Sbohem moře, sbohem oceány
Pavel Hejcman
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119230/bmid_sbohem-more-sbohem-oceany-TQH-119230.jpg
5
35
35
Tento výjimečný válečný příběh vychází znovu téměř po čtyřiceti letech. Líčí osudy přímého účastníka a jediného československého námořního důstojníka - lodního lékaře Gerarda Fráni, válečným jménem Gerard Fraineau na de Gaullových lodích Svobodné Francie. Ten prožil ono obrovské válečné střetnutí v Tichomoří od počátku japonského útoku na Havaj na anglické bitevní lodi v Singapuru, účastnil se evakuace bílých kolonistů do Austrálie a bojů v novoguinejských džunglích, proti nimž byla jeho začátečnická lékařská služba při letecké bitvě o Anglii v londýnské podzemní dráze jen nepatrným úvodem. Ani zde však bojové osudy Gerarda Fraineau nekončí. Když Tokioexpres ztratil razanci a sílu, je Fráňa odvelen na bojovou fregatu, jejímž úkolem je pronásledování německých ponorek a doprovod konvojů do ledových vod ruského Murmanska. Tento příběh není fantastickou legendou ale pouhou zprávou o plnění vlastenecké povinnosti, již se český lékař zařadil mezi hrdiny druhé světové války.... celý text
Přidat komentář
Budu ještě muset prozkoumat jak biografické to bylo, protože jsem to začal číst s tím, že je to autobiografické, což se někdy v průběhu čtení ukázalo jako omyl. Každopádně mě to i tak moc bavilo a asi si tady za chvíli udělám samostatnou poličku na knížky o válečném námořnictvu.
„Vy nejste Francouz, že?“ zeptal se neočekávaně.
„Proč?“
„Že stále tak mudrujete.“
„Ne, jsem Čechoslovák.“
„Myslel jsem si to,“ řekl spokojeně a uznale na mne pohlédl. „Čechoslováci byli vždycky výborní námořníci. U kterého moře vlastně ležíte?“
Opět náhodně vybraná kniha během nemoci. Ale zcela mně pohltila, dozvěděla jsem se o průběhu války ze zcela jiného pohledu. Děj lodi a jejích dočasných obyvatel kolem Austrálie a ostrovů v Indickém oceánu.
Napínavé čtení
Dávám 4 hvězdy.
Dočetla jsem bez dechu. Pro naprosto úžasný styl psaní, pro látku, která mi byla dodnes víceméně neznámá. Pro sto a jeden námět k přemýšlení: o pozoruhodném muži, jehož jméno jsem neznala. O válce, o níž jsem už přečetla spoustu dobrých knížek, ale jen v tématicky úzkém spektru. O souvislostech, které mě doposud nenapadly. Moc děkuju kolegům Killingjoke a encyklopedie. Prvnímu za bezvadný komentář ke knize. Druhému za úžasné a všestranné informace a podrobnosti (jak o "dok", tak o námořních operacích, i za další doložená fakta). Bylo báječné si to přečíst a nijak to nenarušilo nadšení, které ve mně domnělá biografie (viz anotace) vyvolala. Slova uznání o autorově erudici, citovaná z jeho profilu, platí do puntíku.
A tak nezbývá, než číst dál. A to udělám vážně ráda.
Nějak poslední dobou přicházím na to, že v dnešní době už jen hrstka spisovatelů umí napsat opravdu skvělý válečný román z období 1. a 2.SV. Většina těch nejlepších příběhů totiž podle mě vznikla dřív, než jsem se sám narodil. A krásným příkladem je také tento román, vyprávějící až neskutečné osudy českého námořního lékaře Gerarda Frání. Jeho příběh se odvíjí napříč několika světovými oceány, kde mezi mořskými vlky vyrůstá jako nezkušený mladík v protřelého námořního mazáka. A dobrodružství jsou leckdy veselá, jindy však až brutálně bolestná ve chvílích, kdy stojí zdravý rozum proti šílenosti válečných zvěrstev nebo neustálému strachu z německých ponorek. Osobně mě nejvíc bavila část odehrávající se v Tichomoří, jenž v sobě nesla příjemnou příchuť exotických dálek… Opravdu podařená kniha! Z počátku jsem si sice musel zvyknout na skoky v čase a místě vyprávění, jakmile jsem si však zvykl kdo je kdo, už se to četlo samo. Literární styl Pavla Hejcmana mi strašně moc sedl. Jak je to s pravdou na pozadí příběhu, to už je jiná historie, kterou zde níže obsáhle popsal kolega encyklopedie, kterému tímto moc děkuji za tip na výtečný válečný román! A všem ostatním určitě doporučuju!
a ještě kousek.....
