Sběrná kniha
Helena Třeštíková , Pavel Kosatík
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356616/bmid_sberna-kniha-irq-356616.jpg
4
182
182
Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. „Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám,“ říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí. Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců. Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti. Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.... celý text
Přidat komentář
Helenu Třeštíkovou mám ráda, kniha se četla rychle a stejně jako ostatním mi vadil pan Kosatík.
Filmy Heleny Třeštíkové mám moc ráda, začalo to Etudami, Reném a Katkou. Na tuto knihu jsem se moc těšila a musím říct, že mě rozhodně nezklamala. Dozvěděla jsem se toho hodně ze zákulisí natáčení dokumentů i o životě režisérky samotné. Je milá a velmi otevřená, četlo se to skutečně hezky a docela i rychle. Na druhou stranu mě hodně rozčiloval způsob kladení otázek pana Kosatíka, protože se ji snažil tlačit tam, kam on chtěl, vynucoval si souhlasy se svým názorem a místy to na mě působilo až trochu útočně. Babral se v hloupostech a přitom nedokázal plně pochopit, jak to ona sama myslí a cítí. Mrzí mě to a chápu, že se kolikrát snažila odpověď obejít a nebo ji podat trochu jinak. Za pana Kosatíka dávám knize o hvězdičku méně, protože to na mě opravdu nepůsobilo dobře. Doprovodné fotografie jsou příjemným dokreslením režisérčina příběhu. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky.
Knihu jsem otevřela s tím, že si kousek přečtu a během pár dní jsem otočila poslední stránku, nedalo se přestat číst. Paní Třeštíková zde velice otevřeně popisuje nejen svůj život, ale i životy hrdinů jejich dokumentů a pozadí výroby dok.filmů. Kdo má rád její tvorbu, bude se mu líbit i tato kniha, má spád a předkládá spoustu věcí k zamyšlení.
Hvězdička dolů je za Pavla Kosatíka, který při kladení otázek dosti ujel a snažil se nejen do knihy nacpat svoje názory, ale dotlačit do nich i paní Třeštíkovou. Točil se pořád dokola a mnoho otázek opakoval. Kdyby si někdo chtěl přečíst názory Pavla Kosatíka, koupí si knihu o Pavlu Kosatíkovi, ne o Heleně Třeštíkové.
Skvělý rozhovor s charismatickou, citlivou H. Třeštíkovou. O hvězdičku méně za otázky P. Kosatíka, ve kterých si mnohdy odpověděl sám, než stačil paní Třeštíkovou pustit ke slovu, příp. byla už její odpověď zbytečná a shrnula to už jen větou...bylo to častěji, než by bylo únosné, takže to bylo už rušivé...
Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi tvorbu Heleny Třeštíkové. I přes někdy dotěrné otázky Pavla Kosatíka si paní Třeštíková pevně stojí za vším, co kdy řekla, natočila, uskutečnila. Z celé knihy je cítit, že natáčet dokument je nejen její životní program /jak sama zmínila/, ale hlavně její cesta, kterou si vybrala již v dětství a po které jde stále dál a dál.
Wow! To byla jízda! Tobogán moderních dějin naší země s charismatickou H. Třeštíkovou jako průvodcem. Myslela jsem, že knihu budu číst třeba půl roku a proložím si s ní beletrii... Nešlo to, nedalo se přestat číst. Paní Třeštíkové si po přečtení vážím ještě víc, upřímný, přímočarý člověk, podání některých jejích zážitků absolutně "bez obalu" mi velmi imponuje. Dlouhé pasáže Pavla Kosatíka mi nevadily, bylo to zajímavé, docela svými názory na paní Helenu tlačil a ona stejně neustoupila. Neuvěřitelně pracovitá osoba, nechápu jak se v tolika tématech může vyznat. Kniha skvěle dovypraví i příběhy všech hrdinů autorčiných filmů, její metodu časosběru. Asi ji přečtu někdy znovu a pomaleji. Pokud Vás paní Třeštíková svojí tvorbou zaujala, určitě si knihu přečtěte.
*Čtenářská výzva 2019. Kniha se slovem "kniha" v názvu.
Paní Helena je bezesporu zajímavá osobnost české kultury. Moc mě potěšilo, že mám možnost dozvědět se o ní víc, a to mi kniha splnila. Je to žena noblesní, přirozeně chytrá a empatická, pochybující, se schopností sebereflexe a přiznání chyb. Souhlasím s tím, že Pavel Kosatík byl občas možná až moc košatý a jeho otázky či příspěvky do diskuse by mohly být kratší vzhledem k tomu, že ten příběh není o něm. Ale musí se mu nechat, že paní Helenu ne vždy jen hladil po srsti, a právě chvíle, kdy se dostali do názorových střetů, mně přišly nejzajímavější, dokázaly vytvořit napětí. Každopádně život paní Heleny je nesmírně zajímavý i vzhledem k dějinám, kterým, jak sama říká, "nemohla uniknout, když žije celý život na Václaváku". Krásná knížka, jak obsahem, tak i fyzickým provedením.
