Sběrná kniha
Helena Třeštíková , Pavel Kosatík
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356616/bmid_sberna-kniha-irq-356616.jpg
4
182
182
Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. „Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám,“ říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí. Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců. Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti. Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.... celý text
Přidat komentář
Prostě jsem to nedala. Pana Kosatíka mám ráda, ale tady jsem se fakt netrefila. Přišlo mi to ukrutně nudné, asi nejsem cílová skupina. Měla jsem pocit, že do poloviny knihy se mluví pořád dokola o tom samém, pak už jsem jen přeskákala na zajímavé kapitoly o Katce.
Helenu Třeštíkovou a její dokumenty mám moc ráda. Sběrná kniha mi zas o trochu doplnila mozaiku znalostí a trochu tuto osobnost české dokumentaristiky představila do hloubky.
Kniha je vedena formou rozhovorů s Pavlem Kosatíkem - na jednu stranu oceňuji, že dokázal být i kritický, ptát se osobně a trochu do hloubky. Bylo v rozhovoru znát, že se s Třeštíkovou dobře znají. Na druhou stranu jsem se nedokázala zbavit pocitu, obzvlášť v druhé části knihy, kdy se až moc pouští do svých názorů, kdo tu svou osobní linku do té knihy chce nějak protlačit ještě víc. Asi to je fakt drobnost, ale s odstupem času mi to pořád připadá jako narušující část celé knihy.
Jinak moc hezky zpracované, přiložené fotografie jsou bonus.
Bylo znát, že oba protagonisté knihy jsou přátelé už pěknou řádku let a tak se pan Kosatík nebál být někdy i ostřejší a v některých otázkách, jde s paní Třeštíkovou i do konfrontace. Celkově je to ale moc pěkný rozhovor dvou moudrých lidí, kteří se na život a svět umí podívat do hloubky, ale také se nad něj povznést.
Otázky a odpovědi o životě a tvorbě paní Třeštíkové. Moc mě bavilo číst, jak prožívala v dané době dětství, mladí, ale i nahlédnutí do zákulisí politické činnosti, ale hlavně její zajímavá tvorba filmů a spolupráce s osobami z jejích dokumentů. Některé otázky jsou i dost ostré, ale odpověď je vždy dobře a chytře zodpovězena.
Pro někoho, kdo miluje její dokumenty, je tato kniha must read, protože dává nahlédnout do mysli této tvůrkyně, která umí zpracovat obyčejné osuduy prostých lidí tak, že působí zcela neobyčejně a dokáží člověka strhnout.
Po knize jsem toužila 5 let, konečně se ke mě dostala za symbolických 20,- , jako jsem s chutí četla životopis syna, tak i životopis paní režisérky formou rozhovoru a krásně se to četlo ... jen mě mrzelo že místy pan Kosatík až příliš tlačil na sílu to knize ubíralo na intenzitě zpovědi. Celá knížka je krásně řemeslně zpracovaná , přehledné kapitoly o určitém tématu, krásný papír, krásné fotky .. až by se dalo říct malý knižní poklad který jde tak do hloubky že upozorňuje na další zajímavé knihy ... ať už jde o klasiku, moderní autory, literární počiny "svěřenců" apod.
Byl to pro mě inspirující rozhovor, který mě v mnohém obohatil. Obdivuji vyjadřovací schopnosti paní Třeštíkové, její dovednost precizně vyjádřit myšlenku, mluvit otevřeně, s nadhledem, pokorou a o své práci až s dechberoucí přesvědčivostí. A navíc ta krásná zelená záložka a pěkně zpracované desky knihy.
Výsledkem je skvělý zážitek ze čtení.
