Schovej mě v dešti
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476292/bmid_schovej-me-v-desti-jQY-476292.jpg
4
678
678
Tři generace žen, jeden příběh… Když Kate jako mladá utekla z domova, nezanechala za sebou žádné stopy. Toužila začít nový život daleko od rodiny a především od matky, ke které necítila takové pouto, jaké by dcera zřejmě cítit měla. I proto se Kate později zapřísáhla, že ona sama tu pro svou milovanou dcerku Sabine vždycky bude… Jenomže čím je Sabine starší, tím víc ji nejasná minulost její matky zajímá – a jednoho dne se prostě rozhodne svou babičku Joy na irském venkově navštívit. Splněný sen o shledání vnučky a babičky se však záhy změní v horlivé pátrání po tajemství minulých let, která doteď zůstávala pohřbena…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
Sheltering Rain, 2002
více info...
Přidat komentář
Ne.. proste se tam poradne nic nedelo. Zaklapla jsem a rekla: no to byly vyhozene penize, za tuto knizku.
Treti kniha od teto autorky a libila se mi nejmene, ale i tak se mi libila moc :) Takova oddechovka na letni vecery po praci
Pozdější knihy J.M. jsou o třídu lepší, ale i tak je Schovej mě v dešti dobře se čtoucí román.
Příjemné "čtení pro paní a dívky" - a vůbec to nemyslím zle. Kniha plná citů a vztahů - často skrývaných, nepřiznaných, a možná i promeškaných. Typická JM. Mnohem více se mi líbila honkongská linka z 50. let, "současnost" (v uvozovkách proto, že děj je zasazen do konce devadesátých let) byla v porovnání s ní taková trochu plochá a prvoplánová. Zaokrouhluji mírně nahoru a přiznávám, že můj šálek kávy autorčiny knihy tak úplně nejsou.
Jednu zásadní výtku si ale neodpustím. Josef Goebbels se do dějin zapsal tak nechvalně, že pojmenovat po něm kocoura (byť i v románu) mi nepřipadá vhodné - marně se snažím v tom nalézt nějakou nadsázku, vtip ....?!
Za mě skvělé, sice toho podle mě zůstalo ještě mnoho nevyřčeného, ale i tak. Je to autorčina prvotina, a zdařilá. Poklidnost příběhu mi nevadila, mám takové moc ráda.
Jojo mě opět nezklamala. Krásná kniha. Četla jsem od ní i lepší, ale i tahle má své kouzlo a moc se mi líbila.
Opět skvélé vyprávění zajímavého příběhu. Paní spisovatelka prostě umí. A teď nezbývá než čekat a těšit se na další její dílo.
Protože jsem ke knížce přistupovala střízlivě a bez velkých očekávání, nemohu říct, že bych byla zklamaná. Spíše naopak - ve srovnání s knihami od Jojo, které u nás vyšly během posledních cca 3 let, vychází Schovej mě v dešti snad nejlíp. Líbilo se mi atraktivní prostředí, ať už Hongkong, cestovní loď nebo Irsko... Líbily se mi osudy hlavních i vedlejších postav, líbila se mi nenásilná romantická zápletka... A celkové vyznění a poselství knihy, znázorňující vztahy jako křehkou věc, která se může rozbít během vteřiny. Největším mínusem knihy je potom kombinace velmi dlouhých kapitol+střídání časových rovin po kapitolách.
.
Více najdete v mé recenzi na blogu, zde není prostor pro všechny pocity, které ve mně kniha vyvolala :) https://bookaholicjessie.blogspot.com/2020/07/tri-generace-silne-osudy-laska-ke-konim.html?m=1
Schovej mě v dešti je milý a nenáročný příběh, který vám umožní si u knihy krásně odpočinout. Je to kniha, která má moc hezký námět. Část příběhu je zasazena do 50. let v Hongkongu, takže na vás dýchne atmosféra této doby.
Další část knihy se pak odehrává v současnosti právě v Irsku. Prostředí koní a honů může být pro mnohé také velmi zajímavé.
Co se promyšlenosti samotného děje týče, tak můžu autorku pochválit hned z několika důvodů. Velmi se mi líbilo zasazení části děje do Hongkongu. A vůbec ta doba babiččiného mládí mi přišla velmi zajímavá. To se autorce povedlo. A ještě ji musím pochválit za krásné zobrazení tohoto generačního střetu. Kdy v případě babičky Joy vládnou možná až přílišné zásady, pravidla a slušnost a Sabine (vnučka) nic z toho nechápe. Její uvolněná doba má tolik daleko k tradicím a k myšlení babičky!
