Schody do temnoty
Jennifer Fawcett
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508310/bmid_schody-do-temnoty-IOW-508310.png
4
59
59
Ve vzrušujícím románu pro fanoušky Jennifer McMahonové se žena vrací do rodného města poté, co se její kamarádka z dětství pokusí o sebevraždu v místním strašidelném domě – na stejném místě, kde před dvaceti lety došlo k traumatické události, která jim zničila život. V ospalém městečku Sumner's Mills jen málokdo narazil na Oktagon, osmiúhelníkový dům ukrytý hluboko v lesích. A ještě méně lidí našlo dost odvahy na to, aby do něj vůbec vstoupili. Před lety tam totiž jistý muž zabil svou ženu a dvě malé dcerky – šokující a hrůzný čin, který se městečko na severu státu New York snažilo pohřbít. Jedné letní noci se do Oktagonu vydala i čtrnáctiletá Clare se svou nejlepší kamarádkou Abby. Clare vyšla ven, ale část Abby se už nikdy nevrátila. O dvacet let později se dospělá Clare dozvídá, že se Abby v Oktagonu pokusila o sebevraždu a leží v kómatu v nemocnici. Nemá co ztratit, protože sama nedávno prožila osobní tragédii. A tak se vrací ke svým kořenům, aby odhalila temnotu, která je za vše zodpovědná. Děsivý román Schody do temnoty vypráví o traumatu, které nás provází od dětství do dospělosti, i o tom, že se někdy musíme vrátit na začátek, abychom našli konec.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2023 , FobosOriginální název:
Beneath the Stairs
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Velmi napínavé, zajímavé a strašidelné. Autorku řadím mezi mé oblíbené. Hodnotím 5*, doporučuji.
Mám ráda horory v každé podobě. Moc často se mi ale do rukou nedostávají. Tento titul jsem si opravdu užila.
(SPOILER) Po delší době můj první horor. A docela mě chytnul, knížku jsem přečetla za necelý týden, nemohla jsem se odtrhnout. Ale jak byly strhující a napínavé první 2/3, tak konec mě opravdu zklamal. Rozvlekly a nezáživný, čekala jsem tam ještě nějaké ,,wow". Chybělo mně i nějaké vysvětlení, jak to bylo s Georgem a Grace, co se vlastně stalo? Proč to všechny do toho domu táhlo a co se tam vlastně přihodilo Abby? Dojem mám spíš pozitivní, protože jsem se pak bála i jít v noci na záchod ale dalo se to lépe dotáhnout .
Schody do temnoty podle anotace lákají na horor odehrávající se v ospalém městečku, kam se hrdinka Clare vrací po dvaceti letech, aby přišla na kloub děsivému tajemství ve starém domě, který kdysi s kamarádkou navštívily.
Už podle tohoto střípku se dá vytušit, že originalitou tohle dílo opravdu vynikat nebude. Je to opravdu tak a obsahuje mnoho variací na různé žánrové stereotypy a klišé, které bijí do očí. Pokud čekáte, že vámi bude cloumat nějaká hrůza, tak také ne. Podle starého domu můžete tušit nějakou tu duchařinu, čímž se také moc mýlit nebudete.
Jelikož autorka i hlavní hrdinka jsou ženy, čekal jsem také romantickou linku (jakkoliv předpojatě to může znít). Nepletl jsem se, je tam. Nutno však podotknout, že je celkem okrajová a do příběhu i pěkně zapadá. Mezi další klady hodnotím i styl, který je poměrně efektivní bez jakýchkoliv květnatých popisů. Díky tomu se kniha čte velmi svižně.
V průběhu knihy děj přeskakuje z jednoho časového období do druhého a čtenář se pokaždé dozvídá nějaká další fakta a celý příběh tím do sebe zapadá jako puzzle. Nevýhodou tohoto přístupu je to, že je obtížné vyvarovat se tzv. plot holes. Jsou tam situace, kdy jednání postav je v souladu s čtenářovu aktuální znalostí, ale zpětně vyjde najevo, že postava sama musela vědět daleko více a chovala se vlastně trochu nesmyslně.
Další body dolů jsou u mě za zakončení, které mi připadalo trochu chaotické a velmi antiklimatické.
I přes všechna negativa dám s přivřenýma očima 4*. Zejména osvěžující mi přišel autorčin styl a na to, že jde o její debut to nedopadlo vůbec špatně. Příště bych od ní ale chtěl vidět více originality a údernější závěr románu.