„Chci filmem pozorovat měnící se tady a teď. Chci zachytit, co je pomíjivé a rychle se mění. …. Zajímají mě diváci, kteří chodí do kina přemýšlet, podobně jako se snažím přemýšlet i já, když ty filmy dělám. Je mi líto, pokud to snad zní jako nějaká floskule. Je to tak.“
Paní Třeštíkovou obdivuji, jak se statečně vypořádává s kritikou a někdy i s odsuzováním diváků. Já osobně jsem za její dokumenty ráda, přijde mi to jako originální způsob zpracování příběhů různých lidí. Jediné, co mi na knize občas vadilo, byla snaha pana Kosatíka vkládat Heleně slova do úst, cpát jí své názory. Ano, konstruktivní kritika a zajímavá diskuze je prospěšná pro obě strany, ale když tazatel vyplýtvá 5 otázek na tu jednu a samou věc, na kterou už dotazovaný odpověděl, jen proto, že chce slyšet, to co si sám myslí, tak mi to chvilkama připadalo, jako sledovat DVTV s Emmou Smetana. Zajímavý host, zajímavé téma, ale jakmile host nemá stejné názory, tak přejde do protiútoku. Je to škoda, ale i tak jsem se dozvěděla spoustu informací, jak o fungování filmu před revolucí, tak o postavách různých dokumentů. Za mě určitě stojí za přečtení.
Moc hezky popsané životní i profesní cesty. Líbilo se mi to, mohu doporučit. Miluju sběrné dokumenty paní Třeštíkové a jsem ráda, že se v této knize o této milé dámě dozvím spoustu zajímavých informací.
Opravdu velice zajímavá a v mnohém osobní kniha, kde Helena Třeštíková poodhalí něco z tvorby svých filmů, ale i náhledu na život. Potěšující je, že po přečtení jsem na ni nezměnil názor a spíše si jen utvrdil to, že je velmi zásadová, upřímná, zkrátka osobnost. Je moc fajn, že přesně prozradí, jak ke svým filmům přistupuje, i to, jak se vyvíjí další osudy jejích hrdinů. Po přečtení čtenář pochopí, proč jen málokdy vstupuje do svých filmů osobně a jak těžké je pro ni sestříhat film do podoby, aby s ním byla spokojena. Paradoxně asi největší přínos knihy tkví ve velmi krátké epizodě jejího života, kdy se stala ministryní kultury - popis toho, jak to na těchto institucích chodí, je bolestivě pravdivý a v plné nahotě ukáže, jak se v Česku dělá politika (a je úplně jedno, kdo je u moci), i to, že ministr je jen maskot, který ale ve výsledku všechno odnese. Zde často kritizovaný přístup Pavla Kosatíka se mi naopak moc líbil, protože kniha je tím pádem opravdovým dialogem a nikoli prázdným pochlebováním a čtenář si někdy navíc zpětně uvědomí, jak také může být vnímán její dokument. To, že se paní Třeštíková obhájí a je schopná na občasnou kritiku reagovat, je výborné. Asi by kniha občas mohla jít víc do hloubky a věnovat se třeba autorčinu soukromí a Kosatík mohl pokládat otázky víc na tělo, ale ono to ve výsledku moc nevadí, protože je napsaná tak svižně a oba aktéři jsou tak silné osobnosti, že jejich dialog je radost číst a stát se jeho součástí. 80 %
Paní Helenu Třeštíkovou mám moc ráda, velice si ji vážím jako člověka a jako dokumentaristky, která dokázala něco, o čem se mnohým ani nezdá.
Jak zde mnozí zmínili, i mě občas rušil pan Kosatík, ale musím uznat, že místy byly i jeho reakce vcelku přínosné.
Pravda, asi bych si možná o něco raději přečetla klasickou biografii paní Třeštíkové, ale i Sběrná kniha má něco do sebe.
Zajímavý rozhovor, ani jsem nečekala, ze přečtu za dva dny. Mně tedy pan Kosatík nevadil, naopak se mi líbilo, ze reagoval občas i kriticky.
