Sbohem a šáteček
Vítězslav Nezval
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362707/mid_sbohem-a-satecek-5H0-362707.jpg
4
86
86
Pátý svazek básnického díla přináší sbírku Sbohem a šáteček s podtitulem Básně z cesty 1933. Je to vlastně básnický zápisník, shrnující dojmy z cesty přes Vídeň, Alpy do Francie, z Paříže přes Středomoří do Itálie a odtud domů na Moravu. Je to nejen básnicky viděný obraz krajiny, momentky ze života Paříže, nahodilosti a zastaveníčka, které Nezval ve svých verších zachycuje, ale i důležitý mezník v tvorbě básníka, který se vrátil z dálek jako věrný a vděčný syn domova.... celý text
Přidat komentář
Výstižné verše, které v mysli vyvolají zážitky z Francie a připomenou atmosféru navštívených míst. Ovšem návrat má také své kouzlo.
Sbohem mé modravé dálky
a kouzlo expresů
Usedám do lokálky
v žalostném úděsu
Lavice v kupé je nízká
a vlak se batolí
Skřípe a klukovsky píská
Zastavil u školy
Kdosi se ve vlaku hádá
průvodčí nadává
Proč ze mne najednou padá
můj hněv a únava?
Je to už hodně dávno, co jsem se poprvé setkala s těmito nádhernými Nezvalovými verši. Občas se k nim vracím. Neztrácejí své kouzlo, i když má duše už hodně zestárla. Tak tedy děkuji.
Sbohem a bylo-li to všecko naposledy
tím hůře mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
Nezval překvapil. V několika částech téhle sbírky jsem prožívala různé emoce. Kapesní šátek, V italském vlaku a především Návrat domů mě oslovily nejvíce. Část o Paříži a Francii byla moc hezká, ale v básních jsem nedokázala hledat víc než verše, protože jsem si neuměla představit ta místa, o nichž básnil.
"Někoho týrají viny
a falšuje rád smích
Já pláču bez příčiny
nevěda co je hřích" - ukázka z Návratu domů.
Přečetla jsem si ji pouze z důvodu, abych věděla, o čem že jsme se to vlastně učili :-) Moc se omlouvám, ale tohle není můj šálek kávy... :-(
Nezvala máme rádi, je skvělý. Je pozoruhodné, že do něj nekopeme, dnes je to móda kopat do (ex)členů KSČ a to zcela bez ohledu na to, co kdo umí/dokázal.
Co dodat- verše,co mluví milionům lidiček z duše..kde je ta krásná doba svaťáku,kdy jsme se učili jeho dílo..dokud budu živa,budu milovat tyto krásné verše..pane Mistře,je dobře,že Vás za nás políbila múza...
Co dodat - snad jen to, že bychom se k veršům občas měli vracet a užít si trochu poezie.
Tak nějak jsem si vzpomněla na TV pořad Nedělní chvilka poezie (co pamětníci, vzpomínáte si?).
Nádhera nádherná, hodně mě oslovilo tohle:
... setkáme se spolu,
až se světu poštěstí
sedět u jednoho stolu ...
je to milé, člověka dojímá číst o tom, co básník cítí a přitom to cítí taky- laskavé, milé a příjemné ... doporučuji
Citát:
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost.
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali,
možná že nepřijdem že přijde jiný host.
Konec citátu.
Knížka vyšla v roce 1966, maturovali jsme v roce 1967 a na každém srazu abiturientů kontrolujeme, zda jsme přišli my, nebo někdo z nás je jiný host!
Když si pan Nezval vzal na cesty k Středozemnímu moři papír, tužku a múzu ... přivezl si krásné vzpomínky, a tak vznikl Sbohem a šáteček :-) ... když jsem si na cesty k Středozemnímu moři vzala papír a tužku já (múzu jsem nepotkala :-) ... přivezla jsem si taky krásné vzpomínky, vzniklo ovšem jen pár vzpomínkových fotografií ... a pár poznámek k sbírce pana Nezvala :-). Bylo to fajn cestování ... to skutečné i to básnické :-) ...
"A jestli viděl jsem co neviděli jiní
tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni ...
...
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy ..."
Já se loučit určitě nebudu ... další cestu do Nezvalova světa už pomalu plánuju :-) ...
Verše, které nestárnou. Verše, které vždy potěší. Verše, které by se měly číst častěji. Autor ve svých básních cestuje po Francii, Monaku a Itálii, aby se nakonec rád vrátil do rodné země.
Verše, které mne pokaždé pohladí po duši, taková je sbírka Sbohem a šáteček.
"Lásko,
setkáme se spolu,
až se světu poštěstí
sedět u jednoho stolu
na jediném náměstí."
Verše z cest po Francii, Monaku, Itálii. Z veršů dýchá touha po poznání dalekých krajů, ale na cestách je to i stesk po domově, blízkých a přátelích. Autor popisuje nádhernou přírodu, rostliny, živočichy, krajinu. Překrásné verše věnuje Paříži, Benátkám, Monaku. Opěvuje i krásu Sředozemního moře . V závěru zmiňuje i svou rodnou Moravu, která ho vítá, když se z cest navrací domů. Doporučuji. Je to psáno krásným jazykem.
Pěkná, taková melancholická sbírka básní, ke které jsem se poprvé dostala ve školním věku. Nejdéle v mé hlavě zůstala počáteční slova jedné z nich:
"Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost.
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali,
možná že nepřijdem že přijde jiný host."
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Krásná básnická sbírka, která mě velmi bavila. Nejvíce mě oslovily části - Jízda na mořské vlně, V Italském vlaku a Návrat domů.
...V jeho špinavých uličkách
sní děti na sudech a na bečkách
a milenci si podávají ruce
z oprýskaných oken přes ulice ...