Sedm katů z Mnichova
Mario Puzo
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29100/sedm-katu-z-mnichova-29100.jpg
4
264
264
V roce 1967, dva roky před vydáním legendárního Kmotra, publikoval Mario Puzo pod pseudonymem Mario Cleri prózu nevelkého rozsahu, v níž se podruhé – po debutové Temné aréně – vrátil do poválečného Německa. Její hrdina, Michael Rogan – bývalý kapitán americké rozvědky s geniální pamětí a schopností luštit šifry, chycený gestapem ve Francii a poté několik měsíců mučený v Mnichově společně se svou manželkou Christine, která výslechy nepřežije – se deset let po válce octne na stopě sedmičky mnichovských vyšetřovatelů (jeden z nich je obávaným mafiánským bossem) a přichystá jim osud, který určili původně oni jemu: smrt. Nekompromisnost a strohost Roganova jednání jako by se přitom odrážela i ve způsobu vyprávění příběhu – úsečný a přímočarý styl podání prozrazuje leccos z autorova spisovatelského talentu, jenž se pak naplno rozvinul v jeho proslulých románech z prostředí mafiánských klanů... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
Six Graves to Munich, 1967
více info...
Přidat komentář
Jednoduchá novela o naplánované pomstě pevně rozhodnutého přeživšího amerického občana. Je to moc nereálné, i když předpokládám, že poválečná Evropa byla ve velkém chaosu, takové přímé akce zdravotně postiženého agenta neakceptuji!
Přímočarý příběh na jedno odpoledne, sice trochu naivní, ale přesto se toto dílko čte překvapivě dobře, ale ono ani není divu, Mario Puzo je skvělý vypravěč.
Jedním ze sedmi katů našel autor svojí můzu- Kmotra. Už jen tím je kniha zajimavá, protože až sem lze dopátrat, až kam sahají nitky sicilské mafie ;-).
Nemafiánska jednohubka, pri ktorej šiel autor priamo k veci. Prečítaná za relatívne krátky čas.
Tuhle knihu jsem četla v audioverzi, no čtení bylo těžké. Tak jsem si jí půjčila v knihovně. Autor toto téma napsal před vydáním knihy na téma mafie. Ale i toto téma, pomsta rozvědčíka na svých katech, kteří mu za 2. světové války umučili manželku. Jde to.
Literární jednohubka ze začátku kariéry Maria Puza. Kniha má přímočarý děj, spád a napětí, na druhou stranu je hlavní hrdina trochu jako agent 007, tak je třeba být mírně shovívavý. Ale vypravěčský um je znát.
Kniha má neuvěřitelný spád, prakticky nepoleví ani na chvilku. Přečteno jedním dechem i na podruhé. I přesto je děj a uvěřitelnost spíše za hranou. Puzo určitě napsal spoustu lepších knih, tohle dokonce původně nepublikoval ani pod svým jménem.
Mám rád knihy, které se týkají druhé světové války, tato byla má prvotina od Puza, která nedosahuje kvality např. Ludluma ale čte se dobře a dej je az na ten konec docela obstojny. Příběh mohl být více zapleteny ale tak kniha si zaslouží 70 %.
Jednoduchý, stručný a výstižný příběh. Je to vlastně takový rychlý vražedný road trip na jedno odpoledne, což v případě Maria Puza je dost nezvyklé. O to více jsem byl ale příjemně překvapen, protože stejně jako u Šťastného poutníka, ani tady si nebral žádné servítky a bez jakýchkoli okecávek a odboček šel striktně za dějem, čímž se odlišuje od svých pozdějších mafiánských příběhů. Za mě super a jak už někdo tady zmínil, docela dobře bych si tuto knihu dokázal představit jako celovečerní akční film.
Hamburg, váleční zločinci, pomsta. Nalákaly mě tyto společné body s nedávno dočteným, mnohem přesvědčivějším, Případem Odessa F. Forsytha. Víc společného, bohužel, nenacházím, klesám do průměru. Podivný geniální americký mstitel se přemísťuje po Evropě s úžasnými sexuchtivými kráskami vždy po ruce, řádí jako tornádo v Kansasu a všude po sobě zanechává stopy jako dobře vykrmený brontosaurus. Pravděpodobnost nula, spád děje dobrý, zvědavost mě hnala dál. Dočetl jsem až do konce, šlo jen o 160 stran.
65 % (zatím 233 hodnotících generuje průměr 81 %).
Kniha je vlastně o pomstě. 160 stránek naznačuje, že se Puzo příliš podrobně nerozepisuje třeba jako v Kmotrovi. Je to hodně přímočaré, ale já bych dal přednost trochu komplexnějšímu příběhu. Za jednodušší styl dávám 3/5.