Nedávám hvězdiček pět, ale čtyři, protože mi přišlo, že Pavel Kosatík chce prosadit svou a hodně se cpe do popředí. Třeba už tím, že jeho otázky a vysvětlující komentáře jdou delší než odpovědi paní Heleny. Co je mi velmi sympatické, jsou časosběrné dokumenty paní Heleny, která dokáže nehodnotit, jen ukazuje.
Paní Helenu Třeštíkovou sleduji dlouho a mám ji ráda, i když ji znám jen z rozhovorů v médiích. Ani její tvorbu neznám celou, avšak to málo, co jsem viděla (Manželské etudy, Zkáza krásou, Soukromý vesmír) mě pokaždé jinak a vždycky hodně zaujalo. V této knize se dočteme něco z jejího soukromí, její zajímavé názory, zážitky, hodně stran je věnováno jednotlivým filmům a vztahům s jejich protagonisty. Trochu mi vadilo rozpitvávání některých témat a opakované otázky od P. Kosatíka. Paní Třeštíková se (nejen tady) projevuje takovým sympaticky skromným způsobem, i v odpovědích se nikdy nevychloubá, spíš naopak. Miluje svoji práci, která jí přináší radosti i komplikace. Líbila by se mi jako ministryně kultury a líbí se mi ještě víc to, že se jí nestala a ještě nám bez mlžení, prozradí proč. Kromě jiného se mi líbí i její účes a její vtipně píšící muž. Fotky z různých průkazů na předsádce knihy jsou moc fajn nápad a celá knížka je velmi příjemná - barvami, fotkami, papírem i písmenky - a k tomu všemu ladící zelenou záložkou.
Ve svých dokumentech Helena Třeštíková zachycuje normální běžný život, přitom nehodnotí, nemoralizuje a nechává člověka samotného udělat si názor. Pokud člověka její dokumenty zajímají, doporučuji tuto knihu přečíst si, protože zde paní Třeštíková vysvětluje spoustu okolností souvisejících s natáčením. Během čtení jsem měla často pocit, že bych se ráda k tomuto rozhovoru připojila z pozice běžného diváka, zvláště v okamžicích, kdy jsem s názory s pana Kosatíka nesouhlasila. A stejně jako v ostatních komentářích nesouhlasila jsem dost často. Kniha obsahuje řadu fotografií, které pomáhají dokreslit fakta, o kterých se diskutuje. Paní Třeštíková je výjimečná žena, tato kniha je toho důkazem.
Jsem velkým fanouškem časosběrných dokumentů, jsem ráda, že tato kniha mi odhalila více, než jsem věděla a mohla vědět. Zaujalo mě také, že Pavel Kosatík nebyl pouze "nahrávajícím tazatelem", že občas nesouhlasil, oponoval. Díky za dobré čtení!
Není to zrovna můj šálek kávy... nicméně jako fanoušek Manželských etud všem vřele doporučuji.....
Tuhle knihu jsem si "šetřila", četla ji pomalu a určitě se k ní časem ještě vrátím. Bylo to zajímavé setkávání s paní Třeštíkovou a panem Kosatíkem - rozhovor, kde tazatel se uměl ptát, ale zároveň se netajil svými názory i proto došlo možná k tak zajímavému dialogu. Velmi dobrá kniha.
Měla jsem z knihy zpočátku trochu strach, vzhledem k tomu, že se jedná o rozhovor, ale nakonec jsem ji přečetla za 1 odpoledne. Paní Třeštíkové a její tvorby si velice vážím a její dokumenty mám opravdu ráda, proto pro mne bylo přínosem dozvědět se více informací jak o ní, tak i o protagonistech jejich nejznámějších filmů. Co se týče rozhovoru, tak musím souhlasit s uživatelkou alzbeta4340, trochu mi vadilo, jak u některých otázek dotazující prosazoval svůj názor, občas docela tvrdě. Kniha (dle mého názoru) není o tom, co si myslí p. Kosatík, ale o tom, jak cítí a co si myslí právě paní Třeštíková.
Zajímavý rozhovor se známou filmovou dokumentaristkou. Vadil mi pouze způsob vedení dialogu - spousta otázek byla delších než odpověď. Tohle v knize, podle mého názoru, nemá místo. Navíc Kosatík místy dost prosazoval svůj názor, který mě až tak nezajímal.
Kniha ale určitě stojí za přečtení.
Musím se zastat pana Kosatíka. Spousta komentářů tady odsuzuje jeho vstupy, ale přece je to rozhovor. Jeho otázky jsou někdy dlouhé, ale vždycky v kontextu otázky a dovysvětlení. Že jsou to otázky na tělo je přece dobře, jenom to reprezentuje jiný pohled, který by čtenáře nenapadl nebo by se nerad ptal, aby se nedostal do konfliktu. Mě se to na tom naopak líbilo moc a myslím, že paní Třeštíková to ustála se ctí a naopak jsme se toho dozvěděli o to víc.