...ale zase vím něco o lodích, které v knize vystupují ....Čtenář si nepochybně vybaví sugestivní scénu souboje s německou ponorkou, která ještě v poslední chvíli po taranování francouzskou fregatou stihne odpálit smrtící torpédo, které pošle Ville d’Amiens ke dnu.......
...kousek z knihy - „Palte, palte!“ řval kapitán, ale děla už byla v mrtvém úhlu. V té chvíli vytryskl k temné obloze děsivý karmínový zážeh. Krvavým jazykem ozářil prostor. Hustě sněžilo, ani jsme to nepostřehli. Ohlušující detonace a vzdutá vlna nás srazila na kolena.
„Ville d’Amiens“ se rozloupla, velitelský můstek se vztyčil a s celou zadní částí zmizel v ledovém hrobě…“
Hezky se to čte. Až z toho mrazí. Jen to není pravda. Ville d’Amiens se nikdy nepotopila. Naopak, dočkala se konce války a po ní se vrátila na někdejší novokaledonskou linku a v srpnu 1947 byla za svou účast ve válce dokonce odměněna Válečným křížem (Croix de guerre)....................
...tak ještě zajímavost o druhé lodi, na které údajně Fráňa sloužil. Jedná se o lod La Combattante. Nebyla to fregata, ale Britové, kteří ji postavili, ji představují jako eskadrový respektive doprovodný torpédoborec a nebo stíhač ponorek (tzv. fighter).
A ted k Fráňovi - oproti knize na lodi jako lékař nesloužil - za celou válku se na La Combattante vystřídali tři lékaři, ale Fráńa ne....
La Combattante nesla původně jméno Haldon a označení L19 a jednalo se o jednotku třídy Hunt III.
Až po předání lodi v roce 1942 Svobodným Francouzům se přejmenovala na La Combattante.
A ted ta zajímavost, na konci příspěvku si povšimněte jména.
Na jaře 1944 se La Combattante osvědčila i v přímém boji. V noci z 25. na 26. dubna společně s fregatou HMS Rowley zachytila skupinu německých rychlých člunů a zvládla potopit S 147 a poškodit další. V noci z 12. na 13. května pak rozstřílela člun S 141, na jehož palubě zahynul i syn admirála Dönitze poručík Klaus Dönitz.
________________
Během vylodění v Normandii v červnu 1944 se La Combattente zúčastnila podpůrné námořní operace Neptun, zachránila z moře posádku z havarovaného amerického bombardéru B-24 Liberator a podílela se na ochraně konvojů mezi Anglií a Normandií. V červenci jí pak byla svěřena mimořádně čestná úloha při přepravě generála Charlese de Gaulle s doprovodem do Francie. Při této cestě bylo na palubě i 250 miliónů franků jako základ nové měny na území osvobozené Francie.
Až potud by osudy La Combattante nebyly v nějakém příkrém rozporu s líčením v knize Sbohem moře, sbohem oceány! Nicméně v době, kdy její autor „potápěl“ Ville d’Amiens, šel ve skutečnosti ke dnu torpédoborec La Combattante…
Bylo krátce před půlnocí 23. února 1945, když torpédoborec pod francouzskou vlajkou křižoval vody asi 25 námořních mil východně od hrabství Lincolnshire a severně od hrabství Norfolk. Přibližně ve 23:45 otřásla lodí mohutná exploze, která roztrhla trup asi s podobným účinkem, jak ho líčil autor našeho románu v případě Ville d’Amiens.
Bezprostředně poté vznikly dohady, kdo nebo co bylo vlastně příčinou potopení La Combattante. Zprvu byl zánik lodi připisován mině, ale německá kriegsmarine záhy vyrukovala s tezí, že zánik lodi jde na konto její nové tajné zbraně. Admirál Dönitz si podle všeho hodlal přihřát svůj ponorkový eintopf a vypustil do světa, že torpédoborec poslala ke dnu svými dvěma torpédy kapesní ponorka U 5330 typu Seehund, řízená poručíkem Klausem Sparbrodtem.
Pozdější šetření a zejména výzkumy z posledních let, analyzující nejrůznější nesrovnalosti v hledání příčin potopení La Combattante, se tak nakonec opět přiklonily k teorii potopení minou.
