Sbohem, Gangsteři
Takahaši Geničiró
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435952/bmid_sbohem-gangsteri-5gk-435952.jpg
3
22
22
Kdysi dávno dávali rodiče svým dětem podobná jména, jaká mají postavy ze slavných románů. Dnes si však lidé sami dávají jména, jaká se jim zlíbí, a mezi milenci to chodí ještě trochu jinak. V takovém světě žije se svou přítelkyní jménem Zpěvník a kočkou Jindřichem IV. vypravěč románu Sbohem, Gangsteři, který pracuje jako učitel poezie ve Škole poezie. Kdo jsou tajemní Gangsteři, kteří tento svět bez přestání terorizují, a s jakými problémy se hrdina románu potýká v rámci svého netradičního zaměstnání? Gen’ičiró Takahaši stvořil ve svém románovém debutu svět, ve kterém míchá prózu s poezií, vážné s komickým, svět plný nespoutané imaginace a příběhu (možná lépe příběhů), který se dotýká všeho od lásky, politiky, médií, poezie, rodičovství, terorismu, komiksů, upírů až po samotný jazyk, kterým je vyprávěn. Sbohem, Gangsteři je román, který setřel hranice mezi vysokou a populární literaturou, a otevřel japonské literatuře dveře do nové doby, naplněné konzumem a popkulturou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
さようなら、ギャングたち - Sajónara, gjangutači, 1982
více info...
Přidat komentář
(5 Hviezdičiek odráža nespravodlivo nízke hodnotenie). Zvláštny začiatok roka. Pravdaže, táto kniha je hlavne pre japonského čitateľa alebo znalca modernej japonskej histórie, ktorý dokáže nájsť určité paralely. Aj preňho by to mohol byť celkom oriešok. Inak o tejto knihe v podstate nie je nutné nič hovoriť, keď ju človek prečíta, nie je si úplne istý, čo práve urobil, ale neľutuje to, a niekedy sa dokonca úprimne zasmeje.
Nesmyslný román, který naštve i pobaví. Něco jako magický realismus, chvíli to dává smysl a pak ne. Měli byste vědět že:
- Lidé nesmí mít jména, tak to dělají tajně
- Vergilius se probudí jako lednička
- Kocour Jindřich IV. čte knihy a mluví
- Báseň je cokoliv, o čem prohlásíte že je báseň
- V pátém patře teče řeka
- Poloprázdné stránky a kapitoly s jednou větou
Na povrchu nabízí Sbohem, gangsteři brautiganovské dada (škola poezie vyloženě upomínala na knihovnu z Potratu), hlouběji se toho odehrává ale mnohem víc. Zamyšlení nad funkcí jazyka, neschopnost či složitost porozumění, význam literárního odkazu klasiků i vliv popkultury. Takahaši napsal lehce čtivý postmoderní román, který vybízí k opakovaným návštěvám. Jistě mu porozumí lépe znalci japonské společnosti a zejména literatury, nám ostatním naštěstí vše doplní doslov Igora Cimy, jednoho z překladatelů knihy. Rozhodně doporučuji!
Hurá, konečně jsem narazila na něco neotřelého, jak obsahem tak stylem. Taková poezie v próze. Občas jedna věta na celé jedné stránce. Soustu myšlenek, životních pravd v hávu absurdnosti. Hra s jazykem dovedená k dokonalosti. Jen pro fajnšmekry.
Je to opravdu hodně bizarní, ale zároveň neotřelé a originální. Těžko tento "příběh" nějak reprodukovat a je i celkem obtížné s ním držet krok. Většina čtenářů si asi stejně jako já bude klást otázku, co tato práce vlastně sakra znamená :)
Když pominu první část knihy, jde spíše o koláž roztříštěných příběhů, směsici nejednoznačných fragmentů, hru slov, která nemají žádná omezení. Komedie i tragédie. Groteska. Radost i smutek z lásky a života. Smrt. O různých zdánlivě absurdních událostech, ke kterým ve světě dochází. Bláznivé, vtipné i smutné a hlavně hodně surrealistické. A zároveň vlastně i trochu netradiční autobiografie.
Je opravdu nutné úplně vše nějak pochopit? :)
Bezobsažný slovní průjem. Prázdné, bez myšlenek, jen slova, slova, slova... pospojovaná na efekt. Nic. Pro mě velké zklamání, na knížku jsem se opravdu těšil. Také redakční práce má své mouchy. Hodně zajímavý je doslov Igora Cimy o proměnách japonské literatury v 80. letech - za ten je ta hvězdička, samotný román hodnotím jako odpad.
Tak tohle byla dobře zběsilá bizarní jízda. Nějak nevím, co na to říci. Líbilo se mi to, ale současně mám dojem, že můj mozek ten děj neděj úplně nepobíral. A nevím proč, ale část odehrávající se ve škole poezie mi nějakým záhadným způsobem připomněla zamonskou Noční školu. Zvláštní, fakt zvláštní. Doslov od Igora Cimy byl skvělý a poučný.
Sbohem, Gangsteři
Nevím, co jsem čekala, když jsem brala Gangstery do ruky, ale takovou dávku surreálna ne.
Tato kniha se mi intenzivně zavrtávala do mozku, když jsem myslela, že už mě nic nepřekvapí, přišla další věta, která mě vyvedla z míry. Celé čtení jsem se vznášela na obláčku nepochopení, přesto mě to bavilo a fascinovalo.
Je to vlastně docela krátké počtení, takže pokud se chcete nechat alespoň na chvíli odstřelit z reality, doporučuji velmi.