Sběratel dýmek
Katja Kettu
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292440/bmid_sberatel-dymek-HNt-292440.jpg
4
101
101
Deset dýmek – deset příběhů. Mrazivý příliv ve Fjordu Mrtvého muže vynáší na břeh dýmky z různých koutů světa. Každá dýmka je opředena vlastní historií, která čtenáře zavádí do carského Ruska, na dalekou Sibiř, ale také do předválečného Berlína nebo na pobřeží jižní Afriky či Ameriky, do prostředí brazilských favel, berberských kmenů, ruských nevěstinců, ale i carské rodiny. V jednotlivých částech se objevují postavy z autorčina předešlého románu Porodní bába, historické osobnosti jako Roald Amundsen nebo Rasputin, záhadné bytosti jako Písečná žena, lidé na okraji společnosti, vyvrhelové, mrzáci. Katja Kettu opět svým podmanivým poetickým jazykem vypráví příběhy plné nespoutané vášně i přátelství na pozadí krutých osudů, v nichž nakonec přesto nechybí jiskra naděje.... celý text
Literatura světová Povídky Historické romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Piippuhylly, 2013
více info...
Přidat komentář
Autorka zůstala věrná svému lehce šokujícímu stylu. Stále si udržuje úroveň, její mluva je neotřelá, poetická i hrubá současně. Kniha složená z povídek, které spolu souvisejí, je každopádně originální a číst ji bez titulního listu, i tak bych poznala, kdo ji napsal
Asi jsem si našla novou oblíbenou spisovatelku, líbila se mi provázanost jednotlivých povídek a připomínka postav z Porodní báby. Všechno působí tak reálně, jako by se to opravdu stalo.
Deset hodně naturalisticky vyprávěných povídek, které jsou postavami volně provázené mezi sebou, ale hlavně s předchozím románem Porodní bábou, jelikož vypravěčem je otec hlavní hrdinky. Ze zvláštně barvitého jazyka Katji Kettu jsem nadšena, takže hned otvírám Bábu.
Perfektny preklad, jazyk a slovna zasoba. Radost citat to, co bola radost pisat. Nemam za sebou Porodní bábu, ktora by mozno zazitok este zvyraznila.
Hutne napisana kniha s vysokou koncentraciou Lasky. Tych par poviedok mi stacilo, uz ani o jednu viac, a idem to vydychat niecim uplne inym.
To je ale blbina. Budu znít jako hrozně prudérní, když tu knihu nazvu sprostou a špinavou. Jenže já nepřišla na zádná jiná přídavná jména, kterými bych ji mohla označit. Nic, čeho se chytit. Důvod, myšlenka, poselství, silný osud? O čem to do háje je, kromě toho, že je to všechno hrozně hnusný?
Forma převzata z Erenburgových Třinácti dýmek, ale povýšena - byvší majitel dýmky často prochází několika příběhy, ať už jako postava, vzpomínka nebo odkaz. A když k tomu přičtu, že děje jednotlivých povídek doplňují osudy osob z Porodní báby, vyplývá mi z toho velmi plastický, propracovaný a přesný obraz světa, navíc sdělovaný skvělým jazykem... O hvězdu míň (trochu nespravedlivě, protože osobně) proto, že bez nadstandardního soustředění si tuto knihu neužijete; nečte se snadno a souvislosti lehce uniknou. Asi to chce druhé čtení...
Úžasné, dlouho jsem nečetla tak propracované povídky. Provázanost jednotlivých postav mně uchvátila. Jazyk jak hovorový, tak přísně naturalistický byl velkým plusem. Pochvalu musím vyslovit za překlad z finštiny.
Zklamání. Zápletky povrchní, někdy i hloupé, jazyk až příliš často vulgární.Nuda, dočetla jsem jen s přemáháním.
Skvělé vyjadřování a originální jazyk. Příjemné bylo že jednotlivé příběhy se i přes nový příběh prolínají.
