Sbohem, přízraky
Nadia Terranova
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428699/bmid_sbohem-prizraky-c4P-428699.jpg
4
86
86
Ida se živí psaním fiktivních příběhů do rádia. Před lety se přestěhovala ze Sicílie do Říma, kde žije se svým manželem Pietrem – ten jí poskytuje oporu a něhu, ale z jejich vztahu již veškerá vášeň vyprchala. Teď se vrací do rodného domu, z něhož matka udělala skanzen, aby jí pomohla s prodejem. Stačí překročit práh a znovu se ponoří do traumatické minulosti: když jí bylo třináct, její otec beze stopy zmizel. V 6:16 ráno jednou vstal a odešel navždy. Otec, který není ani živý, ani mrtvý, se pravidelně objevuje v jejích nočních můrách a dokonce se jí začne zjevovat jako přízrak za bílého dne. V dusné atmosféře kulminuje i napětí mezi Idou a její matkou. S vědomím, že každý je přeživším svých vlastních bitev, si přiznává, že přesun do Říma byla pouhá snaha utéct před přízraky, obsesemi a vnitřními démony. S maximálním úsilím je nakonec přemůže – a cestou nazpět symbolicky pohřbí svého zmizelého otce. Její hodinky konečně ukazují 6:17.... celý text
Přidat komentář
I když moc nevím, co se dělo, užíval jsem si to. Když měl člověk čas, ideální na jeden den. Za mě dost podobné, snad i čtivější, než Geniální přítelkyně.
Ženská hrdinka, rozporuplnost, italské reálie, které mám tak ráda. Román je v to moc dobrý.
Kniha je sama o sobě docela o ničem. Holka uvnitř ženy která se stále nedokáže přenést přes minulost, kdy ztratila otce. Číst se dá, ale to je asi tak vše.
Trvalo mi tři roky, než jsem knihu dočetla - poprvé jsem ji po 50 stranách odložila. Ale nakonec jsem ráda, že jsem se k ní znovu dostala. Příběh nemá příliš mnoho děje, je to spíš taková psychologická sonda do života ženy, která se ani po víc než 20 letech nedokázala vyrovnat se zmizením vlastního otce. Kniha má zvláštně hutnou, melancholickou, atmosféru, kterou je protknutá od začátku až do konce. Nemůžu říct, že by se mi příběh nějak výrazně líbil, ale zaujal mě styl vyprávění a atmosféra, kterou autorka zvládla skvěle vykreslit.
3,5/5
Styl psaní ani téma mi nesedlo, vlastně mě to celé jaksi vůbec nebavilo. Donutila jsem se knihu dočíst, ale není na ní nic, co by mě zaujalo nebo donutilo ji otevřít znovu
Nemohu si pomoci, ale takové knihy mě baví. Žádná dějová hitparáda, trošku psycho, hodně snových podsekcí, trošku melancholie, smutku, neukotvení. Příběh ze Sicílie, mladá a bezdětná žena topící se v přízracích minulosti a zmizelého otce. Závěrečná pasáž už je hodně silná katarze. Za mě super.
Ida se po několika letech vrací do svého rodného domu na Sicílii, aby pomohla matce s likvidací věcí před prodejem. Je to příležitost, jak se konečně vyrovnat s minulostí, s tím, že jednoho dne zmizel beze stopy její otec trpící depresemi, s matkou, se kterou spíš mlčely, než aby si spolu povídaly a byly si oporou, se svou kamarádkou Sarou, se svým dětstvím a dospíváním.
Bohužel, čekala jsem daleko víc, téma smíření se s minulostí je v literatuře samozřejmě poměrně časté a mně připadá, že jsem ho kolikrát četla daleko lépe zpracované.
Knížka je za mě úplný průměr, a proto ji snad ani nedoporučuju, když ji číst nebudete, podle mého názoru vůbec o nic nepřijdete...
***
"Štěstí neexistuje, ale existují šťastné chvíle..."
***
Dříve nebo později to potká téměř každého z nás. Odchod jednoho z rodičů a hledání způsobů, jak přežít s tím druhým. Vztah matky a dcery bývá někdy komplikovaný. Tolik zklamání a nevyslovených křivd. Tolik věcí, o kterých se raději nemluví, protože jejich vytažení na denní světlo, pak způsobí efekt nášlapné miny.
Tísnivá, psychologická kniha, kterou plně docení především ti, kteří ,,už ví".
Vtáhlo mě to do atmosféry sicilského městečka, vůbec mi nevadilo, že se na první pohled v knize nic převratného neděje - ono se tam toho totiž děje hodně: pod povrchem, v duši hlavní hrdinky. Je to čtení vhodné pro lidi, kteří se u knížky rádi zamyslí, nasají atmosféru, zklidní se a přemýšlejí. Vztah matka a dcera podle mě vylíčen excelentně, stejně jako jejich zabřednutí do minulosti a to všechno, o čem "se nemluví“.