Jak je vidět, i na pohled krásná a mimořádně poutavá knížka může skrývat podivuhodná tajemství. V tomto případě se navíc ukazuje, jak ošidná může být hra na pravdu. Obzvlášť pak, když se kouzlí se skutečnými názvy a jmény a fikce a příběhy z druhé ruky se vydávají za vlastní skutečné prožitky. Nicméně na čtivosti knihy Sbohem moře, sbohem oceány! to nic neubírá.
něco málo k této krásné knize ......
Přitom se jedná o velmi /VELMI/ čtivý román.Líčí osudy přímého účastníka a jediného československého námořního důstojníka - lodního lékaře Gerarda Fráni, válečným jménem Gerard Fraineau na de Gaullových lodích Svobodné Francie.
Napsal ho Pavel Hejcman pod pseudonymem Gerard Fraineau. Román se jmenuje
Sbohem moře, sbohem oceány.
Knihu znám z prvního vydání, mám výborně načtené audio od Filipa Sychry /považuji za klenot.../
Existují knížky, které, obzvlášť když je čtete v mladém věku, vám utkví v paměti způsobem, jako by vás jejich autor doslova očaroval. Dovedně vyfabulované, s přesvědčivě vykreslenými postavami a především sugestivně stylizované. A když je zakomponujete ještě do atmosféry 2. světové války, okořeníte je vůní moře a exotických dálek stejně jako dramatickými okamžiky krvavých bitev napříč všemi kontinenty, nebudete často ani dýchat napětím.
Z dnešního pohledu už kdysi dávno, v roce 1975, za hluboké totality, se na pultech českých knihkupectví objevila publikace, která mezi všemi těmi prorežimními slátaninami působila jako zjevení. Pravda, byla útlá, čítala jen něco málo přes 260 stránek, přebal působil hodně nenápadným dojmem, nicméně její obsah byl pro mnohé čtenáře naprosto úchvatnou exkurzí do válečných let z dosud netušeného úhlu pohledu. Tedy netušeného v tehdejší střední Evropě, obehnané ostnatým drátem a zbavené kontaktu s okolním světem. Jmenovala se Sbohem moře, sbohem oceány!
....a jak to vlastně všechno bylo?
Gerard Fraineau bylo ve skutečnosti jen krycí jméno příslušníka československých zahraničních jednotek na západní frontě. Důvod byl nasnadě, protože většina vojáků i dobrovolníků, kteří opouštěli po březnu 1939 okupovanou republiku s cílem vyřídit si to s Hitlerem jinde a jinak, nechávala doma své nejbližší. A mstivost nacistů (podobně jako komunistů po Únoru 48) neznala v tomto ohledu mezí. Ve skutečnosti se jmenoval Gerhart Freund a pocházel z Ústí nad Labem, kde se narodil 19. listopadu 1912 v rodině uznávaného ústeckého lékaře Otakara Freunda (*1881-?), který vedl soukromé nervové sanatorium v Kliši. Mladý Gerhart (používající počeštěné příjmení Fráňa) se přidržel rodinné tradice a v roce 1936 promoval na lékařské fakultě. Poté krátce praktikoval ve Zlíně u Jana A. Bati.
Ještě v dubnu 1939 uprchl do Polska a 13. března 1941 dostal od exilové vlády Edvarda Beneše svolení ke službě u námořnictva Svobodných Francouzů (FNFL). Oficiálně se uvádí, že 20. března nastoupil jako lodní lékař na loď Ville d’Amiens, 4. dubna 1943 byl přidělen na ostrov Wight a do 11. srpna 1945 sloužil jako lékař v hodnosti poručíka na torpédoborci La Combattante. V říjnu 1945 byl demobilizován a vrátil se do Československa, kde se posléze dozvěděl, že jeho otec, matka Markéta (*1892-?) a bratr Felix (*1922-?) spolu s ostatními příbuznými zahynuli v koncentračních táborech (rodiče a bratr zamířili v říjnu 1942 nejprve transportem č. 797 z Prahy do Terezína a odtud transportem č. 1689 do Osvětimi, odkud, jak známo, nebylo návratu).
Se svou ženou, kterou poznal v Anglii, a dvěma syny zamířil do Zlína, kde ale už Jan A. Baťa nebyl v kursu (Beneš a bolševici se rukou společnou postarali o jeho diskreditaci), a tak se navzdory svým zkušenostem jako příslušník západního odboje uchytil jen jako závodní lékař. A jako by to nestačilo, při porodu třetího syna mu manželka zemřela. O děti se nakonec staral se svou druhou ženou, která přežila koncentrák. Vydání knížky se už nedočkal, zemřel 8. května 1974 ve Zlíně (tehdy ještě Gottwaldově…).
