Sbohem a řetěz
Filip Topol
Výbor z nejúspěšnějších autorových písňových textů. Žiletky, Černý sedlo, Chce se mi spát, Kilián Nedory, Russian mystic pop op. IV. a řada dalších. Doslov Jaroslav Riedel a Vratislav Brabenec. Foto Karel Šuster.
Přidat komentář
"Jsem zmatený
Jsem zmatený
Jsem zmatený jako kus kamene
co si počnu až to přestane?
I'm fine
Give me the gun..."
Když ty básně čtu, mám pocit, že hovořim se starym přítelem...
Skvělý výbor.
Mám tento styl (i motivy a témata) rád, syrovost, expresivita. Proč ne, a když se spojí s hudbou, dostanou tyto verše jiný rozměr. Lyrická výpověď. Doporučuji.
...málokterá duše, tady na světě, po sobě nechá tolik krásy. Famózní hudba a dechberoucí texty.
„Nebe, tak modrý nebe
I když vidím, že hořím, něco mě zebe
Co se to stalo
že jsem se vznítil?
Takovej strach a bolest
nikdo nepocítil
Ale ještě mám oči
a krev se točí
Ne – ona se vaří
do mraků se mi to už asi nepodaří
Ale očima ještě vidím
ožehlý mraky a duše nad nima
co je mi platný
když hořím a zároveň je mi zima?“
Filip Topol a Psí vojáci. Vzpomínky to ve mně vyvolává velmi živé, barvité. Pocity téměř fyzické.
Ale čtení Topolových textů dnes, v polovině života, navíc bez hudby – to už mě moc neoslovuje, bohužel. Zůstaly jen záblesky, jen občas něco zajiskřilo.
A vlastně mám dost odtažitý vztah i k hudební produkci Psích vojáků, opravdu dlouho jsem je neposlouchal a když jsem si je pouštěl při čtení téhle sbírky, abych si přiblížil atmosféru, tak jsem se necítil osloven. Kouzlo zmizelo.
Ale to neznamená, že tvorba Filipa Topola pro mě nebyla důležitá. Je to trochu jako přídavná nádrž s palivem, bez které by raketa nevyletěla na oběžnou dráhu. Už je prázdná, zbytečná, už ničím nepomáhá. Ale bez ní by raketa nebyla tam, kde je. Je důležité na to nezapomínat. Nezapomínat na to, co nás kdysi vystřelilo do vesmíru.
Přečteno za jeden večer. Člověk si velmi rád zavzpomínal a sem tam i zanotoval. Z těchot textů je velmi dobře cítit, jak moc byl Filip citlivá duše. Díky Mistře......
Autorovy další knížky
2020 | Kilián Nedory |
2013 | Jako pes |
1999 | Národ Psích vojáků |
1999 | Mně 13 |
1999 | Karla Klenotníka cesta na Korsiku |
Pokaždé tu něco nového na mě vycení zuby, dloubne nebo pohladí. Ta něžná syrovost se neomrzí. S tak vysokou citlivostí se to 90 let vydržet nedá...
"Žiju nějak obloukem/Nikdy se nedoběhnu."
"Pití na stolku se zhouplo skoro jako moje srdce."