Právě jsem knihu dočetla, nejdřív jsem si říkala, jak je možné že ten dům byl pro některé dívky tak magicky přitažlivý, že ovlivnil jejich život tak nadlouho dopředu, možná to bylo opravdu tím, že v něm došlo k několika tragédiím a nepokojná duše té malé dívky a jejího vraha čekaly tak dlouho, až dojde k jejich vysvobození, divím se jen, že Georg patrně žil v lese a domě bez povšimnutí...příběh je napínavý, nevšední, strašidelný...a mluví i o dalších utrpeních v duších hlavních hrdinek, přečtěte si jej a uvidíte sami
P.S. korektury doporučuji nakladatelství provést pečlivěji, díky předem
Souhlasím, že kniha byla do zhruba poloviny fajn. Pak se do děje zamíchaly další časové roviny, což bylo docela zmatečné. Druhá polovina byla zdlouhavá a dějově prázdná. Až na konec, kdy se vše osvětlilo. V knize jsou tiskové knihy a ani to knize neprospívá. A na spojení "být v pohodě" budu mít po nějakou dobu alergii.
Kniha se četla docela i dobře... ale chvíli mi moc nesedělo ty jiné časové linky, než jsem pochopila poitu příběhu... pak už mi to tolik nevadilo ... jen ten konec toho domu mi asi nějak utekl ... ale to nevadí...
Za knihu v rámci #spoluprace děkuji @knihydobrovsky a @sberatelkaknih
- Člověk nemusí být dům, aby měl své démony. -
Jak je patrné z anotace, příběh knihy se točí okolo tajemného prokletého domu, kam se v dětství hlavní hrdinka vydá s kamarádkami a "něco" se tam stane, co změní jejich životy. Že už jste něco takového slyšeli a četli stokrát? Je pravda, že v příběhu najdeme dost stereotypů a klišé, ale...
Musím přiznat, že tahle knížka mě vtáhla a už nepustila, opravdu už jsem se dlouho nesetkala s tak skvělým stylem psaní a vyprávění a navíc u prvotiny? Smekám a ani nepříliš povedená korektura mi dojem ze čtení nezkazila (pro citlivé jedince opravdu nedoporučuji).
Bývá už takovým zvykem, že do všech knih vložíme romantickou linku, protože, proč ne. I zde ji nalezneme, ale musím říct, že velice okrajově a do příběhu je skvěle zasazená. Stejně jako bylo skvělým nápadem vyprávění z minulosti a přítomnosti a zároveň z pohledů několika postav, přesto příběh krásně plyne a autorka předkládá vodítka, co se vlastně stalo. Velice zajímavé mi přišla "psychologická" okénka, protože démoni nejsou jen v strašidelných domech, ale i v nás.
Vytknout musím především závěr, ten byl takový sakumprásk a bylo to. Osobně bych uvítala i kapitoly z pohledu Abby. Ale jinak velice povedené dílo, horor bych neřekla, ale tajemno tam určitě je.
Super čtivé, děj mi běžel před očima jako film a bylo to napínavé natolik, že jsem neměla ani na okamžik chuť knihu odložit. Přesně, co čekám od knihy. Dějové linky byly všechny napínavé, neměla jsem tendenci žádnou přeskakovat. Navíc to v některých momentech bylo opravdu strašidelné, takže žánr horor za mě splněn. Paráda ! Doteď jsem převážně kladně hodnotila sérii strašidelných domů od Darcy Coates, ale ty jsou v porovnání se Schody do temnoty jen pohádky. Tohle bylo přeci jen o level mnohem výš. Super. Plný počet a doporučuju všem milovníkům hororů.
Můj komentář je asi ovlivněn tím, že jsem velká fanynka hororové literatury a tohle horor moc není, ale i tak mi kniha přišla minimálně do poloviny celkem zajímavá. Líbilo se mi vykreslení hrdinčina dětství, to jak se vyrovnávala se smrtí maminky i vztahy s jejími kamarádkami, i když za mne tohle lépe umí vyjádřit třeba Dan Simmons nebo Rober Mc Cammon, ale OK bavilo mne. Bohužel se poetika dětských rozhovorů vytratila u dospělé hrdinky, kdy mi rozhovory přišly takové plošší. Romantický moment a následný happy end byl předvídatelný a pro mne je v tomhle typu knih skoro až rušivý a to opravdu nemusím nešťastné hrdiny utopit v litrech krve :-) jen tady mne prostě nebavil. A co se samotného mysteriózního domu týče, tak to je asi největší problém, ten konec a rozuzlení je opravdu chabý. Kdyby byla celá kniha jen románem se slabým náznakem tajemna, v pořádku! Ale i podle názvu a vůbec prostotu, který je domu a tajemným událostem věnován to ukončit takhle?
