Schovej mě v dešti
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472893/bmid_schovej-me-v-desti-9Jk-472893.jpg
4
676
676
Tři generace žen, jeden příběh… Když Kate jako mladá utekla z domova, nezanechala za sebou žádné stopy. Toužila začít nový život daleko od rodiny a především od matky, ke které necítila takové pouto, jaké by dcera zřejmě cítit měla. I proto se Kate později zapřísáhla, že ona sama tu pro svou milovanou dcerku Sabine vždycky bude… Jenomže čím je Sabine starší, tím víc ji nejasná minulost její matky zajímá – a jednoho dne se prostě rozhodne svou babičku Joy na irském venkově navštívit. Splněný sen o shledání vnučky a babičky se však záhy změní v horlivé pátrání po tajemství minulých let, která doteď zůstávala pohřbena...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2020
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Sheltering Rain, 2002
více info...
Přidat komentář
Přečetla jsem moc krásný rodinný příběh, který napsala paní spisovatelka, která dostala do vínku spolu s nesporným vypravěčským talentem i schopnost laskavého, moudrého vidění světa kolem sebe. Knihu Schovej mě v dešti vůbec nevnímám jako zdlouhavou, možná tím, že nečekám na překvapivé tajemství či rozuzlení, o které ani v této knize nebudete ochuzeni. Prostě si užívám celý příběh, plný lásky k lidem, zvířatům, přírodě, prostě k životu takovému, jaký je, a že to není vždy pouze procházka růžovým sadem. A to překvapení na konci je jen taková třešnička na dortu, příjemná, ale ne nezbytná. Krásný příběh, naděje plný, poutavý a lidský. Moc jsem si ho užila a i přes modrá čísla v hodnocení , vřele doporučuji.
U autorčiny prvotiny jde jasně vidět, proč jsou její knihy tak oblíbené. Jojo umí příběh barvitě napsat. Schovej mě v dešti zaujme především vyprávěním více postav, které některé ukazují i část své minulosti. Díky tomu mi přijde kniha ucelenější a je to od autorky neotřepaný styl vyprávění.
Tuhle autorku mám prostě ráda. Kniha mi přišla trochu jiná, než ty, které jsem četla předtím. Ne nevyzrálá, spíš trochu moc hořká. Až moc smutných a nevyřešených rodinných vztahů. Proměna děsivého domu obestavěného navíc řadou zákazů a nařízení v něco docela milého, tak jak to prožívala Sabine, mi připomněla olíbenou klasiku Janu Eyrovou. I tady se o tu proměnu zasloužila láska, je jedno jestli k rodičům, prarodičům, či k partnerovi.. To je podle mě hlavním poselstvím knihy, že s láskou a city můžeme i ty škaredé a zpočátku nepřijtelné věci vidět jinak a najít i dávno ztracenou cestu k těm, které jsme opustili.
Kámen úrazu je, že je to prvotina a kniha 18 let stará s otřepaným tématem. Jinak skvělá kniha!
Tato kniha je zatím nejslabší, kterou jsem od této autorky četla. Chybělo mi v tom trošku napětí jako v jiných knihách od této autorky. Ale i přesto je to moc hezký příběh, u kterého se velmi dobře relaxuje.
Na základě zdejšího nízkého hodnocení jsem neměla moc velká očekávání, ale autorčina prvotina s poetickým názvem a něžnou obálkou mě mile překvapila.
Mám ráda příběhy řešící rodinné vztahy a generační propasti, a i když prolínání minulosti s přítomností bylo zpočátku trochu neohrabané, střípky z Joyina života v Hongkongu dotvářely atmosféru knihy, poskytly čtenáři náhled do zrodu jejího vztahu s Edwardem a postupně odhalily kostlivce ve skříni, které ostatně skrývá snad každá rodina.
Líbilo se mi, jak dokázala autorka vykreslit cestu, již si k sobě hledaly vnučka s babičkou, a nakonec i matka s dcerou. Bylo to takové nenucené a uvěřitelné, ozvláštněné láskou ke koním, která kdysi dávno spojila i Edwarda a Joy. Zaujaly mě i osudy vedlejších postav - Thoma, paní H., Annie. Po dějové stránce se nejspíš nejedná o nic převratného, ale mně se to zkrátka opravdu dobře četlo - tak hezky to plynulo, až mi bylo skoro líto, že už je konec...
Chtěla bych být schopná porovnat, zda se autorčin styl psaní během let nějak výrazně změnil, ale i když jsem od ní četla dvě další knížky, přece jenom už je to nějaký ten pátek, což je nakonec možná jenom dobře. Takhle jsem totiž dostala příjemnou odpočinkovou četbu, na jejíchž vlnách jsem se nechala unášet několika letními dny s pocitem naprosté spokojenosti a pohodlí. Co víc si přát!