Dost jsem přemýšlela, kolik dát palců a nakonec je z toho nějaký kompromis. Hvězdičky dávám za to, že Katja Kettu je opravdu pozoruhodná a zejména velmi originální a kreativní spisovatelka, která se nebojí zajít za hranice komerční knihy. A tím pádem za hranice té nejdivočejší lidské fantazie. Protože to, co jsem viděla na "vlastní oči" v této knize ve mně tedy zůstane navždy. Ty nejdivnější věci. Kdo četl, jistě ví, o čem mluvím. Hvězdičky naopak ubírám kvůli časté nepřehlednosti děje (s tím jsem měla problém už u Porodní báby) a za témata, která na mě někdy už byla opravdu moc (i když na "finské podivno" jsem zvyklá).
Velmi osobitý styl psaní ale díky tomu,že jsou povídky krátké, tak se čtou dobře.Líbilo se mi, jak v některé další povídce byla šikovně vpašovaná postava z některé předchozí. A určitě doporučuji si nejprve přečíst Porodní bábu. V povídkách totiž vystupují i postavy právě z této knihy.
Se Sběratelem dýmek se stalo přesně to, co jsem po dočtení Porodní báby očekávala. Upřímně, ať by byla autorky další kniha o čemkoliv, názor bych měla nejspíš stejný. Bába nasadila laťku příliš vysoko, byť určité výhrady jsem k ní měla. Tohle je vyloženě můj problém, ale plusem příběhu bylo propojení, protože samostatné povídky mě většinou (ať už je autor kdykoliv) prostě neberou. Jenže Katja Kettu píše naprosto bravurně a dokonale. Jejímu stylu jsem naprosto propadla. Moje hodnocení je větší měrou ovlivněno stylem psaní a slovním vyjadřování autorky než obsahem samotným.
Tato kniha mě vůbec neoslovila. Povídky byly nudné, místy zbytečně vulgární. Dočetla jsem ji jen proto, že jsem čekala na něco výraznějšího.
Nemůžu si pomoct, ale začínám téhle autorce propadat. Moc se mi líbí její styl psaní, dokonalé vylíčení prostředí a taky naturalismus... A povedlo se jí skvěle propojit příběhy.
Deset samostatných povídek navzájem ale provázaných a spojených a předchozí knihou Porodní bába. Velmi zajímavý styl psaní. Kniha se mi líbila,ale styl asi každému nesedne.
Sběratel dýmek je nevyrovnaný soubor povídek - některé jsou excelentní, jiné do očí bijící nuda. Autorka má opravdu nevšední jazykový projev, vstřebat ho mi dělá i s druhou knihou potíže. Koncept knihy nicméně chválím, nic podobného jsem ještě nečetla. Líbilo se mi i "válečné pozadí" jednotlivých povídek, jejich propojování a některé zápletky.
Letos asi nejpozoruhodnější kniha, jakou jsem přečetl. Největší klad, který autorce přičítám, je znamenité vystižení atmosféry mnohdy dalekých krajů, cítil jsem silný závan dobrodružství, zcela jsem se oddal fantazii a putoval z Německa přes Finsko do Ruska, Afriky a do Brazílie. Rovněž se zcela ztotožňuji s vyzdvihováním autorčina poetického a nápaditého jazyka, byť si mnohdy nebere servítky a čtenář je zahlcen přílišným naturalismem. O to cennější je překlad do češtiny z tak složitého a nám vzdáleného jazyka, jakým je finština.
Magické, poetické, mystické, ale také místy pěkně drsné, sprosté a kruté příběhy, jejichž protagonisté trpí svými životy, špatnými rozhodnutími, nevratnými skutky i nespravedlností světa, aniž by ale ztratili naději, že nakonec najdou lásku, porozumění, nebo alespoň odpuštění. Příběhy samotné jdou až k samotným kořenům lidské duše. Autorka se často ve svých vizích pohybuje na samé hranici srozumitelnosti, aniž by se ale snažila šokovat za každou cenu. Komu se líbila Porodní bába, nebude zklamán.