Schrödingerova velryba
Andrew Crumey
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206883/mid_schrodingerova-velryba-1s5-206883.jpg
4
45
45
Erwin Schrödinger, Robert Schumann, Friedrich Nietzsche, Herman Melville – tato zvláštní, nesourodá skupina se střetává v knize Andrewa Crumeyho Schrödingerova velryba. Ti všichni mají nějaký vztah k Harrymu Dickovi, stiženému ztrátou paměti, a fyzikovi Johnu Ringerovi, jenž se dostane do konfliktu s provozovateli vysoce nebezpečné elektrárny. Schrödingerova velryba je techno-thriller, částečně historická fantasy, ale zároveň román, který klade provokativní otázky a zpochybňuje jasné oddělení filosofie, mystiky, vědy, umění, pseudovědeckých teorií a politiky. Co má společného Friedrich Nietzsche, C. G. Jung a Joseph Goebbels? Telepatie, nevysvětlitelné náhody, překrývání nebo spíše splývání jednotlivých postav, to jsou síly, které ženou příběh vpřed a znovu a znovu čtenáře překvapují. V závěru románu pak do sebe jednotlivé kousky zapadají jako části mozaiky, anebo spíše „puzzle” v původním anglickém smyslu tohoto slova.... celý text
Přidat komentář
tento román je zařazen mezi thrillery? hned bych ho šoupl mezi grotesky a černohumory... náročně komponované, propracované a všemi možnými (nápaditými a vtipnými) odkazy a narážkami na vědu i umění, stejně jako paralelami a digresemi napěchované vyprávění, v němž se nakonec všechny v časoprostoru zprvu oddělené světy (minulost, přítomnost, budoucnost, čas jdoucí pozpátku a časoprostorové superpozice) propojí a částečně i překryjí (a občas se taky šipka času otočí, nebo dojde k "viditelnému" zakřivení prostoru), prostě taková pěkná románová interference
jo, a pane Schrödingere, mám pro vás dobrou a špatnou zprávu...
Pokud máte rádi originální příběhy, které obsahují alternativní historii, hard sci-fi, fantasy, záhady, ale i skutečnou vědu, a navíc jsou zábavné a místy napínavé, tak tohle je kniha práv pro vás. Doporučuji!
Jsem nadšen. Kdo má rád podobné mozkové trenažéry, jakým byl třeba filmový Tenet, ten by si Crumeyho román měl vychutnat. Pokud má navíc zálibu v paradoxech kvantové fyziky, pak tuplem. Autor je sám fyzik a po odborné stránce čtenáře příliš nešetří, to je pravda. Ale zase jsou díky tomu jeho hrátky s časoprostorem domyšlené a věrohodné. Navíc je to i velmi schopný vypravěč, který umí napínat čtenářovu pozornost. Rozehrává několik dějových linek, opatrně trousí náznaky souvislostí a pak to všechno prováže do smysluplného celku, nechávajíc za sebou právě tolik nezodpovězeného, aby mě to neznechutilo, ale příjemně rozdráždilo. A v neposlední řadě má smysl pro humor, i když někdy už je to asi na hraně cimrmanovských odborných anekdot.
Kniha mě skutečně kdysi oslovila svým názvem (důkazem budiž i má zdejší přezdívka...). Dvakrát jsem ji začala číst, ale prostě jsem to vzdala. Samotnou mě to mrzelo. Téma čtenářské výzvy 2020 mě k této knize přivedlo potřetí a najednou to šlo. Možná jsem se mezitím přesunula do jiného paralelního světa? :-)
Kniha, která vás nezklame, pokud jste schopni přistoupit na hru s paralelními světy, ale taky pokud vás baví fyzika a historie počátku 20. století. Trochu mě napadá srovnání s knihou 1913 od Illiese: všichni se znají a potkávají, I když tady to nabývá absurdních rozměrů. Nicméně otázka kauzality a možnosti dalšího vývoje je snad důležitá i pro naše obyčejné životy... Mimochodem, pohrávání s paralelním univerzem se mi líbilo i u Pullmanovo ságy His Dark Materials.
Tato kniha mě jaksi zklamala. Čekal jsem od ní více než jen děj plný hrátek s časem, když jsem měl pak už pocit, že nevím, kde mi hlava stojí. Trochu lituji i koupě, ale třeba jsem na tento text ještě nedozrál.
Až to přečtu podruhé a dojde mi úplně všechno, nejspíš přidám poslední hvězdičku. Nebo jsem ji možná už dala v jiné realitě.
