Sběratel mušlí
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291193/bmid_sberatel-musli-eS8-291193.jpg
4
344
344
Autor zavádí čtenáře na africké pobřeží i na předměstí Ohia, ukazuje předstíranou pompéznost i boj o přežití v divočině, hojnost přírody i její divokou sílu. Slepý hrdina titulní povídky tráví dny procházkami po plážích Keni s německým ovčákem po boku a probírá se zrnky písku. Mimo něj jsou tu pozorovatelé velryb a rybáři, lovci a mystici, zachycení v určitých okamžicích svých životů. Doerr jako přirozený vypravěč zkoumá lidská dilemata ve všech podobách – touhu, zármutek, nerozhodnost, zlomené srdce i pomalé zotavování.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
The Shell Collector, 2002
více info...
Přidat komentář
Smysl všech příběhů je umět prožít naplno svůj život.Neumím vybrat nejlepší povídku každá má v knížce svoje místo.
Povídky o souznění s přírodou a o lidech s nějakým výjimečným darem. Je nám dovoleno na chvíli nakouknout do jejich života a užít si společně s nimi to, jak vidí přírodu, jak je ovlivnila. Nečekejte tedy pointu, žádná nepřijde a to je ta pointa. Doporučuji.
Druhá kniha povídek od autora. Ale narozdíl od té první mě tahle příliš nezaujala. Výjimku tvoří snad jen povídka Správce.
Velice citlivě napsané povídky, jejichž společným jmenovatelem je voda v různých podobách a příroda obecně. Každý příběh má jiný styl a svou atmosféru, přesto jsou všechny svým způsobem působivé především svou lidskostí. Tyto povídky mne nadchly více než "Zeď vzpomínek".
Tohle se mi líbilo. Motiv vody ve všech podobách, některé povídky až opravdu na dřeň drsného života, který byl zobrazen ve své pravé podobě. Po delším čase od přečtení této knihy zjišťuji, že snad nebyly důležité děje povídek, ale ty pocity spojené s přeměnou vody a jejími různými podobami...
Některé povídky se mi opravdu líbily, jiné skoro vůbec. Některé byly pozitivní, jiné depresivní. Ať tak či onak, kniha je hezká a každý si v ní najde své.
Přečetla jsem pouhé tři povídky a čtvrtou jsem odložila. Přišlo mi to pořád to samé dokola. Rybaření, lov, moře... Rybaření mi přijde jako nejnudnější ze všech nudných věcí co na světě jsou.... Taky mi přišlo, že povídky vlastně nemají konec, že jim chybí pointa.
Nedočetla jsem poslední 3 povídky, už jsem to nedokázala. Proč číst něco, co člověka nebaví a nezanechá to nějakou vzpomínku (ať příjemnou nebo smutnou). Povídky všeobecně moc nemusím, tyto povídky zaměřené převážně na popis krajiny (a rybaření) už vůbec ne. První povídka byla plná cizích slov co jsem nikdy neslyšela a troufnu si říct nikdy znovu neuslyším. Dala jsem knize šanci a četla další povídky, ale ani jedna ve mě nic nezanechala. :-(
Pěkné čtení na zamyšlení. Dobré na léto a když nemůžete číst knihu v jednom zátahu. Některá povídka mi přišla trochu depresivní, ale ty dobré to vynahradily. Doporučuji na zklidnění duše.
milé a inspirativní, zamyslela jsem se sama nad sebou a uvědomila si, že není kam spěchat v dnešní kybernetické době plné spěchu....
Přečetla jsem od autora vsechny tři knihy, pokud je mam seřadit, takJsou světla, která nevidíme byla nejlepsi kniha, na 2.misto bych dala Sběratele mušlí a 3. By byla Zeď vzpomínek. Sběratel se četl lehce, krásne, jakoby jste nad těmi řádky jen letěli, a to
Ikdyz se zde píše i o vážných tématech. Knihu urcite mohu doporučit. Libi se mi autorův styl psaní.
Všimla jsem si ji v knihkupectví a pak ji dostala jako dárek. První povídka mne nudila, otevřený konec mi neseděl, knihu jsem odložila zklamaně...pak jsem potřebovala do výzvy knihu od autora, který získal Pulitzerovu cenu, tak jsem ji opět otevřela. Další povídky des, opět nezajímavé postavy. Dlouhé popisy přírody fajn, ale dej ne. Knihkupectví jsem už chtěla odložit. Pak mne konec povídky o rybarich rozesmál a tak jsem četla dál. Líbila se mi povídka o 14lete dívce, ktera dospiva, o správci, který utika z valcici zeme a misto pece o svereny majetek pohrbiva velrybi srdce a pak na nich pěstuje rostliny, posledni povidka o nespoutane ženě byla také zajímavá. Takže můžu doporučit? Ano, některé povídky.
Jak jsem již psala k předchozím povídkám,autor nezklame,dokáže krásným jazykem popsat lidské emoce,touhy i obavy. Těším se na další knihy!
Povídková kniha se hezky čte, zajímavé příběhy, ale román autora Jsou světla, která nevidíme byl úžasný.
Další povídková kniha od Doerra. A hodnocení stejné jako u Zdi vzpomínek. Některé povídky krásné, některé méně čtivé. Hezké odpočinkové čtení.
Protože jsem četla již jednu knihu od tohoto spisovatele (Jsou světla, která nevidíme), rozhodla jsem se, že si udělám radost a koupím si Sběratele mušlí.
Knížka se mi moc líbila, hezky se čte. Některá povídka byla trošku slabší, některou bych klidně ještě prodloužila. Určitě si přečtu i další knížku Zeď vzpomínek a těším s na další autorovu knížku O dívce Grace.
Anthony Doerr mě vždy přenese do světa krásné přírody, která mi v posledních uspěchaných dnech tolik chybí, navodí ve mně klid a pomůže mi koncentrovat se a absolutně se přenést do jeho světa, do světa jeho postav. Je to krásný pocit, všichni, kdo touží po podobném, nechť sáhnou po jeho knihách.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Anthony Doerr ve své vrcholné formě i přes vysokou lať Světel nevidoucích- povídková nádhera popisů naturálních, emotivních i smyslových --- i když nějaký ze smyslů neslouží, pudy a vjemy jeho postav prorůstají na povrch o to razantněji, všichi vynikají nějakou "zvláštností" jak obohatit žití druhým, či sobě sama. Každý se dostává na rozcestí, je postaven před volbu. Plesám u příběhů náznakových, které nevodí čtenáře polopaticky a přesto si dokáží udržet kontinuitu a to spásné vrnění i přes popisné pasáže, které u autora prostě "žeru" a pluju si s ním po vlnách, vrcholcích stromů, krpálů i oblak ...