Překvapilo mě, že se nejednalo o jednostranný rozhovor, kdy tazatel vhodnými otázkami otevírá prostor pro odpovědi dotazovaného. Pavel Kosatík do hovoru často vstupoval se svými vlastními vhledy, názory a překvapivě často i kritikou díla Heleny Třeštíkové. Jednou, dvakrát je to osvěžující, navodí atmosféru dvou známých povídajících si nad kávou, spíš než setkání reportéra a zpovídaného, ale když podobných míst přibývalo, rušilo mě to a přišlo mi to někdy až zbytečné.
*Čtenářská výzva 2019 - č.12 Kniha, která má v názvu slovo kniha.
Rozhovor, který nechcete skončit, vyprávění, jaké se vám zaryje pod kůži a slova, která popisují časy krásné i těžké. To a mnohem více naleznete v úžasné knize vzpomínek jedné z nejdůležitějších dokumentaristek naší doby i té doby minulé. Nádherné čtení plné moudrosti, ke kterému se budu ráda vracet a napjatě poslouchat neuvěřitelné příběhy, které se skutečně staly. Naštěstí i bohužel.
Velice zajímavý rozhovor s pokorným a pracovitým člověkem. Ke knize mě přivedly oblíbené Manželské etudy, ale paní Třeštíková mě navnadila na spoustu dalších svých filmů. Zaujaly mě i kinematografické záležitosti, jak to s tím českým filmem bylo dřív a jak je to dnes.
Na knihu jsem se velmi těšila, neboť časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové nutily diváky přemýšlet, diskutovat (zachovala bych se stejně, udělala bych to jinak), Helena Třeštíková má zkrátka, díky své práci, ostatním co sdělit. Knize - dle mého názoru - velmi uškodil styl pana Kosatíka, který namísto dotazů prezentoval sáhodlouze vlastní myšlenky a z Heleniny tvorby, názorů a jejich životních vzpomínek "vytěžil" velmi málo. Velmi zajímavá je vzpomínka paní Třeštíkové na její krátké politické působení ve funkci ministryně kultury.
Vždy mám rozečteno více knih. O této jsem si myslela, že s ní budu prokládat jiné a budu ji číst dlouho. OMYL. Rozhovor s paní Třeštíkovou se nedal odložit. Přečteno za dva dny. Byla to četba strhující. Paní Třeštíková si zasluhuje uznání za to co dokázala ve své práci, za své postoje a názory. Za svůj profesní i rodinný život. Na tom všem má ovšem nemalou zásluhu také její muž. Ona to nejen ví, ale také to v knize moc hezkými slovy oceňuje.
Je pravda, že mne některé dlouhé dotazy a vysvětlování pana Kosatíka rozčilovaly, ale nakonec to asi bylo dobře. Právě při nich vynikla pevnost názorů paní Heleny.
Moc si jí vážím. Také za to, že dokázala s tím ministerským postem seknout.
Knihu jsem měla půjčenou, ale už ji sháním. Ta nemůže v naší knihovně chybět.
Filmy Heleny Třeštíkové mě vždycky zaujaly a kniha mi potvrdila, že se jedná o velice přemýšlivou, empatickou, trpělivou autorku s pozitivním přístupem k životu a celkově sympatickou ženu. Kniha dává zajímavě nahlédnout do procesu přípravy a vzniku sběrných dokumentárních filmů, ale i do soukromých názorů, pochyb a prožitků H. Třeštíkové. Chápu, že p. Kosatík chtěl z rozhovoru vytěžit co nejvíce, ale nechal se podle mne občas příliš unést a jeho poměrně rozsáhlé úvahy o tom, jak který film měl nebo neměl být natočen apod. mi přišly poněkud nepatřičné, tím spíše, že H. Třeštíková na ně většinou reagovala velice stručně, jednou dvěma větami. Celkově ale poutavé čtení. Těším se na další filmy této režisérky.
Asi bych ocenila, kdyby se pan Kosatík tolik neprosazoval a neměl potřebu se ke všemu obsáhle vyjadřovat.
Paní Třeštíkovou mám ráda a velmi si její práce vážím.