Normálně duchařinu nečtu, le tady si mě nějak přitáhla obálka a já musím říct, že sem byl mile překvapen...škoda, že na takové věci nevěřím, umocnilo by mi to zážitek z knížky...
Kniha byla opravdu napínavá. Běžně "horory" nebo strašidelnější knihy nečtu, jen hodně málo, hlavně čím jsem starší, tím se bojím víc :) a pak z toho mám i noční můry :) tahle kniha, ale člověka vtáhla, upoutala, udržovala v napětí a člověk musel číst dál a dál. Trošičku, ale jen málo mě zklamal konec a tak trochu spíš hlavně i vysvětlení co se přesně úplně událo. Ale jinak se kniha četla opravdu moc dobře. Váhavě nevím jestli 4 nebo 5*
Četl jste někdo tuto knihu?
Úvod čtenáře seznamuje s osmiúhelníkovým domem Oktagonem, který svádí a současně odrazuje svojí důstojnou samotou.
Příběh se poodhaluje pomalu.
Je zde něco, co si přinášíte z dětství, něco, co čeká na vás. Cesta k němu je daleká a není přístupná bez překážek, ale komu to vadí?
Jsme zvědavé.
Živé sny, noční můry, záhadná vidění, která se promítají do života všech. Ten dům... Je to pocit, nutkání se tam vrátit, protože to zesílilo. Zesílila zároveň potřeba se tam vrátit a ujistit se, že to bylo skutečné.
To pouto k tomu domu...
Pocit se probouzí a vy ten dům musíte navštívit. Nelze se tomu ubránit. Pocit jít tam se probouzí. Ty těžké kovové dveře od sklepa tam prostě nepatří. Nelze to zastavit.
Aby hlavní hrdinka našla konec, musí se vrátit na začátek.
Co v tom sklepě je? Viděli to všichni a všichni stejně? Příběh velkou měrou zasahuje do dětství hlavní hrdinky a do let blízkých nedávné době. Odtud je přenášen mechanismus zla.
Zlo volá.
Poznáváte okolí původních a současných vlastníků Oktagonu. Z původnosti se rodí zlo.
Tři časové a dějové linie příběhu, ve dvou z nich zaujímá místo hlavní hrdinka. Příběh je lehce ponurý, obestřen záhadou, lekací scény zde nejsou, přítomny jsou okamžiky natahující a utužující napětí.
Děj, který je vrstevnatý, je dobře napsán. Byl vytvořen příběh, který zaujme. Hororové prvky jsou z větší části upozaděny jako by je děj uprostřed strhával a v závěru se k nim zase vrátil. Posazen je na samotném dětství/dospívání hrdinů a historii vlastníků.
Věřím, že kdyby kniha byla filmově zpracována, horor by to se všemi prvky byl. Ale tady se to ve většinové části ztrácí. Na druhou stranu, příběh je poutavě napsán a celou dobu si udržuje svěžest.
Poznamenává Oktagon lidi? Čím nebo kým?
Čím déle jsem četla, tím více jsem příběh přirovnávala k hororu Annabelle, hororu Kruh nebo Sirotek. Za skvělé podání a vůbec plné nasazení dávám pět hvězd.
Schody do temnoty
Ano, podle anotace to vypadá skvěle že jo, já si to říkám taky, ale číst to je pak věc druhá. Prostě horory jsou takové všechny, nebo co jsem měla možnost číst. Omáčky okolo, pak máte skvělý děj a pak zase omáčky okolo. Já na tohle asi nemám nervy a trpělivost. Mě prostě štve, když se jedno téma řeší na 10 stránek, pak vás děj nahlodá něčím skvělým a pak zase nuda. Dost mě to mrzí, ale horory asi nebudou úplně můj žánr.
Jediné co akceptuji jsou knihy Stephena Kinga, tam jsem s omáčkou počítala. U knihy Cujo, to bylo taky tak, ale děj byl prostě boží. Natahuje čtenáře a pak dá pecku, tady je to v pořádku, ale u této knihy jsem to nečekala.