Sedmá hrobka
Valerio Massimo Manfredi
Dobrodružný román o skupině mužů putujících Saharou za tajemstvím Sedmé hrobky. Ve starých etruských textech je zmínka o záhadné stavbě v poušti, která ukrývá neznámou sílu. Po jejích stopách se vydává mladý archeolog, plukovník cizinecké legie a františkánský mnich. Archeolog Garrett tam jde hledat svého otce, plukovník Jobert pátrá po uprchlém vrahovi a otec Hogan prahne po zachycení signálů z kosmu. Jejich cesta je provázena řadou dobrodružných a tajemných příhod až k velmi dramatickému vyvrcholení. Fiktivní historická tajemství spojená s vědecko-fantastickými prvky dodávají příběhu napětí.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2006 , AlpressOriginální název:
La torre della solitudine, 1996
více info...
Přidat komentář
tentokrát to manfredimu vôbec nevyšlo, nemastný neslaný príbeh, zatiaľ asi najslabšia autorova kniha
Zajímavá a poutavá kniha. Ač jsem ji četla před několika lety, stále si některé pasáže pamatuji a vím, že se mi příběh moc líbil.
Snažila jsem se knihu dočíst, ale v druhé polovině asi odkládám na neurčito, čím dál tím víc mě to nebaví. Knihu jsem zvolila proto, že jsem už dříve od tohoto autora četla výbornou trilogii Alexandra Velikého.
Jsem já jediná, kdo nepochopil co se na konci vlastně stalo a zdál se mi příliš rychlý a zmatený na to, jaké byly popisy všeho možného, anebo je nás víc?
Autorovy další knížky
2000 | Alexander Veľký - Dedič ríše |
2002 | Alexandr Veliký - Konec světa |
2000 | Alexandr Veliký - věštba Amónova |
2002 | Chiméra |
2005 | Tajemství faraonovy hrobky |
Průměrný dobrodružný thriller se schematickými postavami a s nalajnovanou zápletkou. Poměrně rozčilující přitom je, jak si protagonisté vzájemně neříkají celou pravdu a důležité informace z nich lezou vždy až v okamžiku, kdy je na světě problém. Přičemž mi až do úplného konce nebylo jasné, proč se vlastně tolik apeluje na zastoupení doktora Philipa Garretta v archeologické výpravě, protože ta postava vlastně k ničemu není. Rozhodně nejde o hrdinu typu Indiana Jonese, přestože je opakovaně vystavován situacím, které by právě takového dobrodruha potřebovaly.
Bohužel ani z ústředního motivu si člověk neodnese nic zajímavého, pouze spoustu teorií o knize Genesis, s nichž žádná není ani vyvrácena, ani potvrzena. Což ještě završí konec, jenž žádným koncem není. Aneb jak znervóznit čtenáře, aby si všechno ještě jednou zrekapituloval a hledal, kde nechal tesař díru. Neříkám, že tu není pokus o pseudofilozofický podtext, ovšem ten materiál, ve kterém je zabalen, mi přišel jako žánrové faux pas.