Sedem dní do pohrebu

27.06.2024

Ťažký príbeh, už keď to človek berie ako príbeh samotný, nieto ešte ako popis reálnych udalostí. Má svoje chyby, ale aj perfektnú atmosféru bezútešnosti.
Zháňam ďalšie knihy.

09.03.2023

Čitateľská výzva - kniha jejiž hlavní postava je alkoholik - to je táto kniha - sám autor ktorý je hlavný hrdina a ktorý opisuje v nej svoj život to viackrát konštatuje.A ako názov hovorí je to smutná kniha - nielen pre ten pohreb ale pre tú strašnú dobu ktorá nás všetkých poznačila a aj po smrti...vzťahy medzi ľuďmi,samota potláčanie slobodného myslenia ...a tak.Dej sa odohráva v roku1972 a zo spomienok.Pre mňa bolo prekvapením ako mesto Martin ašpirovalo vďaka svojej intelektuálnej elite po založení spoločného štátu na hlavné mesto Slovenska - aspoň tak som tomu z knihy vyrozumela.Spite sladko Zora Jesenská a Ján Rozner...

12.02.2023

Smutná, ale nesmírně silná kniha. Jelikož se nejedná o fikci, ale realitu, musím přiznat, že jsem nic podobného nečetl. Vzpomínky na sedm dnů od smrti milované bytosti do pohřbu a to vše orámované počátkem 70.let. Ta doba je důležitá, neboť nebožka byla v nemilosti stranických špiček a o to bylo vše s přípravou pohřbu složitější. Ta dusivá atmosféra je nepřenositelná, takže nezbývá než otevřít knihu a začíst se ....

24.06.2021

Unikátní dílo a nápad zpracovat poslední dny, které autorovi - pozůstalému zbývají do pohřbu jeho ženy. Tím více, že se ocitáme v době hlubokého socialismu, zesnulou je zakázaná překladatelka a spisovatelka Zora Jesenská a pozůstalým její manžel, rovněž spisovatel a divadelní kritik etc., autor díla Ján Rozner. Doba zakázaných intelektuálů, doba, kdy se komunistický režim mnohem více bál myšlenek než činů. A tak vyvstávají otázky. Bude pohřeb povolen? Kdo pronese pohřební řeč? Kdo bude mít tu odvahu? I vůbec přijít na pohřeb? Odvahu? A kdo odmítne/omluví se, je zbabělec nebo odpovědný táta od rodiny? Staré známé otázky, na které dodnes neexistují jednoznačné odpovědi. Otázky, které brání skutečnému osobnímu truchlení nad ztrátou milovaného člověka. Další z děl coby znamení doby, jehož vydání se však autor nedožil.

23.01.2020

Kultivovaně napsaná kniha,ve které popisuje autor,slovenský divadelní a filmový kritik,sedm dní,které uplynuly od smrti jeho manželky Zory Jesenské v bratislavské nemocnici do pohřbu v Martině 28.12.1972.Skvěle zachycuje atmosféru počínající normalizace,její vnímání slovenskými intelektuály,mezi které Rozner i Jesenská-slavná překladatelka,ale stejně jako její manžel odsunutá do zapomnění-patřili.

19.01.2019

Krásně smutná knížka o tom jak je to těžké když vám umře nejbližší člověk a ještě Vy nejste v dobré životní situace

20.12.2017

Tak depresivní, jak jen slova na papíře mohou být. Rozner přitom neudělal nic jiného, než že do nejmenších detailů, takřka hodinu po hodině, s odzbrojujícím naturalismem popsal, jak pohřbíval svou manželku. Žádný sentiment, žádné básnické obraty, pouze holý popis trudné reality. Navzdory/díky své striktně deskriptivní povaze jde o román, který nezůstává na povrchu normalizace, ale dobírá se její podstaty a přenáší na vás nesmyslnost a nespravedlnost té doby. Dočíst Sedm dní do pohřbu je jako vrátit se z minulé éry do současnosti, což ale neznamená, že se vám Roznerem věcně zachycená nálada devastace a mravní zkázy nezažere pod kůži.

02.10.2017

Téma je velice bolestné a samotné čtení není příliš veselé. Přesto se jedná o výbornou prózu, kterou mohu doporučit.

10.06.2017

Nelehké, ale skvělé čtení, nedočteno mou vinou - ta kniha prostě dostane druhou šanci, až bude více volna a hlava bude fungovat lépe...

24.10.2014

Knihu jsem objevil čistě náhodou, ani o titulu, ani o autorovi jsem předtím nic nevěděl. O to silnější účinek na mne měla. Sugestivně melancholické líčení událostí, zdánlivě se odehrávajících v pouhých sedmi dnech. Autor nás však klidným, vyrovnaným, až metodickým způsobem provází nejen okolnostmi úmrtí jeho ženy, ale i úvahami nad svým vztahem k ní a její rodině, vzpomínkami na zážitky osobní i v souvislostech se společností, v níž žil. Žádná sebelítost, jen smířlivost s osudem a rozjímání nad minulostí a lidskou povahou. Děkuji, rád jsem Vás poznal...

17.07.2014

Není to veselé čtení. Jánu Roznerovi umírá jeho žena překladatelka Zora Jesenská a on chystá rozloučení. Kapitoly jsou rozděleny na jednotlivé dny a tou poslední sedmou je právě pohřeb. Není to příběh o chystání květin a věnců, ale autor před čtenářem předloží literární svět Slovenska v padesátých, šedesátých a sedmdesátých let, ale hlavně překladovou práci Zory Jesenské. Netušila jsem, že přeložila Doktora Živago, Vojnu a mír, Dostojevského knihy a další. Pro mě to byl velice zajímavý vhled na praktiky při překládání literárních děl za socialismu na Slovensku, na známé spisovatele a politiky, na atmosféru té doby.
A uvnitř jsou kouzelné fotky!

14.05.2013

Táto kniha bola pre mňa zajavenie! Príbeh Zory Jesenskej z rozprávania rámcovo poznám, ale že sa dočkám spomienok jej (neznámeho) manžela! A naviac - akých spomienok! Osobná rovina je tu však akosi potlačená, ako slzy, ktoré dusil po jej smrti, takže ten ich záhadný vzťah je tu trochu nejasný. Predsa však svojej manželke touto knihou postavil pomník, aký si ZJ, vynikajúca, doteraz neprekonateľná slovenská prekladateľka, zaslúži.
Fascinujúce je čítanie o dobovej atmosfére po tzv. normalizácii, o tom, ako jemu i jeho manželke zrazu prestali zadávať preklady a ani platné zmluvy nič neznamenali. Čítať, ako plíživo boli vynikajúci ľudia vytláčaní na okraj spoločnosti, potichu, systematicky, mstivo ... hrozné. Objavné boli pre mňa informácie o úlohe profesora Felixa pri rozlúčke so Zorou Jesenskou, no skrátka - nevídané čítanie. Úžasné je to o to viac, že Roznerove knihy vyšli až z pozostalosti, teda že sme celé desaťročia nevedeli, akého má (mohla mať) slovenská literatúra tvorcu! Vďaka, PT!!
Často sa mi pri čítaní vynárali spomienky na Zábranove denníky.