Schéma masové kultury
Theodor W. Adorno
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88134/schema-masove-kultury-88134.jpg
4
32
32
Text "Schéma masové kultury" vrhá kritické světlo na jednotlivé prvky masové kultury a osvětluje jejich vzájemné souvislosti. Byl dokončen v říjnu 1942 v americkém exilu a měl být pokračováním kapitoly "Kulturní průmysl" z knihy Dialektika osvícenství, ale za Adornova života nebyl zveřejněn.
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2009 , OikoymenhOriginální název:
Schema der Massenkultur, Kulturindustrie, 1981
více info...
Přidat komentář
Aby bylo mezi námi jasno, je jen dobře, že text Schéma masové kultury vznikl a já jsem si ho mohl přečíst. Nicméně z mého pohledu má tahle kratičká studie (protože je to jenom část větší práce, nalezena v Adornově pozůstalosti) dvě stránky. První je kladná - kritika masové kultury, primárně reklamy, televize, filmu a hudby je něco, s čím se potýkali lidé v roku 1942 a potýkají se s tím i dnes. A ano, masová kultura potřebuje kritiku. Líbilo se mi, jak Adorno zachází i do sportu. A má naprostou pravdu. Ne že by sport nikdy nebyl masovou záležitostí, ale v dnešní době vidíme, že čím dál, tím víc je reklama nedílnou součástí sportu a co víc, do sportu se pořád víc snaží cpát i politika. A z toho je mi velice špatně. Fuj! Politika nemá co ve sportě dělat. Ale o tom jindy.
Druhá stránka téhle studie ale je, že některé příklady a srovnávání dnes nejsou relevantní. Což je pochopitelné, ale bylo by zajímavé pozorovat, jak by se Adorno k masové kultuře stavěl dnes, v době kdy je reklama doslova všude a každý z nás je masovou kulturou, tedy konzumem nenávratně zasažen. Některé části se četli docela namáhavě. Některým částem textu zase chybí jistá... aktuálnost, resp. nadčasovost. Zřejmě ani Adorno netušil, jak závažné a silné místo bude mít reklama a "vyplachovací" konzumní masový průmysl v kultuře v roce 202x.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Dialektika osvícenství |
| 2009 |  Schéma masové kultury |
| 1997 | Estetická teorie |
| 2009 | Minima Moralia. Reflexe z porušeného života |
| 2015 | Žargon autenticity. K německé ideologii |
Ambivalentní pocity nad tímto textem jsou, jak koukám na níže napsaný komentář, běžné. Pravda, u mě jsou vzbuzeny jinými důvody. Od září loňského roku je to první ryze neprávní kniha (když jsem v ní narazil na slovo vindikace, trochu mě to nakrklo), kterou jsem přečetl. A to ve mně vzhledem k mimořádně nechutnému semestru a ještě nechutnějšímu zkouškovému (tolik plačících lidí jsem ještě na chodbách nepotkal), vzbuzuje mimořádnou radost.
Na straně druhé je to vlastně text poměrně nezajímavý. Ne, nechápejte mě špatně, on obsahem asi přísně vzato zajímavý je, ale pokud jste četli Dialektiku osvícenství (a měli to štěstí, že jste ji pochopili – sám mám s texty frankfurtské školy poněkud problém, jsou napsány zpravidla volnějším slohem a ne se zrovna nejpevnější myšlenkovou strukturou, to platí i o této publikaci) a znáte obecně výhrady které Adorno ke kulturnímu průmyslu má, nepřekvapí vás vlastně ničím a stane se z ní spíše poněkud nepřehledný textík, který zaujme, ale nic moc nedá. Ostatně Adornova aktuální masová kultura, jak ostatně správně poznamenal níže David, byla dosti jiná, než je naše aktuální masová kultura a třebaže obecné fenomény, které Adorno bystře analyzoval, zůstávají v zásadě podobné, kontext knihy stal se poněkud nudným.