Jojo Moyesové se také velmi dobře povedlo popsat osobnosti všech tří hrdinek. Každou jste chápali. A každá měla pravdu. Každá chtěla totéž, ale žádná si o to, co doopravy chce, neuměla říci. Každá ve své mysli nadává té další a ani jedna nedokáže pochopit ty další dvě. Tyhle ty myšlenkové střety se mi velmi líbily. Jojo má talent nejen krásně popsat charaktery osob a osoby samotné, ale také prostředí, ve kterém se nachází. Díky tomuto umu se skutečně ocitnete na nudném večírku v 50. letech a nebo na irském venkově v sedle koně při honu na lišky. Stejně tak to budete vy, kdo bude sedět přesně v určitý čas u stolu a večeřet s lidmi, které prakticky ani neznáte a nemáte jim co říci.
Přestože se jedná o poměrně hezký příběh a Jojo odvedla skutečně velmi dobrou práci, nemůžu se ubránit srovnávání knih. Od Jojo jsem přečetla část její tvorby ale oproti jiným knihám, mi tento příběh přišel spíše průměrný. Četlo se to velice dobře, v příběhu nebyla žádná místa, která by mně nudila, ale přesto knize nemohu dát plný počet bodů. I když to bylo hezké, necítila jsem žádné výraznější emoce. Romantika v knize mi přišla spíše polovičatá. Zkrátka mi v knize něco málo chybělo. Ale přesto musím napsat, že přečtení knihy vůbec nelituji. Byl to příjemně strávený čas. Velmi příjemně.
Další povedená kniha od Jojo...
Sice mi přišla maličko slabší, přesto se četla dobře...
Styl psaní Jojo mám velmi ráda, všechny její knihy jsem přečetla s nadšením a ani tato nebyla výjimkou. Úžasný příběh psaný srdcem. Moc se mi kniha líbila. Někdo psal, že byla nudná? Za mě ani jedna strana nebyla nudná, knihu jsem si nesmírně užila.
Knížka mi nudná nepřipadala ani v nejmenším :)
Ráda se dozvídám, proč ta která postava jedná tak jak jedná a provázání tří generací žen se mi moc líbilo. Je také pravda, že Moyes je má oblíbená autorka a její styl psaní mi sedí :))
Další krásná kniha, která čtenáře nutí k zamyšlení. Četla se dobře a opět jsem se přesvědčila, že Moyes je skvělá spisovatelka.
Za mě lehké odpočinkové čtení. Předvídatelný příběh, romantika, která nechytí za srdce, ale ani neurazí.
Autorku jsem znala díky jejím slavnějším knihám, od ní jsem pouze četla Dívka, již jsi tu zanechal, která byla božská. Tato kniha nezaujala. Začátek a konec mě bavil, možná kdyby to bylo celé o Joy z 50. let bylo by to pro mne lepší. Zbytečně dlouhé a nudné pasáže, dle mého názoru je poznat, že je to autorčina prvotina.
Kniha byla celkem nudná, plná vnitřních monologů, kde některá z hrdinek řešila své problémy v životě, převážně vztahy. Jelikož neznám historii Číny & Anglie, nepochopila jsem život Joy. Neuměla jsem si představit prostředí, v němž pobývala, histor. pozadí mi unikalo.
To, co bylo v příběhu Joy nakousnuto, a zajímalo by mě to více, bylo nedopovězeno.
Co se mi líbilo, bylo to, že příběh vlastně říká, vztahy nejsou dokonalé. Každý má nějakou krizi a každý se k ní postaví jinak. Někdo vytrvá pro dobro ostatních, někdo stále utíká a pořád hledá.
Posledních sto stran bylo emotivních a celkově byla kniha čtivá, ale opravdu se tam nic nedělo. V "napětí" mě udržovala spíš víra, že se tam prostě musí něco stát, ne? :D.
Pokud máte rádi styl Panský dům 1., tak se vám kniha bude líbit.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Příběh tří žen jedné rodiny. Nejmladší Sabine, kterou v šestnácti cloumá puberta a její matka Kate, která ji připadá naprosto nemožná. Kate jako mladá utekla z domova, toužila začít nový život a zapomenout na svou vlastní minulost. A babička Joy, která žije v Irsku obklopena koňmi, které miluje více, než lidi. Setkáním všech tří se nám odhalují rodinná tajemství…
Toto je prvotina Jojo Moyes a asi to je znát. I když od autorky jsem četla pouze tři díly knihy Než jsem Tě poznala, tato kniha mi z nich přišla rozhodně nejslabší. Děj byl hodně rozvláčný, zbytečně natahovaný, na rodinná tajemství čekáte celou knihu a pak mi to nepřišlo až tak šokující. Nejvíce mi asi vadila Kate, která se celou dobu chovala jako šestnáctiletá.
Téma by nebylo špatné, kdyby bylo trochu více propracované a mělo to větší spád, tak to mohla být rozhodně hodně dobrá kniha. Autorka se snaží ukázat na každé postavě (i těch vedlejších) různorodost citů, takže každý byl jiný, ale bylo to tak okaté, až mi to přišlo moc.
Od autorky mám doma v knihovně ještě Zakázané ovoce, tak doufám, že mě osloví více.