...takže co ten pseudonym?
Drobnou, nicméně nepřehlédnutelnou vadou na kráse této publikace bylo, že na rozdíl od jiných podobných knížek, se navzdory zjevným nepřesnostem a nelogičnostem snažila tvářit jako autobiografie, líčící skutečné životní osudy českého lodního lékaře ve službách jednotek Svobodných Francouzů. Ne, že by Gerard Fraineau, který je pod ní podepsán, neexistoval, ne že by u Svobodných Francouzů nesloužil. Tyto dvě věci jsou historicky doloženy, ale samotná kniha je ve skutečnosti kompilací nejrůznějších událostí, příběhů a osudů a je škoda, že jako takové nebyly uvedeny na pravou míru.
Přitom knize a její čtivosti by nijak neuškodila poznámka, že se jedná o román, který vznikl toliko na základě válečných vzpomínek muže, který za 2. světové války na rozdíl od jiných, kteří v potu tváře vyráběli v protektorátních fabrikách kanóny, tanky a letadla pro wehrmacht a luftwaffe, případně udávali své židovské a jinak smýšlející sousedy, přiložil svou ruku k porážce fašismu. Ostatně by to odpovídalo i autorskému podílu na vzniku publikace. Skutečným autorem byl totiž zkušený spisovatel a obratný fabulátor Pavel Hejcman (*1927), autor mnoha dobrodružných, historických a kriminálních románů. Ostatně u jeho profilu se zcela otevřeně píše, že „odborná zasvěcenost a realismus, jazyková kultura a vypravěčský styl jeho prací z nejrůznějších částí světa činí jeho romány, u nichž si čtenář nemůže být jist, co je fikce a co skutečnost, stále živé a strhující…“
Vyprávění o u nás méně známé části druhé světové války. Historické a technické části jsou čtivé a zaujmou i toho, kdo se o lodě běžně nezajímá, fakticky některé historické detaily nesedí (např. o potopení Bismarcku autor či autoři asi neměli ve své době dost přesných zpráv), ale atmosféra je vypovídající.
Velmi by mě zajímalo, kolik ze soukromé linky je umělecká licence. Pokud je romantická a osobní zápletka pravdivá, žasnu nad množstvím náhod, které mohou potkat jednoho člověka. Spíš jsem ale měla dojem, že je příběh, snad pro větší čtivost, přetížen lyricky popsanými osudovými chvílemi. Ve válce může být osudový každý okamžik, ale četné upozorňování dlouho dopředu bylo tak okaté, že jsem nebyla překvapená a vlastně ani tak dojatá, jak jsem mohla být a jak by si příběh zasloužil. Spolu s pro mě rušivě umístěnými retrospektivami a otravným nadužívaním verzálek to vedlo k tomu, že jsem četla poněkud stylu navzdory.
Pro ty, kterým patos nevadí nebo se snáze dojímají, však může být kniha silným zážitkem.
Přesně jak píše tetapetra, milovaná kniha i mého tatínka a pro mě láska na celý život. Čtu již poněkolikáté a stále se nechávám okouzlit krásným obsahem této knihy. To je prostě osud :)
Milovaná kniha mého otce...po přečtení už vím proč.Strhující příběh,nemohla jsem přestat číst..
Dobrodružství, které psal sám život. Jsem ráda, že jsem měla možnost se s MUDr. Fráňou seznámit a nahlédnout do typicky chlapského světa. A tím nemyslím jen prostředí válečné lodě, ale také třeba vztahy k ženám.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) mořeplavba vojenské námořnictvo
Autorovy další knížky
| 1975 |  Sbohem moře, sbohem oceány! |
| 1982 | Ocelová past |
| 1967 | Dům za duhovou zdí |
| 1979 | Let osamělého ptáka |
| 1966 | Anděl hraje na violu |
Naprosto úžasná kniha se strhujícím dějem a závěrem, který mi vehnal slzy do očí. Teprve po letech jsem zjistil, že Gérard Fraineau alias Gerard Fráňa alias Gustav Franc jsou jména, pod nimiž za normalizace publikoval jinak velmi úspěšný autor mnoha detektivních i jiných románů Pavel Hejcman.