Schrödingerův hotel
Stanislav Beran
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509693/bmid_schrodingeruv-hotel-63ccf20c0b030.jpg
4
18
18
Ráj kreténů pod Řípem, nevržem a neskřípem Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar, který kráčí do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. Jen v pantech brány od mrtvého údolí Adamova skřípe písek. Nový soubor povídek prozaika Stanislava Berana opět zachycuje mezilidské vztahy a situace v jedinečné perspektivě, která zabírá současnost i nedávnou minulost. Do intimity jeho hrdinů vždy intenzivně prosakuje aktuální společenská realita, ale také různá historická rezidua, za nimiž nikdy nelze udělat tlustou čáru. Autor se dotýká také subtilnějších témat — lidské lhostejnosti, vztahů vyhaslých a všelijak „nouzových“, osobních krizí a podobně. Název knihy odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu a naznačuje onu „ambivalenci jevů a nejistotu v předpokladech“. Beran je spisovatel neexhibující a vlastně tradiční, ale nebojí se realitu svých povídkových hrdinů nečekaně aktualizovat jakousi pitoreskní magií, přizváním zcela reálných postav či míst a nezřídka také robustním humorem a tragikomikou.... celý text
Přidat komentář
Na český poměry hodně dobrý povídky, možná někdy trochu moc nostalgický nebo sentimentální, ale není to bez důvodu. Ta neukončenost mi nevadí, naopak to je devíza povídky, jen naznačit situaci a nechat ji takříkajíc otevřenou a zející. Jen tak dál. Doporučuji.
To bylo tak zvláštní... Znepokojující... Nutící k zamyšlení... Povětšinou část vyrvaná z jakési reality a bez nápovědy, jak to bude dál, jak to dopadlo.
Knížku jsem koupila spíš jen kvůli nevšednímu názvu, ale tuším, že chci vyzkoušet další, autor mě velmi zaujal.
Mám před očima pódium, na něm Nico s banánem v ruce prozpěvuje divnou písničku o Ráji kreténů po Řípem(možná parodie na Děti ráje?), dementní kovboj rovná účty s práskačem, alternativní umělci vymýšlí, jak vyjádřit obnažování duše, aby u toho mohla herečka ukazovat nohy. Jednomu domu projíždí sklepem vlak. Je to trochu ujeté, zároveň naprosto uvěřitelné, protože všude kolem takoví lidi a takové domy jsou. A jestli je nevidíme, neznamená to, že neexistují. Kočky v krabici. Jízda.
Po přečtení každé povídky se dostaví pocit vzduchoprázdna, jako kdyby bylo třeba každou z nich si ještě trochu dožít, nutkání přečíst ji ještě jednou, pečlivěji, takové to co by, kdyby. Hledat dno bezedné studny. Přitom se to čte lehce, jako kdyby mělo vznikat napětí mezi formou a obsahem. Jestli tohle bylo záměrem autora, tak dobrý, protože úplně odpočinková četba to fakt nebyla. Silná.
u povídkových sbírek, které sestavil sám autor, bývám na rozpacích, páč se snažím (většinou marně) najít nějaký společný jmenovatel jednotlivých textů - a ani u Schrödingerova hotelu mi v tom název moc nepomáhá: v anotaci na obálce zmiňovaná "ambivalence jevů a nejistota v předpokladech" je spojitostí dost vágní (a vůbec je Schrödingerova kočka poslední dobou až příliš protežovanou metaforou)
9 povídek zasazených do různých dob a prostředí traktuje nejrůznější témata: snaha vymanit se z domácího násilí, odsun sudetských Němců, střet víry v boha a vědeckého poznání po 12. dubnu 1961, náhlé chvilkové prozření muže postiženého alzheimrem a odhalení kamaráda-konfidenta StB, neoznačené hroby obětí totalitních režimů, rozvaha nad Novákovou monografií o Kunderovi, hledání smyslu práce zaměstnance ÚSTRu, vztah s velkým věkovým rozdílem partnerů, genius loci bývalých holešovických jatek
je to dobře napsané, má to nápad, objevuje pro literaturu i nejnovější reálie, ale zůstává bezpečně na zemi očekávaného, všeobecně schvalovaného názoru (bez provokace, znejistění, zproblematizování) a chybí mi pointy (vyprávění se hezky rozjede, otevře hned několik možných rozvíjení, a pak vše tak nějak vyšumí doztracena...)
Povídky někdy zvláštně nereálné (spoiler: ale žádná duchařina!), občas trochu cynicky vtipné. Oproti starším Beranovým souborům povídek hodnotím pestřejši vypravěčskou perspektivu- ženské postavy, to tu dřív nebylo. A názvy jsou jak z kuchařky na psychiatrii:-) Nejistota a určitá neurčitost uváděná v anotaci jsou společné pro postavy všech povídek, je to tenká nit, ale zřejmá. A na konci nepřijde rána palicí, spíš rejpání jehlou v rance se zapíchlou třískou. Čtení pro ty, co nevyžadujou doslovnost ani návod na použití knížky. Instantní dramata je třeba hledat jinde.
Soubor povídek, kdy úsměv leckdy tuhne a na místě Gagarina by někdo radši viděl Pánaboha. A v divadelní hře hraje Dítě a mluví o sobě ve středním rodě. Smích a pláč v dobré směsi.
Část díla
Jízdenka Colson Whitehead
Klokan, yperit, Slánský, underground a ženská otázka
Kosmonaut, ananas a pivo
Kšeft
Náměstí Práce
Autorovy další knížky
| 2019 | Kocovina |
| 2023 | Schrödingerův hotel |
| 2023 | Ztracený v povětří |
| 2007 | Až umřeš, nikdo ti už nebude chtít sahat na prsa |
| 2010 | Hliněné dny |
Loni jsem četla Kocovinu a ta mě doběhla, je to jedna z knížek, která mi nechala otisk. Hotel ale spíš jen tak prosvištěl, dvě povídky jsem nedokončila, a celkově bych se bez téhle sbírky obešla - kor teď, kdy nejsem moc v mém čtecím módu a hledám něco, co to zlomí.