Je zde toho hodně pro každého. Hluboké přátelství a láska, zrada, porod, rodinné vztahy a nevztahy a také příběh. Vlastně dva. Jeden o procitání puberťačky a druhý o životě rodiny ve třech generacích od počátku padesátých let minulého století až do roku 1999. Generační román má přeci skoro každý rád, zvláště když je napsán s takovým citem pro city.
Generační příběh tří žen – babičky Joy, dcery Kate a vnučky Sabine, který je napsán „volnějším“ stylem. Šestnáctiletá Sabine přijíždí do Irska ke své babičce Joy a nemocnému dědečkovi Edwardovi, aby se zbavila frustrace z nepovedených vztahů své matky. Drsný život na venkově a přísný režim zavedený v domácnosti Ballantynových ji zaskočí, ale postupem času se podvoluje a sbližuje se s lidmi ve svém okolí, ať jsou to prarodiče, Thom, Annie, paní H nebo kamarád Bobby. Po zhoršení zdravotního stavu Edwarda přijíždí do Kilcarrionu i její matka a „bouře“ nevyjasněné minulosti, výčitek, zanedbaných citů, zášti a bolesti začíná…. Nemohu říci, že kniha je vzrušující nebo nudná, úžasná či špatná, každý máme přeci jiný vkus a názor, za mě prostě tak 3,5 * a dočteno bez emocí.
Navzdory některým záporným komentářům mě se kniha moc líbila. Příběh Joy, Kate a Sabine. Babička, dcera a vnučka. Dle anotace Sabine chtěla sama za babičkou do Irska. Naopak jí tam poslala matka, která s dcerou moc nevycházela proti její vůli. Posupně se odhaluje tajemství této rodiny a kniha se mi četla sama. Doporučuji
Bohužel mě tato kniha zklamala. Od Jojo Moyes jsem četla kdysi “Poslední dopis od tvé lásky” a to se nedá srovnat. Tato kniha je zbytečně dlouhá a zápletka je v podstatě o ničem.
První půlka se dost táhla, ale celkově dobré. Je znát, že je to autorky prvotina. Prázdninová oddechovka.
Opět jsem si moc dobře početla. Moc příjemné a oddechové čtení. Pro letošní, zatím dost deštivé léto, ideální.
Nepřekvapí, neurazí....Oddechovka u které člověk nepřemýšlí...děj pluje....Ale taky se tam neděje nic zásadního...Jen to prostředí Irska mě láká....
Pěkné čtení jako vždy od této autorky. Zařadila bych knihu mezi autorčiny slabší, ale vzhledem k tomu, že jde vlastně o překlad její prvotiny, je vidět, jak se vyvíjí. Četlo se mi velmi dobře, příběh pěkný jednoduchý, nic náročného. Příjemná oddechovka.
Příběh tří žen jedné rodiny. Nejmladší Sabine, kterou v šestnácti cloumá puberta a její matka Kate, která ji připadá naprosto nemožná. Kate jako mladá utekla z domova, toužila začít nový život a zapomenout na svou vlastní minulost. A babička Joy, která žije v Irsku obklopena koňmi, které miluje více, než lidi. Setkáním všech tří se nám odhalují rodinná tajemství…
Toto je prvotina Jojo Moyes a asi to je znát. I když od autorky jsem četla pouze tři díly knihy Než jsem Tě poznala, tato kniha mi z nich přišla rozhodně nejslabší. Děj byl hodně rozvláčný, zbytečně natahovaný, na rodinná tajemství čekáte celou knihu a pak mi to nepřišlo až tak šokující. Nejvíce mi asi vadila Kate, která se celou dobu chovala jako šestnáctiletá.
Téma by nebylo špatné, kdyby bylo trochu více propracované a mělo to větší spád, tak to mohla být rozhodně hodně dobrá kniha. Autorka se snaží ukázat na každé postavě (i těch vedlejších) různorodost citů, takže každý byl jiný, ale bylo to tak okaté, až mi to přišlo moc.
Od autorky mám doma v knihovně ještě Zakázané ovoce, tak doufám, že mě osloví více.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Jojo Moyes, ano ! Na knize je znát, že je to autorčina prvotina. Proto chápu některé komentáře, že je kniha nejslabší.... Ale nesouhlasím. Kniha je podle mě silná svým příběhem. Zpočátku trochu kostrbaté přeskakování ve vyprávění na konci knihy úplně vymizí a od Vévodovo vyjížďky to jde šmahem. Neodtrhla jsem se. Za mě prostě opět plný počet. Vždy u JM najdu takové to pohlazení na duši.