Sběratel autogramů

19.11.2022

“Všeho litovat a vždycky žít minulostí.”
Presný opak môjho životného kréda. :)
Celkom sklamanie táto kniha. Zachytil som tu v komentároch, že Smithová mala mať počas písania blok (a v úvode ďakuje dvom inštitúciám pre spisovateľov, z čoho asi ten komentár vychádzal). A je to cítiť. Prológ z minulosti je ešte super, trafí všade kam chce, klasická Smithová. Za posledný rok som sa pri žiadnej knihe tak nezasmial. A niekde za polovicou, keď sa dej presune do USA, rozprávanie zrýchli a zakčnie. Je to zábavné, vrátia sa emócie.
Ale tých 100 strán medzi bolo k nevydržaniu. Čisté tápanie. Hromada nesympatických postáv rieši svoje nezaujímavé dilemy, a absenciu diváckej príťažlivosti má kompenzovať experimentovanie s formou, čo zákonite vždy vedie do slepých uličiek. A je to dosť aj tou témou. Nie som samozrejme antisemita (rovnako by ma nebavilo pitvanie sa v kresťanskej, alebo akejkoľvek inej viere), ale už som niečo podobné čítal v Gold nad zlato, ktorým sa podľa mňa Smithová čiastočne (priznane) inšpirovala (istý Joseph tu pracuje v “Poisťovni Heller”) a do tretice by som už tému “muž v strednom veku a kríza židovskej viery” nepodstúpil.
Oni obaja tí autori, Heller aj Smithová, vychádzajú z mylného predpokladu, že náboženstvo je nielen zaujímavé, ale aj zábavné.
No a keď sa v druhej polovici knihy prestane židovskými symbolmi zaoberať (našťastie), stratia úplne zmysel. Ak ovšem jediným dôvodom toho všetkého nebola zmätenosť hlavnej postavy, to potom jo. Ale čitateľa tým ubila.

13.05.2021

(SPOILER) Byla to Zadie Smithová, jejíž výtečné Bílé zuby mě kdysi po několika letech čtenářské střídmosti (přerušované jen populárními sériemi typu Eragon nebo Hra o trůny) přivedly zpátky ke kvalitní beletrii. Nezklamala mě pak ani knihou O kráse. Sběratel autogramů ovšem – až na první kapitolu, v níž mě autorka zbavila nejoblíbenější postavy – zdaleka úrovně prve jmenovaných knih nedosahuje. Na Smithové se mi líbí její smysl pro absurditu a humor, ale tady obojí působí místy příliš okatě, křečovitě, přemrštěně. Neplatí to o celé knize – od hrdinovy cesty do USA se to hodně zlepšilo (anebo jsem si prostě zvykl) a jak už jsem napsal, i první kapitola byla dobrá. Ale hlavně mi nesedl hlavní hrdina – už jen způsob vydělávání prostředků na živobytí - jako sběratel autogramů. Do toho jeho absurdní posedlost herečkou, která by mohla být nejméně jeho matkou, neschopnost uvědomit si, co je v životě důležité (přitom nepůsobí jako člověk s nedostatečným intelektem), nemluvě o jeho nechutném chování pod vlivem alkoholu nebo drog. I kdyby snad měla autorka v úmyslu naznačit, že tohle s člověkem může udělat ztráta otce na prahu puberty, stejně to nejsem schopen akceptovat. Netvrdím, že to není docela čtivá kniha a že se v ní nenajdou pasáže, které vás přimějí se zamyslet nebo zasmát, ale po přečtení poputuje někam do knihobudky. Aspoň si tak budu moci připsat další bodík do čtenářské výzvy.