Sběratel
John Fowles
Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechce jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2004 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Collector, 1963
více info...
Přidat komentář
Zajímavý příběh podaný ze dvou úhlů pohledu. Místy mi připomínal Lolitu od Nabokova nebo povídku Jáma a kyvadlo Edgara Allana Poea. Ze začátku se mi zdálo označení "thriller" moc silné, ale jak jsem se dostávala ke konci, uznávala jsem, že je tak tahle knížka označená právem. I když je podle názvu hlavní postavou Frederick, moc špatně se s ním ztotožňuje, takže pozici postavy, se kterou příběh prožíváme snadno přebere Miranda, proto je konec románu hodně krutý.....
Parádní propracovaná psychologie obou postav. Musíte se do toho dostat, protože na povrchu oba působí dost prvoplánovitě - on je ten špatný, ona ta hodná. Ve skutečnosti je to vlastně jinak. Líbí se mi, že ani Kaliban a ani Miranda nebyli černobílí, chvíli mě oba štvali, chvíli jsem s nimi soucítila.
Perfektní dílko!
Tak jsem si knihu koupila na základě zdejších komentářů a jsem zklamaná. U deníku Mirandy jsem se doslova nudila. Knihu jsem dočetla jen proto, abych se dozvěděla, jak dopadne.
První Fowlesova kniha měla na mě doslova zdrcující účinek. Únosce Frederick Clegg je typickým produktem poválečné Británie - jeden ze středostavovských maloměšťáků, tupě zahleděných do sebe, s představivostí a vnitřním životem mouchy. Snaha dostat se na úroveň buržoazie způsobuje Cleggovu nesnesitelnou hyperkorektivní výslovnost, až fanatické dodržování konvencí. Dělá, co si myslí, že by se mělo dělat, co ho naučila prudérní teta, je bez vlastního názoru. Clegg je sběratel motýlů - symbol toho, že jeho činností není tvořit krásu, ale zabíjet jí, potlačovat jí. Symbolizuje mrtvé ustrnutí, pouhé příživnictví na tom, co je krásné.
Miranda je studentnkou výtvarného umění - schopná vnímat život, milovat ho. Schopna oceňovat všechny nuance a detaily krásných uměleckých děl - ať už jde o malířství, hudbu či literaturu. Clegga intelektuálně ve všem převyšuje, kromě jednoho - je nesvobodná. Z toho vzniká i zajímavý nejednoznačný vztah mezi tím, kdo je pánem situace - Miranda nařizuje, snaří se ho učit, přirozeně stojí nad ním. Clegg je pánem pouze v tom, co si uzmul násilně.
Dvě narativní linie téhož příběhu dělají z románu 'experimentální' román - Clegg vypravuje svůj příběh, poté Miranda vypravuje to samé, ale ze svého pohledu. Pokud se bojíte, že se díky tomu budete nudit, nebojte. Právě naopak.
Spojení 'pokleslého' thrilleru s 'vysokou' formou literatury (společenskou kritikou doby) dělá z románu 'postmoderní' román.
Fowlesův Sběratel patří k jeho vrcholům. Geniálně psychologicky propracované, tak, že můj pohled na Clegga se neustále měnil - mírné sympatie s neschopným člověkem, který ze zoufalství dělá zoufalý čin, pak opovržení, pak lítost...nakonec nenávist. Po dočtení se mi možná všechny pocity spojily v jeden - a já si uvědomil, že Fowles si za tenhle román zaslouží absolutorium. Jeden z mála autorů, kteří mají svými díly skutečně co říct.
Fantastická kniha, ktorá Vám umožní vidieť tú istú situácie z pohľadu väzniteľa a väznenej a ukazuje nám istý druh zvrátenej "lásky..."Fowles je skvelý autor, od začiatku Vás jeho slová chytia a neprestanete, pokým knihu nedočítate. Treba čítať, čítať, čítať!
výborné dielo, ktoré je vpodstate thriller, ale s velmi decentným násilím, kde sa stretnú dve úplne odlišné osobnosti, jeden predstaviteľ človeka bez vlastných názorov ( radový, priemerný človek /ovca ) a umelca, človeka tvorivého, žijúceho, ktorému je odoprená sloboda.. prvá polovica knihy je rozprávaná z perspektívy únoscu, zberateľa motýlov, ktorý vyhral veľký obnos peňazí a rozhodol sa uniesť svoju vysnívanú ženskú, aby ho spoznala a druhá polovica je písaná z pohľadu Mirandy, mladej maliarky, unesenej neznámym mužom a zavretej do luxusne, ale nevkusne zariadenej pivnice ... často sú v nej rôzne odkazy na maliarov, na umelecké diela, fajn sa to číta, odporúčam :)
Skvělá kniha, pro mě oddechová, ale líbila se mi. O hvězdičku méně, protože některé Mirandiny zápisky už byly trochu nudné a závěr mi přišel místy příliš šroubovitý, ale zase to dotáhla dobře napsaná poslední strana! Pro ty, kteří si libují např. v Tajemném okně, ale i pro širší spektrum zájemců.