Čiré utrpení číst o stesku jiných. Snaha rozloučit se s tělem otce, udělat definitivní tečku za někým, kdo odešel a co ovlivnilo celý život hlavní postavy. Kniha se četla špatně, chvílemi jsem chtěla zatřást hlavní postavou, aby se trochu srovnala se životem.
Krásná atmosféra, zajímavé prostředí, dobrý styl, ale hlavní hrdinka mě nebetyčně štvala. Její lpění na vlastním smutku, neschopnost se s tím potkat a nedostatek soucitu s jinými... asi už jsem moc matka a málo sebehnípající se dcera :D
Na začátku jsem si říkala, že to bude na pět hvězdiček, moc hezký sloh. Ale děj se vleče, je samá negace, těžko se dá v tom příběhu věřit, že dcera se nesmířila s osudem otce i po takové době. Sympatická a uvěřitelná byla pro mne matka, a vlastně i otec. Dcera je sebestředný sobec, který se zabývá jen svými problémy a ostatní kolem ní jí v podstatě nezajímají.
Bolestivé, nádherným jazykem psané. Zasáhlo mě to hodně. Událost na konci mě překvapila.
Pokud máte chuť si přečíst kvalitní vypravěčský, nefalešný a neotřelý text popisující vztah matka-dcera po ztrátě manžela-otce, tak se dejte do čtení. Kniha určitě stojí za přečtení.
Ida má problém ve vztahu s matkou, manželem a vlastně nemá ani kamarády a to vše jen proto, že ji před 23 lety beze slova odešel z domu otec a už se nevrátil. Já vím, že nás minulost může ovlivnit, mnohdy nám to dojde až po letech, ale tohle bylo až příliš sebedestruktivní. Utápět se ve vlastním smutku a nepřijmout do svého světa někoho jiného bych pochopila rok, dva po události. Ale aby trvalo 23 let, než si "pohřbím" v mysli otce, který už se fakt nevrátí, mi přijde přehnané. Taky ta absence komunikace s matkou je zvláštní. V doslovu je vysvětlení, proč tomu tak bylo, ale ani to mě nepřesvědčilo. Tenhle příběh je depresivní ukázkou toho, že když se hrabete v minulosti a navíc nedokážete hovořit o svých pocitech, nepřinese vám to nic dobrého.
Tak tohle jsem nedočetl, to bylo tak deep, že se mi z toho nudně průměrnýho žvatlání o smutku a depresi udělal po 50 stranách takovej hlad, že jsem knihu odložil a šel se najíst. Po obědě jsem na tuhle knihu úplně zapomněl a šel se vykadit. Pak jsem radši začal číst něco jinýho. Tenhle bláznivej příběh se stal před čtrnácti dny.
4/10.
Nejlepší kniha z nové produkce, jakou jsem četla za posledních několik let. Krásný jazyk, příběh o vztahu matky a dcery, o snaze vyrovnat se tragédii z dětství, která hrdince "zabrzdila" život až do dospělosti, o všem nevysloveném, co visí ve vzduchu v mnoha rodinách. Knížka si nehraje na nic, čím není, a v té své neokázalosti neskutečně převyšuje běžnou produkci tzv. bestsellerů, jejichž děj je sice neskutečně napínavý, ale sklouzne po čtenáři jako voda po skle. Proč takových knih jako Sbohem přízraky u nás nevychází více? Čtenáři by se jistě našli. Asi to není pro každého, ale mně se velmi trefila do vkusu, vlastně jsem si díky ní zde založila profil, abych mohla napsat názor.
Musím říct, že tahle kniha mě příjemně překvapila. Děj se zdá jednoduchý, ale díky detailnímu popisu Idina života zjistíte, že to zase tak jednoduché neměla - pečovala o nemocného otce, dospívala, měla jakýsi vztah s matkou, se kterou ani po tolika letech neumí vést běžný rozhovor, navíc každá se vyrovnávala se ztrátou otce po svém a to jejich vztahu také neprospělo. Zkrátka knihu si musíte přečíst, abyste zjistili, jestli se nakonec Ida se ztrátou otce smíří.
Štítky knihy
italská literatura rodina rodinné vztahy Sicílie zmizení lidí otcové a dcery
Skrýt reklamy
Silný příběh, který se mnou hodně rezonoval.
Moc se mi líbil ponor do její duše, děje tam věru nebylo mnoho, ale nijak mi to nechybělo, i tak to byl velmi bohatý zážitek.