Tedy něco tak komplikovaného jsem ještě nečetla. Ale dočetla, i když mi dala zabrat a v půlce knihy jsem ji začala kvůli nechápání všeho číst znovu (ve dne a v kuse, nedoporučuji krátké části před spaním - druhý večer vůbec nevíte, co jste četli včera) - a stejně to nebylo to pravé pro mne. Tolik fyziky, termínů a slov, která jsem ještě nikdy neslyšela a k tomu vracení se v čase, rozdvojování osob a další zapeklitosti. A mezi tím vším, občas záblesk zajímavého příběhu, svérázných postav, dokonce dobrého humoru. Bohužel, dala bych přednost srozumitelnějšímu vyprávění, nějak to autorovo pojetí nedokážu ocenit.(A ke konci knihy se mi úplně vybavily scény z českého filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, konkrétně P. Kostka v popelářském autě: Já jsem taky Jan, jako ty, my jsme oba ... :) Škoda, kdyby to nebylo tak moc fyzikálně zamotané, byla by to fajn kniha i pro nás - méně náročné (chápavé:) čtenáře.
Co k téhle knize říct... Bavila mě neuvěřitelně! Sama vlastně nechápu proč a v tom je její kouzlo. Když se mě někdo ptal, o čem to je, co to vlastně čtu, nebyla jsem schopná to vysvětlit a adekvátně odpovědět. Mám pocit, že tohle se prostě nedá shrnout. Celé je to tak zamotané a nakonec to samozřejmě všechno klapne...
U mě kniha vyvolala spíš zmatené pocity. Po celou dobu čtení jsem přemýšlela o tom, komu je kniha určená. Nemyslím si, že na svetě existuje významě víc lidí, kteří mají přehled v kvantové fyzice, literatuře, hudbě, neurobiologii a filozofii zároveň. Často jsem měla pocit, že autor v odborných pasážích tlačí až moc na pilu přidáváním "intelektuality" za každou cenu. Na druhou stranu bylo pro mě velkým zklamáním laciné lepení děje napr. postavou zdravotní sestry nebo uklizečky, která jakoby náhodou vyžvaní zrovna ty nejdůležitější věci, aby se autor mohl s postavou vůbec hnout.
Na druhé straně musím uznat, že kniha vyvolává opravdu silné kontroverze. Že čtenáře nutí pohnot vlastní hlavou a zamyslet se nad tím "jak to tady vlastně celé funguje" a to nejen z hlediska fyziky, ale třeba i politiky.
Zároveň odkazuje na spoustu dalších klasických knih, které má člověk chuť si pak přečíst :).
Během čtení jsem se často rozhodovala mezi tím označit tuto knihu za genialní, nebo za úplný brak. Je až neuvěřitelné jak můžou mít tyto hodnoty k sobě blízko.
Crumey se svými čtenáři rozehrál hru, která stále vyvolává nové a nové otázky nad vším, co přečteme. Předhazuje nám své představy o náhodách, času a předurčením takovým bezstarostýnm způsobem jako když si kotě hraje s klubíčkem. Jeho vyprávění se stalo sérii náhod, které si čtenář může vlastně interpretovat jak chce a všechny jsou skutečné do té míry, do jaké ji vidět chceme. Opravdu poctivá science fiction. Nehodí se pro každého a určitě se najde spousta těch, kterým prostě nesedne. Ne kvůli tomu, jak Crumey píše, ale spíš kvůli tématům, jakými se zaobírá. Kniha má opravdu ohromný přesah do filozofie, historie, vědy a vlastně i politiky. V tom tkví její přednost a zároveň i kámen úrazu, protože při čtení se sice dozvídáte spoustu nových a zajímavých věcí, ale ony se tak nějak neustále pletou do té hlavní dějové linie, až to bývá chaotické. Já jsem z těch, které tahle kniha neskutečně dostala a za sebe určitě doporučuji!
Crumey ve své knize dokázal, že literatura je svět, kde je možné naprosto cokoliv. A že to, že je něco možné v literatuře, neznamená, že to není možné i v reálu. Báječná kniha, která vyžaduje plné soustředění, jehož ale nebudete litovat.
Je to taková fyzicko-metafyzicko-filozoficko-vědeckofantastická zvláštnost.
Mozaiky příběhů do sebe zapadají, doplňují se i popírají.
Alternativní realita, existence fiktivních významných literátů a naopak "neexistence" některých skutečných.
Tato kniha má rozhodně něco do sebe.
Schrödingerova velryba
23/2022 Schrödingerova velryba je zajímavá kniha, která se dobře čte, ale po jejím dočtení se nemůžu zbavit určitého pocitu marnosti - k čemu to celé bylo? Kniha působí jako důmyslně vykalkulovaná hříčka, které ale chybí duše. Jako jedna epizoda z Ricka a Mortyho roztažená na dvouhodinový film a zbavená veškerého vtipu. (Teorie o množství paralelních vesmírů, které nějakým způsobem interagují + více příběhových rovin, z nich není patrné, která je reálná a která je řekněme "snem"). A jak už poznamenal někdo přede mnou, nemá to daleko k filmu Tenet - což je ale také ten nejvíc odosobněný a "nejstudenější" film od Christophera Nolana. Je z toho hrozně poznat, že autor je fyzik. Protože tahle kniha je doslova "poskládaná" dohromady, s matematickou přesností, ale absolutně bez citu. Tématem je mi to ale stejně velmi blízké, proto dávám vyšší hodnocení. Ještě bych chtěl, aby podobnou knihu napsal nějaký skutečně talentovaný literát.