Sedm mongolských koní
Miloslav Fábera
Jsou léta 1219 až 1224. Pán nad trůny a korunami dobývá s jízdními sbory svých Mongolů zbytek dosud nepodrobené Asie. A řemínkem Biče božího na této výpravě na západ je jeho druh z mládí, maličký maršál Subotaj...
Přidat komentář
Knižku som zobral do dlaní a celé hodiny som ju nepustil. Pohltil ma nesmierne poetický, občas možno trochu archaický český jazyk. Príbeh nie je vyslovene nervy napínajúci, historicko dobrodružný, ale je veľmi čítavý a niektoré pasáže majú blízko k básňam v próze. Asi 10 hodín venovaných tejto knižke vôbec nebolo stratených.
Kdysi jsem tuhle knihu už četl, ale nezanechala ve mě žádnou stopu, a ani napodruhé to nebylo lepší. Spíše než historickou knihu mi to připomínalo lidovové vyprávění:
"Murad se zastavil a díval se vypoulenýma očima na sedm rudých tlam, mířících k němu nad čarovně se lesknoucímu vinicemi. Když uviděl i sedm svalnatých hrudí, stěsnaných vedle sebe jako zeď první vlny povodně, začal křičet pronikavým zoufalým hlasem: Při ořích supících a jiskry sršících stůjte!"
Syn legionáře, který se později spustil s bolševikem, ještě předtím však stačil napsat dvě nádherné knihy. Po dobrodružném románu Neklidná hranice o českém dezertérovi v divočině na mongolsko-sibiřském pomezí (jejž napsal s pomocí otcových deníků), vytvořil tohle omamně krásné dílko o štvanici Džingischánových vojsk za prchajícím poraženým šachem Chvárezmu. Kdo má pocit, že potřebuje ke čtení této knihy získat nějaký "background". velmi doporučuji knihu "Džingischán" od Harolda Lamba.
Kniha velmi poutavá, autor vyniká v barvitém popisu přírody, prostředí a částečně i charakteristice postav. Nezaobírá se však charakterem postav do hloubky,spíše povrchně tak, aby byl čtenář s to pochopit jednání postavy a děj. Děj sám o sobě vlastně ani není stěžejní, přišel mi dokonce až fádní a místy nudný. Ale závěr, ten překvapil a velice jej oceňuji.
Styl psaní je náročnější na čtení a proto nemusí uchvátit každého, ale tak tomu již u próz bývá. Někdy je text trošku těžkopádný a některé části textu jsou jako přes kopírák. To však nemění nic na tom, že se jedná o velmi kvalitní dílo z české dílny. Neměl by si ho nechat ujít nikdo, kdo má rád asijskou kulturu či konkrétně dobu mongolských válečných výpadů. Jedna z nejlepších próz, co se mi dostala do rukou - moc jsem jich nepřečetl, tenhle žánr mě moc nebaví :D. 85%
Kdo by to do toho Fábery řekl? Tohle je skutečná literatura. Podmanivý příběh psaný vysoce stylizovaným literárním jazykem. Taková nečekaná literární lahůdka.
Štítky knihy
13. století Mongolsko kočovníci
Autorovy další knížky
1968 | Sedm mongolských koní |
1970 | Neklidná hranice |
1972 | Stín bílé skály |
1945 | Dukla |
1944 | O skrytém mudrci |
Je vidieť, že autorove vedomosti o Mongoloch a spôsoboch ich boja boli skôr povrchné, než nejak naozaj podrobné. Popisy bitiek aj spôsob života Mongolov je tu totiž popísaný pomerne vágne. Autor sa venuje najmä popisom prírody. Viac priestoru by si rozhodne zaslúžili aj postavy a samotný dej. Príjemný je použitý jazyk, mierne archaický, ale dobre plynúci. Vadilo mi ale opakovanie slovných spojení ("vložil si dva ze svých nepříliš čistých prstů mezi rty a pískl" - daná veta sa v texte opakuje asi 5 krát, presne týmito slovami). Keby som sa vrátil v čase a dal knihu prečítať môjmu 11-ročnému Ja, možno by ho potešila dobrodružnosť knihy. Ale čím menej dozadu v čase by som šiel, tým menej spokojné by moje -násťročné Ja boli. Súčasnému Ja táto kniha nič nedala.