Se Zemanem v posteli aneb démonologie všedního dne

05.05.2020

Fejetony Jana Sterna skvěle tepou do absurdní modernosti dneška. Autor se stylizije do prostomyslného pozorovatele, aby mohl naivníma očima odhalit nesmyslnosti světa. Přitom čtenář vnímá jeho všeobecný přehled, jazykovou bohatost a vzdělání. Pro mě jsou nejlepší jeho fejetony o něm, jako nesmělém staromilském muži, kde popisuje "všechny formy maskulinní trapnosti" a také o ženách ("Ženy nenávidí muže, to je všeobecně známá věc"). A další vtipnosti, kde konečně ženské čtenářky mohou pochopit, co znamená mužský svět ("Muž permanentní blízkost ženy nesnese a vyloženě ho vyčerpává. Všichni to víme. Ale nikdy se to přeci nesmí říkat, proboha!"). Právě v těch osobních fejetonech je cítit něco opravdového, lidského... zrnka mužské podstaty.

08.06.2018

Nejlepší co se dá číst v Novým prostoru. S tím borcem se tak nějak stotožňuju a plně mu rozumím :)

15.04.2018

Ach ten autor bol niekedy na facku... ale väčšinou som sa pobavil :)

21.01.2018

Fejetony Jana Sterna jsem neznala, takže pro mne překvapení. Všechny krátké, lidsky pravdivé a většinou inteligentně humorné. V knížce se sice najde pár slabých kousků, ale třeba to bylo mojí vinou, že jsem zrovna tyto správně nepochopila.
Zajímavý je ambivalentní vztah autora k ženám (bohyně vs. mrcha) - no, doma jej nemám, takže to příliš neřeším - možná byl tento přístup nezbytný, aby mohly vzniknout také ty "druhé" fejetony.

Za mne drobná ukázka, která mluví za vše:
"... A když má pocit, že jí cíl uniká, přesedne na rotoped a na místě dokonce jede. (Zde lze prokázat dokonce empiricky, že já na svém gauči dojel přesně tak daleko, jako má žena na rotopedu). A to vůbec nemluvím o tom, že aby se ten zázrak pohybu na místě mohl odehrát, musí v Temelíně spustit záložní reaktor..."