hnusu nutí knihu odložit, ale touha vědět jak to dopadne, je silnější. Bavil mě autorův styl psaní, střídání pohledů Fredericka a Mirandy. Během četby jsem si uvědomovala ten báječný pocit svobody...
Uf, asi už stárnu, ale především konec (cca posledních 15 stran) mnou pořádně otřásl! Depresivní téma napsané tak brilantně a mrazivě, že po přečtení ve vás zůstane silný pocit znechucení, rozhořčení a zděšení, že takoví lidé opravdu mohou existovat.
A rozhodně nechápu, jak někdo může únosce litovat!!!
Brrr, teď si budu muset od čtení na chvíli dát pauzu, abych ten silný zážitek nějak vstřebala.
Zajímavé a zvláštní čtení. Kniha mě od začátku chytla, byla jsem zvědavá, co bude dál a ze začátku jsem fandila Mirandě. Ovšem v druhé části jsem spíš soucítila s frederickem, jelikož mi M. připadala dost protivná a namyšlená. Chápala bych, že má vztek, strach apod. Ale ty její myšlenky mě moc nebavily. A co se týče konce, ten mě dost překvapil.
Zase jeden příběh popsaný ze dvou, naprosto odlišných pohledů. Je zvláštní, že člověk více přilne, a soucítí s pachatelem, než s obětí. Nebo alespoň u mne tomu tak bylo...
Jedna z knih, která mě neskutečně zasáhla. Přemýšlela jsem o ní tolik nocí. To je rozhodně dobré znamení. Doporučuji, doporučuji, doporučuji!
Málokterá kniha je tak poutavá a napínavá jako tato. Zčásti je to tím, že pracuje se žánrem thrilleru, zejména v první části. Ale jakmile se strohé vyprávění Fredericka Clegga přehoupne do myšlenkově bohatého Mirandina deníku, kniha dostává úplně jiný rozměr. Nejde jen o to, že by stejné události byly vyprávěny dvěma lidmi, ale o to, jak naprosto odlišně je oba mohou vidět. Je to fundamentální střet dvou světů, vedoucí k tragickému nepochopení. „Kaliban“ ztělesňuje omezené maloměšťáctví a buranství, pro které je stěžejní něco vlastnit, mít, ovládat... Jenže jak píše Martin Hilský v doslovu: „Kdo pouze sbírá a hromadí, musí umrtvovat, podobně jako Clegg umrtvuje krásné motýly i svůj nejvzácnější úlovek – Mirandu.“ Tato levicová intelektuálka se zájmem o umění po překonání prvotního děsu a úleku začíná nad svým věznitelem získávat navrch, minimálně v intelektuální a rétorické rovině. Dělá si s ním, co se jí zalíbí... až na to, že ji nepropustí. Naprosto pozoruhodná je stylová rozrůzněnost jednotlivých částí, kdy Cleggův text prozrazuje psychopata, jehož příroda neobdařila ani ždibcem empatie, a naopak Mirandiny deníkové pasáže chytře kombinují popis reality se vzpomínkami, mísí časy i místa. Zkrátka je to výborná kniha, která zdařile kombinuje postupy „pokleslých“ žánrů (díky čemuž se výborně čte) s literární a stylistickou invencí. Celkově říká mnoho o hluboce lidských otázkách i o dnešní společnosti. (10/10)
Tak tohle bylo něco. Výborný psychologický román, na jehož konci jsem napětím a zděšením ani nedýchala a několikrát jsem knihu musela odložit, abych si "odpočinula". Divnej týpek unese inteligentní mladou holku a drží ji ve sklepě, přičemž doufá, že v ní vzbudí lásku. Děsivé na tom je, kolik podobnejch podivínů mezi náma asi žije, a kolik by se jich projevilo podobně, kdyby, slovy Fredericka, měli prostředky. Miranda touží po svobodě a nejprve se jí daří svým věznitelem manipulovat, časem jí dochází, že jí nestačí intelektuálně, lidsky, ani jako muž. Obdivovala jsem její vůli k životu a to, že se navzdory vší hrůze nevzdala, proto mě konec hodně zasáhl.
A taky si nepamatuju, že bych někdy nějakého záporáka nenáviděla tolik, jako Fredericka.