Autor vynikajícího Kmotra zplodil tímto "dílem" póvl. Po přečtení čtvrtiny stránek jsem věřil, že se snad vzpamatuje a předloží svým čtenářům uvěřitelnou historii. Bohužel, nestalo se tak. Žádná logika děje. Vše jde jako řízeno "šíleným kompjútrem" v hlavě t.zv. hlavního hrdiny. Nevím jak jsem se dostal ke konci, ale to již byla parodie. S úctou ke jménu autora nehodnotím jako odpad. Mario Puzo přece jindy umí.
Z knihy lze poznat, že byla jednou z jeho prvních. Ale i přesto je dle mého názoru naprostá špička. Děj postupuje velmi rychle, čtenář se ani nenaděje a příjde brilantní konec.
Žádné velké okecávání. Vlastně vůbec žádné (ani malé) okecávání. Jde se rovnou na věc. Žádné odbočky, jen pár vzpomínkových pasáží (abychom postupně lehce objasňovali charaktery nácků), jinak čistá pomsta. Takový malý Monte Christo... Ale zatímco Dumas si s tím pohrál snad na dva tisíce stran, Puzovi stačí 150. K tomu až hitchcockovsky utržený rychlý závěr bez hlubšího vysvětlení. Prostě jen bum prásk konec. Docela by mě zajímalo, jestli by to někdo nechtěl zfilmovat, mohla by to být výborná záležitost.
Nedá mi to a musím srovnávat s pozdějšími romány Maria Puza, které doslova přetékají odbočkami. Oproti tomu je Sedm katů z Mnichova synonymum strohosti, v němž není prostor pro nějaké umělecké finesy aspirující na Pulitzerovku. Osobně mám navíc slabost pro jednoduché příběhy, při nichž autor využívá pouze to základní, co thriller dělá thrillerem - napětí. Takže si mě tahle útlá novela získala se vším všudy.
Ale výhrady bych měl, ne že ne. Moc mi nevyhovoval hrdina, protože až příliš jednoznačně jde po čtenářových sympatiích. Charakterní, čestný, rozhněvaný. Jakoby se ho zkrátka netýkal žádný lidský hřích, opomeneme-li tedy porušení novozákonního: „Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem“. Jeho cesta za pomstou zároveň nepřináší žádné překvapení, i když tady může být na vině stáří knihy a má současná přesycenost podobnými motivy. Na druhou stranu oceňuji, že si zápletka na nic nehraje a drsně si jde za svým, aby pak celou tu tragédii hamletovských rozměrů zakončila patřičně dojemně.
Výborná oddychovka. I když mi chování některých postav připadalo přitažené za vlasy, líbilo se mi, jak Puzo odlišně vystihl charaktery záporáků. Ostatně ke konci rozdíly mezi hrdinou a padouchy mizí.
No musím říci, že kdybych neměl obal se jménem autora, asi bych v této knížce Puza nepoznal. Což může být na jednu stránku dobře, že se autor nestylizuje pouze do jednoho tématu, jednoho prostředí, ale v tomto případě jsem čekal malinko více.
Mám oecně rád knihy s tématikou druhé světové války, ale tento příběh mě přišel málo uvěřitelný. Ano to je to co mě u Puza zarazilo nejvíce, že tomu ději úplně nevěřím, že je to poskládáno, sice stroze, ale to by nebylo až tak na škodu, když má knížka spád, což tato knížka má, ale spíše jsem nemohl uvěřit hlavnímu hrdinovi a ještě jedna věc, mě trošku překvapila, již od prvních stránek bylo jasné, jak tato hra na zločin a trest musí vyvrcholit.
Nebýt jména na obalu knihy, nepoznal bych, že ji napsal Puzo. Kniha strohá stylem i rozsahem příběhu a myšlenkou. Nejsvětlejším momentem knihy je kapitola odehrávající se v mafiánském prostředí Itálie - skoro jako by to byla ta část, kterou Puza opravdu bavilo psát.
Z příběhu čiší očekávání.
Michael má totiž sice podlomené zdraví, ale zase mu nechybí jednak chuť dotáhnout svůj úkol do konce, inteligence, prachy a charisma.
Bylo to takové... zvláštní.
Může si člověk snahou o pomstu život zkazit, nebo naopak dojít jeho naplnění?
Poválečná léta a pocity přeživších si nedovedu představit. Pokud viníci unikli a třeba ani nebyli nalezeni. Sladký konec utrpení, nebo hořký začátek zbytku životů... jen tak dumám.
Příběh byl čtivý.