Sbohem, Sokrate
Josef Topol
Hra, napsaná v roce 1976, v době "bezčasí" po sovětské okupaci Československa a před vznikem Charty 77, je portrétem sochaře Žaka, jehož padesáté narozeniny se stávají příležitostí k setkání přátel a známých. Žaka poznáváme v jeho tvůrčí i lidské krizi, která je i krizí jeho vztahu k ženě. Malva, která dosud s nejvyšším sebezapřením plnila nevděčný úkol být životní oporou kdysi obdivovanému muži, v průběhu večera ztrácí poslední kousek víry v něj a odchází ze života snad náhodnou, ale spíše dobrovolnou smrtí. Své životní prohry konstatují i ostatní postavy: známý topolovský konflikt života a smrti prochází jejich nitrem a ústí v řetězové vítězství smrti. Sokrates v symbolickém názvu hry je ochočený havran, který Žakův "dům zlomených srdcí" opustil ještě před začátkem hry a tak tragicky předznamenal příběh ztrátou životního smyslu postižené generace.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2011 | Konec masopustu |
2019 | Kočka na kolejích |
2019 | Hodina lásky |
2018 | Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 |
1997 | Básně |
viděl jsem to někdy na začátku devadesátých let, taková dvouaktová depka z vyprázdněnosti mezilidských vztahů; "němý" anděl a poeovský krkavec na soše mají ambice uměleckého přesahu, ale mě to nebavilo ani čteno po třiceti letech