Sedláci I, Podzim
Władysław Stanisław Reymont
Sedláci / Sedliaci série
< 1. díl >
Epopej (rozčleněná stejně jako Zolova Země a Mrštíkův Rok na vsi na čtyři knihy podle čtyř částí roku) podává synthetický obraz tvrdého života polské vesnice na přelomu století. Dějištěm je malá a chudá ves Lipka a hlavní osou románu rodina bohatého sedláka Boryny. Ten se přes protest rodiny ožení s mladou Jagnou, milenkou svého ženatého syna Antka. Ale milostný poměr mezi mladými nepřestal a Boryna vyhnal Jagnu i syna s rodinou z domu. Když pak v půtce o selský les hajný smrtelně zraní Borynu, Antek zabije hajného. Po propuštění z vězení se Antek duševně obrodí a oddaně vzdělává rodnou půdu. Hlavní děj, protkaný četnými episodami, protéká širokým obrazem selského života. Román zachycuje vesnický lid v práci doma i na poli, při svatbě, pohřbu, na přástkách, na trhu atd., zdůrazňuje jeho lnutí k půdě, majetku, jehož je otrokem, ukazuje na ostré soc. rozpory mezi sedláky a bezzemky. Román byl přeložen do mnoha jazyků, autor v roce 1924 poctěn Nobelovou cenou za literaturu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1926 , Stanislav MinaříkOriginální název:
Chłopi, 1904
více info...
Přidat komentář
Nechápu, opravdu nechápu proč je tento autor u nás tak zapadlý. Je to esence života na venkově, přírody i lidských povah, tradic, zvyků a krásné ukázky lidských povah, které ukazují jak je člověk vlastně všude úplně stejný. Znám knihu v originále, ale přiznávám že Reymont je v originále v případě Chlopu trochu tvrdší oříšek, tak jsem si sehnala vydání z r.1929 a to je úplný cud. Překlad výborný a atmosféricky je kniha nabitá až po okraj a je v ní a kolem ní chytlavých míst, které vás zaháčkují už v samém začátku, jelikož autor dokázal, stejně jako třeba Hardy dost věrně a přesně popsat činnosti kolem zemědělství a rolnictva, takže vás na ta pole a louky a k těm hlàvkàm zelí prostě přenese. Navíc popisy počasí a nálady vytváří hotový skvost. Podle mě tento autor stojí za mnohem větší zmínku nebo minimálně stejnou jako třeba Sinkiewicz či Prus a takových polských autorů by se našlo daleko víc.
Již před delším časem jsem zjistil, že vesnický román dokáže být neobyčejně silným zdrojem poučení i zábavy. Za obojím však stojí ještě něco: jakási esence samého života, odkaz životní moudrosti předků, mohutné životní pouto mezi přírodou a člověkem. Proto je četba vesnického románu pro mě zajímavá.
Mám v čerstvé paměti třeba Mlhy na Blatech, Jana Cimburu nebo Zapadlé vlastence. Mlhy na blatech jsou tak nějak klostermannovsky užvaněné, Jan Cimbura je jaksi mravokárný a ukňouraný, Zapadlí vlastenci jsou nudní. Vše jsem ale dočetl do konce. Když pak člověk otevře Reymontův román Sedláci, je to jako kdyby dostal ránu pěstí. Tak nádherné popisy krajiny a jejích proměn, črty lidských charakterů a jejich pohnutých osudů, epické dějové zvraty, živé zobrazení lidových zvyklostí a slavností... o tom se může výše zmíněným autorům zvučných jmen (Klostermann, Baar, Rais) jen zdát. Však ne nadarmo je také Reymont laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Zpočátku jsem se trochu bál, jak budu vnímat polský román, protože jednak s nimi nemám moc dobré zkušenosti a jednak jsem nostalgický vlastenec a selské prostředí v sousedním Polsku by mi mohlo být třeba cizí. Opak je pravdou, kulturní rozdíly jsou poměrně mírné a přesto zábavné, poučné a osvěžující. Paralely s českým prostředím jsou naopak silné.
Je mi záhadou, proč Reymont není v Čechách známější a čtenější, když na hlavu poráží svým spisovatelským uměním naše učebnicové klasiky. Ale třeba je to i dnešní dobou a silně konkurenčním knižním trhem; Sedláci je přeci jen četba pro fajnšmekry a vydat dnes čtyřdílný epos napsaný před 116 lety (sic!) by byla zřejmě nakladatelská sebevražda. Jen na okraj - v Čechách byli Sedláci vydáni naposledy v roce 1951, tedy před 70 lety, to je síla.
Autorovy další knížky
1978 | Zaslíbená země |
1926 | Sedláci I, Podzim |
1970 | Komediantka |
1929 | Sedláci IV, Léto |
2011 | Vampír |
Očekávaná záležitost i v kontextu nadcházejícího filmu. Kupodivu je toto taková ta atmosférovka, kde se nic neděje, ale asi i díky překladu je záživná na čtení a jde to velice snadno. Sice na balancu takovéhoto toho nic, ale stále zajímavé a záživné.